Réžia:
Dome KarukoskiScenár:
Aleksi BardyKamera:
Henri BlombergHudba:
Jean-Paul WallHrajú:
Peter Franzén, Laura Birn, Jasper Pääkkönen, Yusufa Sidibeh, Jussi Vatanen, Timo Lavikainen, Pamela Tola, Mikko Neuvonen, Niko Vakkuri, Jani Toivola (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Príbeh neonacistu, ktorého nová známosť privedie k nutnosti zásadného rozhodnutia. Neonacista Teppo sa zoznámi so servírkou Sari, ktorej tiež padne do oka. Všetko vyzerá ideálne, kým si Sari nevšimne tetovania, ktoré má pod oblečením, a on nezistí, že Sari má dieťa s černochom. Teppo sa dostáva pred vážne rozhodnutie a bude si musieť vybrať medzi svojim doteraz neochvejným svetonázorom a priateľmi, alebo prísľubom lásky a rodinného života. Jeho brat a kamaráti mu však situáciu nijako neuľahčujú, skôr naopak... (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (95)
Ano, tahle problematika se dá natočit i jinak než za srdcervoucího pláče (USA) nebo salv smíchu (Francie). Vkusně, s nadsázkou, a přesto vcelku trefně, reaguje na podobu multikulturality a rasismu v takové podobě, v jaké si je většina obyvatel představuje. Tím sice tak trochu přispívá k tomu ideálnímu (a černobílému) obrazu chápání etnických a jiných znevýhodněných menšin, ale to se dá vcelku odpustit. Filmově prostě musí být o čem točit. Jinak by to byl dokument a ne hraný snímek. Trochu mě mrzí hodně rychle vygradované finále, já bych si to bývala ještě chvíli užívala. ()
Dějově výstavba, která si bere na mušku rasismus, mohla být silným příběhem skoro až pravdivým. Obecně nácky taky moc nemusím. Důležité je ovšem zmínit to, že ve filmu nelze nepostřehnout velký sklon jednostrannosti ve vyhroceném konfliktu, tím je v holohlavé lapálii vystaráno. Neméně podstatný zůstává fakt, že v tomhle příběhu multikulturalismu je zcela opomenut také běžný rasismus i z té druhé strany. ()
Finové mě tímto filmem dost překvapili. Nejenom tím, že dost nekompromisně popisují problém nacionalizmu ve své zemi, ale také tím, jak tento problém zakomponovali do absolutně odlišného příběhu, než by si standardní rodák Evropy mohl v dnešní době představit. A samozřejmě na tyto záludné otázky odpovídající stejně tak nekompromisně a zdařile, jak se na poctivý skandinávský film sluší a patří. Přitom je to zvláštní, že na toto téma vytváří film zrovna země, která má s tématem imigrantů podle mě i nejmenší problém v celé Evropě. Imigrantů tam mají, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. To už tam je více cikánů, o které se pro změnu starají královsky. Nicméně když jsem jednou četl finské noviny, překvapilo mě, jak jediný článek o krádeži byl o dvou etiopských fotbalistech na severu Finska, co vykradli fotbalový klub, který se za ně zaručil. ()
Jo uz ani chladny sever neni, co byval a ten cernej sajrajt se rozleza vsude. A co hur, hned si mysli, ze jim vsechno patri a vsude jsou doma. Vyborne drama na tema pristehovalci x rasismus. Takova finska variace na Kult hakoveho krize, ale ne tak americka, coz je tady jen ku prospechu veci. Konec byl paradni. Peter Franzén zahral skvele - pobavila me hlavne scena, kdy tomu malemu bubakovi ihned po seznameni nabizi neco k jidlu. Co jineho, nez banan :-)) ()
Opět skandinávský film, jak jinak než se sociální tématikou - a Finsko je vlastně náckokvský stát, takže se to nácky jenom hemží. Parádní film, žádný srdceryvný, a obhajující přistěhovaleckou lůzu, ani zbožně vzhlížející k "čisté rase" - je prostě nestranný. A přesto tolik říkající... Franzén v titulní roli je nezapomenutelný. ()
Galéria (21)
Fotka © Jaana Rannikko / Helsinki-Filmi
![Levie srdce - Z filmu - Peter Franzén, Jani Toivola, Yusufa Sidibeh, Jasper Pääkkönen](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/008/158008125_10d390.jpg)
Zaujímavosti (1)
- Film bol natáčaný v meste Kotka, ktoré sa nachádza na pobreží fínskeho zálivu v provincii Kymenlaakso a scéna, v ktorej vojaci skladajú prísahu, bola natáčaná na olympijskom štadióne v Helsinkách. (Jello Biafra)
Reklama