Nepovšimnuté násilie

Film Miss Violence je osobitou společenskou alegorií. Alexandros Avranas k vyobrazení podstaty vzájemných vazeb, rádu hierarchického uspořádání a skutečného fungování soustavy společenských vztahů využívá princip rodiny. S nihilistickým odhodláním se dostává až pod povrch perverzních zásad sadomasochistického uspořádání vzájemně propojených stavů. Což v té struktuře rodiny zvyšuje účinek zvrhlé zhýralosti společensky odsouzeníhodného chování, koncept je brutální do nejmenšího detailu, svoji působnost zvyšuje pozvolně, bez patosu a psychologických nátlaků, zpovzdálí a mlčky pozoruje zdání harmonického soužití, předpoklad svobody je stržen autoritativními záchvěvy, předpoklad svobody je zneužíván pro potřeby mocenských choutek. Hlavní postavou drsné společenské alegorie je hlava rodiny (pozoruhodný Themis Panou), na první pohled řádně spořádaný a starostlivý muž. Správné chování se vypěstuje disciplínou, bez přehnaných gest, bez přehnaného běsnění, nenápadně, jistě a neodvratně. Druhým členem rodiny je mužova manželka (zajímavá Reni Pittaki), vzorně poslušná žena. Po dlouholetém útisku je vlastní vůle podlomena a ze strachu raději zavírá oči nad vší skutečností. Nejstarší jejich dcerou je Eleni (velmi zajímavá Eleni Roussinou), žena, vyrovnávající se se svou nejosobnější ztrátou. Je poslušnou členkou rodiny, uvyklou již na způsoby a principy. Mladší dcerou je Myrto (pozoruhodná Sissy Toumasi), dívka v pubertálním věku školní docházky. Ještě neztratila instinkt ke vzdoru, přesto je již pomalu smířená se skutečným stavem věcí. Důležitou postavou je Alkmini (zajímavá Kalliopi Zontanou), nejmladší Elenina dcerka. Bezstarostný věk nevinného dětství je bez předchozího varování se vším všudy uveden do běžné reality. Z dalších rolí: Elenin malý a z respektu tichý synáček Filippos (Konstantinos Athanasiades), nejstarší Elenina dcera se svým vlastním způsobem vysvobození Angeliki (Chloe Bolota), pozadí tragédie zkoumající sociální pracovníci (Kostas Antalopoulos a Maria Skoula), přátelé hlavy rodiny i jeho nejlepší zákazníci (Nikos Hatzopoulos a Minas Hatzisavvas), s nedochvilností nespokojený vedoucí firmy (Stefanos Kosmidis), či sousedka rodiny a Elenina nejlepší kamarádka (Anna Koutsaftiki). Film Miss Violence je nihilisticky ponurou společenskou alegorií. Svou metodou výjevů na principu fungování rodiny ovšem většinu diváků ohromí úplně jinak, než je prvotní idea režiséra, svým nevybíravým zobrazením extrémně zvrhlých podob vzájemných vztahů je nekompromisní. Zneužívání jako příčina společenské dysfunkce. (26.04.2020)

„ELENI, ZAMKNI DVEŘE.“… /// Psycho úvod, ve kterým vás napadaj různý myšlenky, proč asi ta malá holka dobrovolně (a bez padáku) skočí z panelákovýho balkonu. Nejasný a podivný chování postav pokračuje a buď se budete kurevsky nudit, nebo bavit, hlavně filmovejma nápadama v každý vobyčejný, nudný scéně. Furt čekám, kdy na mě vybafne nějaká hnusárna. Jasně že přijde, vo tom to je a všichni, jak na to koukám, se na to těšíte. Jsme tady kvůli tomu a každej v tomhle filmu to ví. Proč? Prostě musí, páč jinak by to bylo totálně vo hovně. Mám rád spořádaný rodinky, proto i týhle ten spravedlivě spokojenej úsměv na konci ze srdce přeju. Fláknu 4*, za to fajnový čekání na vyvrcholení. Ale Srpski film… to je jiný prznění! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na hajzlu nemáme dveře, páč u nás doma před sebou nemáme co skrejvat. 2.) Zajímá mě, jak probíhá výchova dětí v Řecku. 3.) Zjistím, že i bejt třetí může uspokojit. 4.) Thx za titule „eleintron“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.08.2015)

Jedenáctiletá Angeliki slaví své 11. narozeniny, tančí na Cohenovu píseň "Dance me to the end of love", usměje se a skočí z okna. Je to důsledek nebo předzvěst něčeho? Tušíme obojí a sledujeme, co se v této skoro hermeticky uzavřené rodině děje. Vidíme jasně, že to není docela běžný chod rodiny, ale nevíme (skoro až do konce) v čem je pes zakopán. Pro diváka je důležité se s rodinkou a vzájemnými rodinými pouty seznámit co nejdříve. Tedy: dědeček, babička, jejich dcera Eleni, její děti s neznámými otci (zmíněná Angeliki, Alkmini a Filippos) a jejich teta Myrto (asi stejně stará jako Angeliki). Všechny vztahy s vnějším prostředím zprostředkovává děda, především se školou. sociálkou a ... ...Přitom není třeba se domnívat, že se takové věci dějí jen na Balkáně, prostě jen Řekové atd. jsou upřímnější a otevřenější. (16.12.2014)

U tohoto snímku je jasné, že v rodině, kde se v podstatě celý odehrává, není něco v pořádku... Hodně podstatnou stopáž ale film vcelku nudí, protože vyobrazuje strojené a hrané přetvařování všech členů, jak to všechno klape, jak se vše řeší v klidu, jak jsou všichni zodpovědní atd. Kvalitní kamera a stísněnost v bytě podsouvá divákovi nepříjemný pocit, se kterým si ale neví rady. Divák přímo netuší kam ten pocit zařadit, jak si s ním poradit. V poslední třetině se film "rozjede" na plné obrátky a vrazí celou "krásu" rodinky divákovi do xichtu ... Adrenalin se vyšvihne a divák je totálně zhnusen. Finále je očekávané a působí jako by vás někdo na poslední chvíli odřízl ze šibenice ... V podstatě hnusnej film ... leč vyobrazuje běžné dění v problémových rodinách po celém světě ... (07.11.2014)

Nezaujalo ma to tak ako napríklad snímka Dogtooth (Tiež Grécka psychologická dráma ktorá sa zaoberá dogmatickým vedením nukleárnej rodiny) ale zlé to určite nebolo. Avšak priznám sa, že prvá polovica mi dala riadne zabrať. Nemal som chuť to ani dopozerať. Mne už akosi nestačí iba slušná artová kamera v ktorej síce atmosféra je, ale všetko bolo iba naznačované. Nie v každom filme mi sedí pomalá statická kamera. Takéto veci spravili to, že som film dopozeral na štvrtý krát. No na šťastie, druhá polovica to rázne vynahradila. Pocity z rodiny a z hercov som nemal príjemné, zahraté to bolo skvelo, utrpenie a prázdnotu vypovedanú bez jediného slova sa mi dostávalo pod kožu, a finále, .to ma úplne dorazilo. (14.06.2017)