Volání svobody

Richard Attenborough trafil opäť do čierneho. Silný príbeh v dvoch dejových rovinách, ktorý zachytáva smutný obraz doby, ktorý pretrvával aj počas natáčania filmu (aparteid v JAR skončil až v roku 1990). Nie zo všetkými preslovmi a "múdrami" revolucionára Biko súhlasím, ale apartheidovský režim bol založený na rasovej neznášanlivosti, na násilí a brutalite a to je jednoducho za akoukoľvek hranicou. Ťažko povedať, ktorá dejová línia je lepšia, či tá sledujúca prácu novinára a "prácu" polície vedenou z najvyšších miest, alebo potom tá úteková, ktorej nechýba napätie a kus dojemnej ľudskosti. Film tiež obsahuje niekoľko skvelých scén, ktoré sa na čas vryjú do pamäte (napr. Biko v márnici či policajná streľba v černošskom gette). Kline nesklamal a predovšetkým v útekovej línii príbehu bol skvelý. A Washington ukázal svoju charizmu už v mladom veku. (27.04.2024)

Pohled do historie Jihoafrické republiky. Scény s Denzelem Washingtonem mají svoje kouzlo, ale jinak se film děsně vleče a nudí. Nejhorší na všem mi přijde práce Attenbérougha, který tak nelogicky a pro mě chaoticky střídá scény. Příběh zajímavý, ale v tom příšerně natahovaném konci se vytratí skoro všechna jeho síla. (04.02.2010)

Výpravný a poutavý snímek, který sice vypráví příběh, který nezaujme masového diváka ale přesto si dokáže získat pozornost i diváků, pro které je dané téma cizí (můj případ). Výborní herci (v té době ještě prakticky neznámý Washington) a skvělá Attenboroughova, který má pro výpravné filmy (Gándhí) nadání, jako málokdo. (19.02.2013)

Pomalu plynoucí, klasicky vystavěné drama o krizi v jedné zemi a dvou silných charakterech, které se vzepřely době, poměrům a panující moci. Richard Attenborough představuje nepopiratelnou kvalitu, i když je zároveň poněkud konzervativní a nějaké dynamické a objevné filmařiny se od něj nedočkáme. Z jeho filmografie mám ale Volání svobody nejradši, dávám mu přednost i před mnohem slavnějším Gándhím, kde se až moc projevuje úcta k mezinárodní celebritě a k hodnotovému žebříčku, který ve své době představovala. Statečnost hrdinů Volání svobody je neokázalá, civilní a nejsou to zkrátka až tak čítankové typy, ale lidé z masa a kostí. Filmu se dá z pohledu dnešního diváka vytknout možná přetažená stopáž a nikam nespěchající tempo, ovšem příběh útěku z Jihoafrické republiky má i tak spoustu silných momentů. Umím představit řadu filmařů, kteří by dokázali zúročit ten příběh mnohem efektněji a pohrávat si s divákovými city a s napětím mnohem silněji, je mi ale sympatické, že Attenborough netlačil na pilu. Půl hvězdičky přidávám za téma. Celkový dojem: 90 %. (13.01.2010)

„Všechny události ve filmu se skutečně odehrály...“ Oživlá učebnice dějepisu, pravda, ale nejen v dobrém. Richard Attenborough rozvinul do šíře svou posedlost epizodami ze života výjimečných osobností. O Bikovi jsem měl povědomí jen z provařené písně Petera Gabriela a k filmu jsem se odhodlával dlouho – na 157 minut si člověk musí vzít bezmála volno z práce. S ohledem právě na stopáž je s podivem, že celkem didaktické téma, přestože silnými emocionálními podněty neplýtvá, ani chvíli nenudí – proti tomu Attenborough nasadil hruštičky ve formě akcentování takových divácky vděčných událostí z jihoafrického repertoáru, jako útěky, zátahy, střelba do dětí (což se osvědčilo už v Gándhím) a vězeňské mordy. I tak má jeden dojem, že se toho krze tuto zábavnou formu celkem dost dozví. Tedy asi – srovnávací analýzu s jinými prameny jsem neuskutečňoval, ale nevadilo by mi, kdyby byl portrét dvou jihoafrických mesiášů načrtnut přece jen trochu méně idealisticky (a nutně tedy zjednodušeně). Dokumentární hodnotu bohatě kompenzuje katarzní účinek z roztrpčení nad vší tou nespravedlností – kořeníčko, které každý humanista potřebuje, ha ha ha ha ha. Forma, herecké výkony a další složky filmového řemesla nikdy neklesnou pod diskutabilně kladné hodnocení „dokonale profesionální“, což věru není málo. Jste-li odpočatí, ochotni přehlížet poněkud jednostranné pojetí a vydat se na předlouhou cestu (JAR → Lesotho → Botswana → Londýn...), nelze ani po drahných letech nedoporučit. (04.04.2012)