Bunkr hotelu Palace

Bunker Palace Hotel, film, jehož fikční svět vyvolává spoustu otázek, ale neodpovídá na žádné, a ne tak, že neodpovídá explicitně, ale nevypomáhá ani s jakýmikoliv náznaky, umožňující lépe pozorumět specifikům daného světa. Cílená snaha neinformovat jako by byla vůdčím principem, v tom by ostatně ležel i kámen úrazu ve srovnávání s orwellovským 1984. Film Enkiho Bilala není oproti Orwellovi vůbec explikativní a tam, kde Orwell vysvětluje zákonitosti totalitního světa, Bunker Palace Hotel jen nezúčastněně sleduje skupinku lidí před rozsáhlými změnami (revolucí?). Chybí v podstatě jakákoli souvztažnost – a to kauzální (co se vlastně (nahoře) děje a proč se tak děje) nebo časová (co se dělo předtím a proč to vedlo k této situaci). Vyprávění rovnou rezignuje na komunikativnost a možnost jej šířeji kontextualizovat. Snímek lze tak považovat za otevřené dílo, nezabývající se divákem, jinak řečeno nejdoucí mu vyprávěním naproti. Radikálně sevřený film vybízející k intepretacím o zákonitostech zobrazovaného světa. (26.04.2013)

Hutnej atmosférickej bizár. Divák se toho dozví tak málo, že i překvapivé rozuzlení, které pravděpodobně staví vše, co si divák o daném fikčním světě dosud myslel, na hlavu, člověka příliš moudrým neudělá. Každopádně je to film podnětný a dá se o něm následně dlouze uvažovat a rozebírat jej. Ale prim hraje ta atmosféra. Už opravdu dlouho jsem neviděl film s tak koncentrovanou atmosférou totálního zmaru, špíny, konce civilizace. Povinnost pro nemainstreamové fanoušky temných koutů kinematografie. (27.08.2013)

Bizarní snímek odehrávající se v nedefinované minulosti/současnosti/budoucnosti, který ignoruje strougyho touhu po informacích o důvodech tristního stavu světa, ilustrovaného hned zpočátku na triviální předpovědi počasí, a místo toho ho nechává sledovat několik bývalých členů vlády, skrývajících se v postupně se rozpadajícím podzemním bunkru, kde čekají na příchod prezidenta. A tak strougy sleduje sofistikované opravy kazících se robotů ve stylu majznout ho po palici činkou, "rafinované" svádění do podzemí se infiltrované rebelky či do nikam se vytrácející rozmluvy postav, založené na událostech, které se evidentně staly v době ve filmu nezobrazené a nebohému strougymu tak mnohdy nedávající pražádný smysl. To vše pozvolným tempem směřuje ke konci, který následně celý film převrátí vynalézavě na hlavu a přesto se strougy nic významně předchozí události vysvětlující nedozví. A co následně udělá zmatený strougy? Nadšeně zatleská, udělí lepší 4* a zvolá:"Jen více podobných filmů, prosím!" (10.05.2011)

Orwellovské téma pro francouzsky. Z filmu srší atmosféra 1984 na sto honů... pardon framů, i když se jedná o jiné téma. Enki Bilal s česko-jugoslávskou krví dokazuje, že v malém prostředí s několika herci jde odehrát zajímavý příběh s "šokujícím" závěrem. Navíc nejen, že má režijní talent, ale literární a malířský. Další tvůrce, jehož uměleckou kariéru bude zajímavé sledovat. (20.12.2010)

Megapodivnost, kde děj naprosto nedává smysl a tak jsem ho vesele ignoroval. Bavil jsem se sebejistým výkonem Trintiganta, ale hlavně totálně depresivní atmosférou. Vše je šedé a absurdní. Nejvíc mi utkvěla tlustá dýchavičná robotka. Byla opravdu veskrze znepokojující. A ty postapokalyptické omalovánky ve scénách na povrchu byly také pěkné. (20.12.2014)