Nezlomný

Mňom. To že Angie dokáže zaujať pred kamerou to sme už zistili. A to že dokáže zaujať aj za kamerou (bez sexi figuty) to som zistil teraz. Zaujímavý mix žánrov (cez šport, vojnu až po drámu o prežitie) a tvrdý režim tam v tej dobe je hlavný ťahák filmu. Mohlo by to byť aj o niečo kratšie, aby sa pridalo na tempe, každopádne ja som sa moc nenudil. Fajn hlavný hrdina, dobrá hudba Desplata a sympatický záver. 80% - 4* (05.05.2015)

Som naozaj rada, že sa to tej Jolie celkom slušne podarilo natočiť. To znamená, že úplne prestane hrať a bude sa venovať len réžii. Hurá! Ale dosť srandy. Rozmýšľam, či sa dá vôbec úplne zmrviť film, keď máte pri sebe mená ako sú bratia Coenovci, Deakins a Desplat. Život mal Zamperini naozaj dlhý, a v niektorých okamihoch veľmi ťažký. Výber O'Connella do hlavnej role bol dosť dobrý, pretože to odhodlanie a nezlomnosť ja v tých jeho očiach a pohľade vidím neustále. Film ma bavil od začiatku do konca, a aj napriek niektorým častiam, ktoré sa mi páčili menej dávam rozhodne 4 hviezdy. No a ešte niečo nakoniec, ten Hedlundov hlas, to bol balzám pre moje uši, ako aj posledný song filmu. (27.02.2015)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)

Ještě zhruba po čtvrthoďce jsem si říkal, že to není zlý, ale to jsem se rouhal jako muslim před řeznictvím. Pak to začalo houstnout a houstnout a jediné, co chybělo k tomu, aby se z toho stala totál sračka, byla zazpívaná USA hymna s rukou na koze. Amíci asi budou trestat Japonsko, jiný smysl v tom nevidím (18.01.2015)

Velkofilmová kamera, moc fajn výprava, hudba nebo zvuk, několik sympatických tvůrčích nápadů, ale prostě je to dlouhé a tempo místy úmorně podřadí. Režírující Angelina Jolie rozhodně talent má, ale dosud se jí nepodařilo udeřit na ta správná místa. Tentokrát si vybrala nadějného atleta, jehož sen zkřížila válka i kruté zacházení v japonském zajateckém táboře. Už v dětství tropil jeden průšvih za druhým, rodiče byli zoufalí, ovšem pozdější olympijský atlet a dekorovaný hrdina Louis Zamperini měl (naštěstí) rád i dívčí sukně, a právě spolužačky ze střední školy ho přesvědčily, aby se přidal k běžeckému oddílu. V Berlíně sice zabodoval, ale jako spousta jiných mladých mužů musel narukovat. A pak už se to vezlo. Nějakou dobu si uprostřed oceánu pobyl v záchranném člunu, podstatně delší čas pak v zajateckém táboře. Angelině evidentně chyběl na place někdo, kdo by ji trochu kočíroval, řekl, tady uber, tady se toho naopak neboj. Postavy se mi pod kůži nedostaly. Za mě je to takový ten vyladěný projekt, který ovšem za srdce nechytne. (05.04.2022)