Nezlomný

Několik obecných poznatků. K čemu a nač tak mají Američané pořád nutnou potřebu heroizovat své hrdiny, když to není vůbec realistický pohled na legendu. Vycházím z předpokladu, že i fyziologie člověka má své meze. Potom děsném mlácení by olympijský vítěz nebyl schopen ani předpažit v úhlu pětačtyřiceti stupňů. Přesto všechno lze také říci, že první polovina je realistická, dále dramaticky vyšperkovaná hloupost (21.11.2015)

Copak o to, kvalitní životopisný materiál v podobě knižní předlohy by asi byl, ale právě šablonovitost příběhu, absence emocí a časová nevyváženost jednotlivých životních etap ve filmu, z nichž nejvíce času zaberou protahované scény na moři a v táboře, zkrátka nedovolují filmu jakkkoliv vybočit z žánrového průměru. Například etapy kolem Zamperiniho sportovní kariéry nebo jeho poválečného osudu byly paradoxně odbyty jen několika scénami. Občas se prostě stane, že se sejde zvučný tým tvůrců, ale výsledek je nemastný, neslaný a bez osobitého rukopisu. A Nezlomný je právě tento případ. (13.06.2015)

Skvělý námět na film, který by však v rukou zkušenějšího režiséra vypadal o něco lépe. Tím však nechci říct, že Angelina Jolie natočila vyloženě špatný film, jen je poněkud chaoticky poskládán dohromady a na můj vkus až příliš natažený. Hluchá místa se začínají projevovat zejména při scénách na moři, kde film vůbec nemá spád a vše ubíhá v ubíjející monotónnosti. Nicméně zhruba v polovině filmu se Jolie probere z letargie a začne nám servírovat jeden vypjatý okamžik za druhým a právě v tu chvíli Vás Unbroken chytne a až do samotného finále nepustí. Škoda jen, že tento moment nepřišel dříve, nejlépe hned na začátku. (14.01.2015)

Ještě zhruba po čtvrthoďce jsem si říkal, že to není zlý, ale to jsem se rouhal jako muslim před řeznictvím. Pak to začalo houstnout a houstnout a jediné, co chybělo k tomu, aby se z toho stala totál sračka, byla zazpívaná USA hymna s rukou na koze. Amíci asi budou trestat Japonsko, jiný smysl v tom nevidím (18.01.2015)

Andželína by se měla výhradně věnovat jen kojení té adoptované půlky Afriky, co si natahala do baráku, a už nevycházet mezi lidi. Na plátně se na ní nedá dívat, pokud tedy brzy nevezme nějakou roli z ženského koncentráku, kde by jako Miss stažená lebka dozajista vynikla na obou pólech tábora, a jako režisérka stojí taky za vyliž starou Bellu. Ten Pampalíni byl nepochybně borec, určitě si užil v životě svoje a předpokládám, že skutečným důvodem jeho smrti těsně před premiérou nebyl zápal plic, nýbrž infarkt na zkušební projekci. Nevěřím, že by scénář slavných židích bratrů byl až tak chcíplý a bezkrevný, a tak si myslím, že ta nezdravě ambiciózní vychrtlina zase dostala vcelku solidní podklad, z něhož zvládla uplácat akorát tak další kýčovitý domek pro Barbíny. Hlavního hrdinu, jehož účes stále perfektně drží jak na atletické dráze, tak na moři a v uhelných dolech, máte od počátku naprosto v prdeli a tam, kde byste měli soucítit s jeho trápením, trápí vás paradoxně jen neumětelská paní Pittka sáhodlouhými sterilními pasážemi neinventivní bezradnosti. A tak přes půl filmu tři muži ve člunu naprosto otravně pospávají a žerou suši, aby se posléze po žalostných troskách mostu přes řeku Kwai dostali až ke králi chcíplé kryse, kde toho nagelovaného a špatně hrajícího pupuše „strašlivě“ týrá nějaký ťamanský tranďák, u něhož máte pocit, že se každou chvíli na našeho cukrouše vrhne a romanticky mu požvýká ucho. Fuj, fuj, hnusný film. (12.01.2015)