Mária, kráľovná škótska

Není mi úplně jasné, komu mělo být nejnovější historické setkání s královnami určené. Životy Marie Stuartovny a Alžběty I. inspirovaly už za jejich života nejrůznější dramatizace, fikce a jejich role v historii ostrovních království samozřejmě vzrušuje dodnes. S nástupem filmu se přidala další možnost, jak se znovu zabývat jednotlivými událostmi z jejich osudů. V našich končinách je dodnes velmi vlivné zpracování Schillera, Donizettiho nebo Zweiga. Před válkou Stuartovnu hrála Magda Sonja, Katherine Hepburn, za války Zarah Leander a po válce se dlouhý seznam ještě více rozšířil. Petr Weigl například jako Stuartovnu obsadil Magdu Vášáryovou a jako Alžbětu I. Kamilu Magálovou. Nicméně volba konkrétní předlohy nového filmu Josie Rourke je minimálně zvláštní, protože když se podíváme na Johna Guye a jeho Marii Stuartovnu: Vášnivé srdce hrdé královny, v originále My Heart Is My Own (2004), zjistíme, že jde ambiciózní historický román. A přesto na jeho základu vznikl ambiciózní film přinášející klasické drama současnému publiku. Natolik současné, že žádná menšina žijící v moderním západním světě není ignorována a i na ploše pouhých dvou hodin je prostor pro rehabilitaci různých ras a celé LGBT+ spektrum. Nakolik je to na úkor historické látky, to se snažíme pojmenovat už dnes, ale skutečné zhodnocení provede až další generace. Osobně považuju tyto změny za velmi rušivé, protože mnoho kapitol z reálných životopisů muselo být seškrtáno, aby mohla být prezentována ženská otázka, tolerance Stuartovny k homosexuálnímu úletu druhého manžela atd. V seriálu by na něco takového snad místo bylo, tady se pořád pohybuje jen ploše jediného filmu. Já sama si mnohem lépe vystačím s citovanými staršími filmy, které jsou realizovány maximálně v duchu klasických svárů mezi národy. I ta zpívající Stuartovna v podání Zarah Leander podává mnohem realističtější obraz bojů o korunu. (08.05.2021)

Trošku girlspower tady. Saoirse se svým vzhledem zaujme asi každého. Já bych jí nenazvala přímo krásnou, ale zajímavá je, to se musí uznat. A to jak udělali z Margot ošklivku se jim na jednu stranu povedlo, ale na druhou se divím, že do toho Margot šla. Její pověst krasotinky trochu upadla. Nicméně mi to chvílemi přišlo jak z Alenky v říši divů, a to z důvodu Margotina makeupu. Jinak skvělý příběh plný zvratů a intrik. (16.03.2019)

Co si budeme povídat je to silně ženský film, kterému vévodí dvě skvělé herečky. Obě své role zvládli na jedničku. Mám ale několik věcí, které filmu musím vytknout. Vadilo mi, že je film natočený tak, že z Marie dělá světici a z Alžběty tu zlou. Myslím si, že obě měli pozitiva a negativa, ale film se staví spíše na stranu Marie, chápu je to film o ní, ale i tak mi to prostě vadilo, nemůžu si pomoc. Taky mi to přišlo historicky nepřesné. Několik věcí si tvůrci vymysleli nebo natočili podle svého, aby se jim to do filmu hezky hodilo. Když se dívám na historický film, tak očekávám, že mi alespoň 95% řekne co se opravdu stalo. (06.04.2021)

Akože tie dynastické nezhody by sa dali veľmi pekne a svižne natočiť aj za pár minút. Chcem však isť na Oscara, preto nech to má 2 hodiny, rozpatlané všetky možné situácie, orgazmy, pôrody, opustené postavy, veľmi divné zlomenie postáv a samozrejme aspoň jednu bitku "armád". Nikdy ma tieto anglické dejiny nebrali a už vôbec nie keď sa nevedeli dohodnúť dve tvrdohlavé kráľovné. Ryšavé, bez duše. Ronanka ale veľmi v pohode, dobre namaskovaná, dobre zahrané, vedel som prečítať z tých jej veľkých očí emócie a niekedy stačilo aby len kývla hlavou a bolo. Margotka ani veľmi nemala čo hrať. Kostýmy ale boli veľmi fajn, dizajnéri sa pohrali. Nedovolím si odhadovať historickú presnosť, ale vizuálne vyzerali veľmi pekne. Makeupu tam veľa nebolo, preto postrádam význam nominačky. Rozhodne to ale nie je film na nudné nedelné popoludnie do telky. Tolko nudy by jeden neprežil. Mna to nebavilo, nedokázalo ma strhnúť ničím a bol som rád, že to skončilo. 2 z 5 ( CC, Eurodiera, BA ) (15.02.2019)

To už historický film môže natočiť aj imbecil s Nokiou s prídavným foťákom, čo o hodiny dejepisu ani nezavadil. Potom sa divíme, že sú ľudia sprostí, keď im do popredia dávame filmy s historickou arealitou, úplnými nezmyslami. V prvom rade sa vo filme stretnú dve postavy, ktoré sa samozrejme nikdy nestretli, poslali si len pár listov, ale ich rozhovor je vrcholom filmu. Hudba až nápadne pripomína zvučku Ligy majstrov. No a aby sme zas boli politicky trápne korektní, tak šľachtici sú černosi normálne z Mozambiku, slúžka nejaká Číňanka čo asi preplávala do Škótska cez Severný ľadový oceán, potom sa tam mihol nejaký teplý Maor hoci o Polynézii vtedy ani nechyrovali. Tomu sa ja teda nikdy nedokážem prispôsobiť, hoci môj sused to už dokázal a úprimne mu závidím. Postúpil až tak ďaleko, že minule sa desať minút striedavo pozeral raz na černocha, raz na belocha, a nedokázal ich od seba rozoznať. (22.03.2019)