Levie srdce

Jo uz ani chladny sever neni, co byval a ten cernej sajrajt se rozleza vsude. A co hur, hned si mysli, ze jim vsechno patri a vsude jsou doma. Vyborne drama na tema pristehovalci x rasismus. Takova finska variace na Kult hakoveho krize, ale ne tak americka, coz je tady jen ku prospechu veci. Konec byl paradni. Peter Franzén zahral skvele - pobavila me hlavne scena, kdy tomu malemu bubakovi ihned po seznameni nabizi neco k jidlu. Co jineho, nez banan :-)) (16.03.2014)

Wau, váhám, že bych tomu dal snad i plnou plavbou :o). Filmy o náckách mě vždycky braly a věřím tomu, že i dycky brát budou. Tenhle se mi trefil přesně do noty. Jo, všechny tyhle filmy sou tak trošku podobný... Jeden týpek si v mládí nechá vykérovat hákáč na paži a pak potká něco nebo někoho, kvůli čemu toho lituje. Pak se změní v lepší ho člověka, není to tak jednoduchý, páč přesvědčení mu říká něco, srdce taky něco, kámoši sou hajlující paka, ale sou to kámoši atd... Kult hákovýho kříže mi přijde doposud nepřekonaný, ale tohle je sakra dobrý dráma. Navíc ze skandinávie, takže je jasný, že jeden černoušek (skoro hlavní hrdina) mezi těma blonďákama vyčnívá daleko víc než černoušek v USA. Herecký obsazení taky na výtečnou. Jo, tohle prostě můžu! (08.07.2015)

Upřímně řečeno mám už podobně laděných filmů plné zuby, protože všechny jedou podle stejného schématu. Ortodoxní nacista přijde do blízkého kontaktu s člověkem tmavé pleti, proběhne obroda jeho vnímání světa a pak už jen zbývá vypořádat se svojí bývalou partou, která se se změnou názoru svých členů nehodlá jen tak smířit. Je jedno, jestli celý příběh skončí tragicky nebo dobře, protože to poselství je jasné: rasismus je špatný. Neříkám že není, ale konkrétně skandinávské země byly až donedávna symbolem tolerance a pozitivního přístupu k imigrantům a jestliže má být tenhle film reakcí na vzrůstající rasismus na Severu, tak by bylo také záhodno ukázat, proč tam ta vlna xenofobie sílí. Tohle je jen další jednostranný film na společenskou objednávku. Přesto ho ale hodnotím pozitivně. Jednak je to dáno mojí slabostí pro severskou kinematografii a za druhé musím ocenit oba hlavní představitele, Lauru Birn a Petera Franzéna, v hlavních rolích, kteří film v pohodě utáhli a i přes klišovité téma mu dokázali vtisknout punc neokoukanosti. Takže za 80%, ale pořád čekám na objektivnější ukázku toho, co se vlastně ve Skandinávii, a nejen tam, děje. (20.03.2014)

Dlhšie sa mi nestalo, aby ma film tak milo prekvapil. Aj keď uznávam, že som mal asi malé očakávania. Bizarné postavičky v ešte bizarnejšom strete, ale hlavne realisticky podané a tiež zahrané. V niektorých scénach som sa síce pouškŕňal, napr. keď partička rodičov prišla zbunkovať neonacistu, alebo keď dotyčný neonacista robil v škole dozor a zastrašoval učiteľský zbor, ale malo to gule, živelnosť, typický severský humor a čas pri sledovaní mi ubehol ako voda. (19.01.2019)

Finská pohádka o zamilovaném náckovi, který začne chránit černého synka své přítelkyně proti podobným týpkům, jako je on sám, je nejsilnější, když těží z absurdity této situace. Bohužel se ale snaží vypadat jako vážně míněné drama, takže se každou chvíli objeví jakási scenáristou vykalkulovaná situace, do které by se za normální situace tyto postavy snad ani nemohly dostat. Finští náckové (podobně jako němečtí) navíc jdou ve šlépějích svých dědů, nemusejí to být tedy naprostí dementi jako jejich názoroví sympatizanti ve slovanských zemích. Ale s tím film nepracuje, tady ani jeden nevypadá, že by uměl číst. (15.07.2015)