Osmý smysl

Tohle jako někdo myslí vážně ? Americkej policajt, mentorující dětský gangstery ? Indicka kráska, která je nešťastná, že si musí vzít někoho koho nemiluje? Sebevědomá Japonka, srážená vlastní rodinou? Nepochopená transka, kterou její matka opovrhuje? Precizní německej zloděj ? Chudinka africkej chudaček starající se o nemocnou matku? Taahle sračka má mít přez 80 % ?? Z toho cukrkandlu jsem po prvním díle dostal cukrovku. To už jsou opravdu Wachowski tak zoufalý, že si nedaj se scénářem ani trochu práci a jenom přepíšou charaktery z encyklopedie stereotypů? Děj absolutně o ničem. Sledujeme ubulený tragický osudy nesympatyckejch chudáků. Jediný co stojí za zmínku je hudba. (02.09.2015)

Seriál o emocích natočený opravdu velmi emotivně. Člověk musí zkousnout prvních pár dílů, kdy mu není ani pořádně vysvětleno, co se děje, a má akorát guláš ve sledování 8mi různých charakterů. Poté se začne hlavní dějová linka objevovat, ke konci i solidně rozjíždět, ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem vlastně spokojený se sledováním vedlejších příběhů postav. Ty jsou velmi různorodé (transsexuální lesba?, africký řidič autobusu, islandská djka,...) a pár z nich jsem si opravdu oblíbil. Also vizuální orgie. (29.12.2015)

Má to svoje problémy. Príbeh nie vždy napreduje tým správnym tempom a pravdepodobne mal celý backstory potenciál tiahnuť sa dlhšie a komplexnejšie, než na rozsah dvoch sérii a dvoch špeciálov. Niektoré scény sú čistokrvný gýč a tá zasnená osudová romantickosť niekedy išla cez čiaru, takže mnohí by neprežili ani jeden diel. Ale inak je to krásne. Nielen myšlienkami a motiváciami, ale aj z filmárskeho hľadiska. Skvelo to pracuje s paralelizmom a je to strihový, kamerový a výpravný manifest a naozaj ojedinelý a odvážny pokus o niečo vizionárske. Každý jeden dolár ktorý do toho napratali je viditeľný a uznania hodný. Možno aj preto si to vytvorilo taký divácky kult. Finále je tak krásnou a zábavnou bodkou, až budí dojem, že to takto naozaj bolo celé plánované a žiadne utnutie v tom najlepšom zo strany Netflixu a divákmi vydupaný koniec sa nedialo. Takto sa pozná láska k materiálu a sila kultu ♡ (26.06.2015)

1. série - 80% - Dlouho mě odrazoval pocit, že jde v prvním i druhém plánu o mírumilovné poselství a že se ničeho dějově světoborného nedočkám. Ale s postupujícím časem a s čím dál důkladnější choreografií akčních či milostných scén se intenzita zvýšila natolik, že svým nejoblíbenějším charakterům (Riley, Wolfgang) držím pěsti až křečovitě. A ono poselství si mě v nabitém finále získalo v plné míře a snad ještě víc. Pro škarohlídy nesledovatelné, pro otevřenější jedince ale klidně potenciální číslo 1. Happy F*cking New Year - 100% - Vrchol. Společně s finále první sezóny definitivní důkaz, že za Sense8 se skrývá nápad vpravdě geniální. Je jedno, jestli se prohlubuje příběhová mytologie plná téměř nadpozemských pravd, nebo můžu obdivovat střihově čím dál náročnější akci či intenzivní clusterfuck. Tenhle novoroční dárek byl pokladem pro fanoušky a jeho jedinou vadou tak bylo to, že jeho maximální úroveň už seriál nepřekonal. 2. série - 90% - Kvalitativně vyrovnanější, výpravou i počtem postav rozmáchlejší a i díky tomu, že můžu být od samého začátku na stejné vlně jako cluster, tak i o krok lepší. Logicky ne každá linka může svou intenzitou a vážností soupeřit s bojem proti hlavnímu nepříteli nebo s Wolfgangovými akčními výstupy, ale zprvu poněkud nevyužití jako Sun nebo Lito se tentokrát derou na čelo oblíbenosti. Velká škoda onoho zaříznutí od samotné netflixácké stáje. Jakkoli závěrečný film mohl odpovědět (a také odpověděl) na všechny důležité otázky, ten rozmach mířený na řádku sezon dopředu je patrný. Amor Vincit Omnia - 80% - I vzhledem k vražedné délce trochu nevyrovnané, ale vzhledem ke konečným dojmům vše odpuštěno. Polovina linek a zvratů je čistým fan servicem, ta druhá zase menší tvůrčí onanií a zkouškou diváka z toho, co všechno ještě dokáže v jediné "epizodě" snést natěsnané na sobě. Vzhledem k tomu, jak potřebně mírumilovný ale celý Sense8 je, akceptuji i to, co by mi v jiném počinu mohlo vadit. Takhle bezelstně láskyplný seriál je totiž potřeba a v každé době také potřeba bude. Láska je všechno. Smiřte se s tím. (17.07.2019)

Očekávání byla v případě nového projektu Wachowských takřka na stejné úrovni, jako obavy. I když totiž žádnému jejich projektu nelze upřít neotřelé pojetí, co do koukatelnosti jejich reputaci většina výsledných filmů nijak nelichotí. A nejen samotný námět, ale i trailery k Sense8 naznačovaly, že ve své seriálové premiéře můžou dopadnout jakkoliv. Hned první díly pak vzbuzují opatrné nadšení. Téma a hlavně jeho citlivé pojetí hrající si s hranicemi možnosti filmového vyobrazení niterních pochodů je fascinující, jenže se těžko dá ubránit dojmu, že prostor dvanácti dílů je až příliš, když už úvod zavání natahováním. Často působivým natahováním, ale nic to nemění na tom, že samotný děj se neskutečným způsobem vleče. Opatrné oslavy tohoto pokusu o seriálovou revoluci pak pokračují až do samotného finále. Obrovský prostor věnovaný postavám umožňuje se s nimi nevídaným způsobem sžít, a audiovizuální spektákl prostupuje každou epizodou, jenže autoři si nejednou příliš podkopávají nohy nemotornými pokusy o odlehčení (mezi kterými kraluje král mezi klišé - imaginární polibek - který navíc nabourává i logiku celé centrální myšlenky), bídnou dramaturgií, na které je dějová vyprahlost většiny seriálu až příliš patrná, a především pro ně bohužel typicky přehnanou politickou angažovaností, kvůli níž Sense8 působí víc jako agitka, nikoliv jako svébytné umělecké dílo, které mělo potenciál posunout seriálovou produkci o krok dál. (21.06.2015)