Cesta nádeje

Tak ako som zistil, ze jestvuje francuzsky hnoj, a k jeho tvorbe vyrazne prispel Auteuil ato tou planobou menom Studnarova Dcera, taxom zistil ze uz reziruje aj Russell Vrana /Beautiful Mind, L. A. Confidential/. A nejde mu to, rezisersky je to roztahane, nudne, v strede prevladli az vatovo plane plky + ten otravny Jai Courtney : 25 % (06.12.2016)

Russelle, na režijní prvotinu dost slušný výsledek. Čtvrtou hvězdu tvůj film ztrácí jen stran scénáře, kdy mi i na 111 minut ten začátek přišel jaksi příliš krátký a i přes otcovo pátrání mi to přišlo trošku... od hlavní postavy odosobnělé, jako bychom ten příběh nežili s ním, ale pozorovali ho lehce zpovzdálí. Zároveň to trochu kazila povinná romantická linka, která sice nebyla špatná, ale přišla mi jak naroubovaná z jiného filmu a celé její vyvrcholení bylo, na to, co a jak rychle se dělo, dost ukvapená. Možná si toho ale byl sám Russel vědom a tak se nám hned vzápětí brání tím, že měl alibi :) Na 4* to má díry, ale ty *** si to rozhodně zaslouží, stejně jako pohlídání si, jak si Russell bude počínat ve své režijní druhotině :) (30.03.2015)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)

Gallipoli, neoddělitelné téma australské národní identity. Osobně se mi daleko víc líbila Weirova klasika, ale musím říct, že ani Crowe nenatočil úplně marný snímek. Sice to místy působí příliš přitažené za vlasy, ale mělo to několik opravdu silných momentů a celkově musím říct, že se mi to spíš líbilo, než že by mě to nadzvedávalo ze židle. Oceňuji hlavně linku turecké perspektivy, ačkoli z podtextu přímo sálá "břímě bílého muže", což z mého pohledu trochu dehonestuje nejen film jako takový, ale i Crowea samotného - říká tím totiž, že za všechno mohli Britové a jejich nevybíravá koloniální politika, jenže vlastně ignoruje svébytnost Osmanské říše (byť ano, před 1. světovou válkou byla značně limitovaná) a taky fakt, že na konci Velké války byly všechny poražené národy dehonestovány a šarvátky (lokální konflikty) probíhaly na mnoha místech dál až do poloviny 20. let. Úplně taky opomíná fakt, že Turci do roku 1915 do roku 1923 povraždili na 400 tisíc Řeků a 300 tisíc Asyřanů v Malé Asii a taky 1,5 milionu Arménů, takže ti "zlí Řeci" nakonec měli docela dobrý důvod, proč tam být a dělat, co dělali :) I když ani tak černobílá realita samozřejmě nebyla. Takže suma sumárum - pokud chcete podpořit svůj pocit bílé liberální viny, určitě si to pusťte aspoň 2x a říkejte si, jak byli ti Briti a vůbec Evropani zlí. Pak si vzpomeňte na zeměpisnou polohu Istanbulu a ignorujte ji. Pfff, Turecko, země třetího světa. Nebo ne? No a po tomto exkurzu do myšlenkového světa režiséra a hlavního hrdiny můžu v rychlosti dodat - zahrané to bylo pěkně, dialogy nebyly špatné, koherentní - až na excesy - jakž takž, kamera docela fajn, takže kolem a kolem... 60%. (18.04.2015)

„DOKÁŽEŠ NAJÍT VODU, ALE NEDOKÁŽEŠ ANI NAJÍT VLASTNÍ DĚTI. PROČ JE NENAJDEŠ?! PŘIŠEL JSI O NĚ.…“ /// …a tak taťka vodjíždí najít kluky, aby je mohl položit vedle mamky (jasan, už ji nebavilo čekat…). Rejža R. Crowe ukazuje, že z Gladiátora vokoukal dojemný scény beze slov (zabarvený tesklivou hudbou), v Dobrým ročníku našel dobrý světlo, v Ordinaci z růžový zahrady partu scénáristů a v Olině vod Kurylenků zase matroš, kterej by chtěl zprznit. Ne že by to bylo až tak špatně natočený, jen je to nuda, kterou voživujou válečný flashbacky (ale tohle by voživilo cokoliv), který střídá dojemná slaďárna a navíc je to všechno spíchnutý podle trapně předvídatelný šablony. Aby se neřeklo, že je to úplně vo hovně, přidaj tureckej folklór a záležitosti, co předcházeli rozpadu Osmanský říše. Pravda, takovýhle dobrodružství asi při farmaření na fejzbůku neprožijete. Ale drama je to podobný! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti (a je mi jedno, co byla ta skutečnost). 2.) Jsem senzibil a hledám 3 syny. 3.) Thx za titule ,,Triumf“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.03.2015)