Philomena

Krásně zpracovaný příběh podle skutečné události. Tisíce irských "padlých žen" a jejich prodaných dětí se hledají, často marně a často už to nestihnou. Občas se mi draly slzy, ale Judi Dench, moje oblíbená herečka, to vždycky zachránila lehkostí, s jakou tak vážnou roli hrála. Bylo tam hodně životní moudrosti i odpuštění. Nečekala jsem, že si mě Philomena Lee a její syn tak získají. (09.10.2014)

Nechápem prečo je niektorými užívateľmi Philomene vytýkaná akási televíznosť. Nanajvýš ľudských príbeh podľa skutočnej udalosti o hľadaní strateného syna totiž nepotrebuje žiadnu náročnú výpravu, dôležité je skôr podanie príbehu a to zvládol režisér viac ako uspokojivo. Neskĺzol k žiadnemu citového vydieraniu, zbytočnému tlačeniu na slzné kanáliky, ale s ľahkosťou podáva pokojne plynúci príbeh jednej staršej ženy. Vyhol sa akémukoľvek pátosu a vznikla úprimná, skromná, ľudská dráma, ktorá sa nepotrebuje hrať na nič viac. Dianie občas osvieži aj suchým anglickým humorom a celý film sa tak nesie v príjemnej atmosfére. Scenár dokázal pútavo podať jeden všedný príbeh, navyše sa dokáže veľmi inteligentne, avšak v žiadnom príbeh nijako poburujúco upozorňovať na praktiky v cirkvi. Nikdy však neponúka len kritický, jednostranný pohľad, ale dáva priestor aj protistrane. Civilný, nenútený herecký výkon tradične skvelej Judy Dench je už len čerešničkou na torte. Priznám, že pôvodne som sa Philomeny bál a čakal, že sa bude jednať o ďalšiu „akademickú nudu“ bojujúcu o Oscara a vôbec sa mi do filmu nechcelo púšťať. Výsledkom je však dobre natočená, skromná melodráma, ktorá sa zbytočne nemusí pokúšať o niečo svetoborné. Nenudí, neurazí, pohladí na duši a skončí. Až zamrzí, že podobne nenáročné snímky nevieme natočiť aj u nás. Nepotrebujeme k tomu totiž žiadnu drahú, modernú techniku, len kúsok talentu. CELKOVO: 3,5* (7/10) (30.05.2014)

Další film zhlédnutý především kvůli svojí nominaci na Oscara a opět tu na mě čekalo poměrně milé překvapení. Zápletka mě zaujala, herecké výkony byly dobré a uvěřitelné, celý ten film měl tu správnou atmosféru a hlavně přiměřenou délku, kdy se nemusíte v druhé půlce filmu dívat na hodinky, zda už bude konec. 4* (15.02.2014)

Je to přesně takové, jak to vypadá a pokud vás klišé kontrastu mezi racionálním vyhořelým žurnalistou a prostou dobromyslnou starší dámou z diváckého hlediska láká, dostanete naloženo přesně tak, jak to máte rádi, možná i nějaké to prádlo žehličkou popálíte, kočku nakrmit zapomenete, večeři připečete. Princip smíření a odpuštění, který je neustále podsouván je tak jedinou emocionální devizou filmu, která však zabere pouze na ty, kteří se ve smiřování a odpouštění rochní rádi. Sic to má potenciál konfrontace dámy, jejíž hodnoty jsou poměrně staromódní s mnoha situacemi, jež se jí osobně týkají a jejich tolerance je většinou devizou současného člověka (homosexualita, AIDS, imigranti), leč bohužel právě ona dobromyslná smířlivost ústřední postavy z toho všeho opět dělá srandovní báchorku, která největší esa z rukávu bohužel tahá v momentech, kdy téměř osmdesátiletá Judi Dench řekne nahlas "klitoris". Hvězdu přidávám za to, že jsem po asi 10 letech opět dostal k uším krásnou irskou nadávku "fecking eejit". (18.06.2014)

Komorní drama mělo být teplým lidským příběhem. Jak říkáme my latiníci "eltépéčko". A určitě také je. Místy hřejivým a dojemným především díky skvělé a hluboce lidské Judi Denchové v titulní roli. Nechybí ani humor, většinou poněkud sarkastický a černý, který dodává Coogan jako protivný a zpočátku cynický Sixmith. Současně se však na povrch pod tím vším dere mrazivé drama o bezohlednosti a teroru jeptišek, které nám církev prezentuje jako ty nejhodnější a nejobětavější lidské bytosti pod sluncem. Nejmrazivějšími scénami přitom pro mě nebylo samotné odebírání dětí, ale scéna u zpovědi a pak setkání se starou Hildegardou. Při pohledu na její zažranou nenávist, mi doslova naskočila husí kůže. Pro mě je to navíc nečekaně osobní film o ztrátě bez naděje, o chybách, které už nikdy nepůjde napravit, o ranách, které se nikdy nezhojí a slovech, která už nikdy nebudou moci být vyslovena, o smíření, které osud bolestí zmítané duši nikdy nedopřeje. O bolesti, na kterou není lék. Z osobních důvodů mě to zasáhlo hodně hluboko a rozeznělo mou vlastní bolest, takže jsem to subjektivně prožíval mnohem silněji než by objektivně mělo. Pokud se vás téma osobně nedotýká, klidně si můžete jednu hvězdu z těch mých ubrat. (26.02.2014)