11. září – únik ze zasažené zóny

Vím přesně, co jsem dělal dne 11. září a dokonce si naprosto přesně pamatuji, co se dělo poprvé, když v televizi oznamovali náraz do první věže. Byl jsem zrovna u kamaráda a mimořádné zpravodajství přerušilo zrovna vysílaný seriál. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Byly to pro nás záběry jako ze sci-fi filmu. Ten den jsme už ven nešli, i když jsme to do té doby plánovali. A od té chvíle se dlouhé týdny nemluvilo o ničem jiném. 11. září do jisté míry změnilo svět. Všechny dojímaly poslední zoufalé telefonáty lidí z letadel, když věděli, že zemřou. Toto je další hrůzný, ale též fascinující důkaz, o šílenosti obou hlavních útoků. Tito lidé jsou poznamenaní a navždy to budou mít před očima. Neumím si představit, co v tu chvíli museli prožívat. Nejvíce na mě zapůsobil příběh muže, kterého rázová vlna vyhodila z budovy těsně před jejím sesunutím. Přežil jen o pár vteřin. Neuvěřitelné. (14.09.2021)

Dramatické osudy lidí uvnitř věží. Jeden se zachránil seběhnutím třech pater s hořícím schodištěm s těžkými popáleninami. Chamtiví makléři se vyjeli výtahy zpátky do kanceláří, přestože sousední budova hořela... (11.09.2021)

1. Nikdy nikomu nevěř. 2. Nikdy nevíš všechno. 3. Všechno je jinak. (22.02.2023)

Velmi silné a zajímavé svěděctví ze stran pracovníků WTC, které jsem zatím takové nikdy v širším rozměru (dokument apod.) nezaznamenal... Je to všechno strašná náhoda, kdo přežije a kdo ne... Jinak já si také přesně pamatuji, co jsem dělal odpoledne (našeho času) když došlo k útokům. Jednak mám slonní paměť a za druhé také díky takovým náhodným věcem, které se až podivně překvapivě vážou k tomu dni. Jako technik, zvukař a správný audiofil nedám cestu autem bez muziky (měl jsem už tehdy MP3 přehrávač vlastní výroby s HDD v autě a cca 1200 nagrabovaných CD s všemožnými styly a interprety neb mám opravdu široký záběr - viz dále ta náhoda). Jako fanoušek Pet Shop Boys jsem poslouchal tehdy novinkové Nightlife. Jel jsem tam odpoledne na jednání v rádiu v jedné z nejvyšších budov v Praze (což se mi stává jednou ehm tak za 10 let) a zrovna po naší 15. hodině. Než jsem zaparkoval, právě mi v autě zněl od Pet Shop Boys hit "New York City Boy". No nečekaje co bude jsem vstoupil do budovy a v nejvyšším patře na mne nějak neměl nikdo čas, omlouvali se, že se děje něco mimořádného a jako rozhlasová stanice to zpracovávají. Jednání ohledně produktu proběhlo s paní redaktorkou rychle a nebyl čas si ani říci, co se vlastně děje. Odjížděl jsem s druhou verzí hitu PSB (New York City Boy) v autě na plné koule (kolemjdoucí si mohli říci, že jsem ve spojení s...) a až doma jsem zjistil o co šlo, že svět se změnil a později mi došlo, co to bylo všechno za náhody (a ještě jsem na jednu zapoměl... už fakt nevím). Fakt nekecám. Nejsem věřící a ani důvěřivý k lidem, kteří třeba věští přes obrazovku či cokoli podobného. Ale některé náhody v mém životě... mohl bych dlouze povídat. A nelze je racionálně vysvětlit. (20.09.2021)

Z vyprávění přeživších i archivních záběrů, kterak se lidé v zoufalství vrhají z nejvyšších pater budovy střemhlav dolů, mi asi ještě dlouho bude běhat mráz po zádech. Navíc to vypadá, že se 11. září navždy zapsalo do hrůzných dějin lidstva. Taky ten den nikdy nevymažu z paměti. (85%) (18.09.2021)