Nepovšimnuté násilie

Nezaujalo ma to tak ako napríklad snímka Dogtooth (Tiež Grécka psychologická dráma ktorá sa zaoberá dogmatickým vedením nukleárnej rodiny) ale zlé to určite nebolo. Avšak priznám sa, že prvá polovica mi dala riadne zabrať. Nemal som chuť to ani dopozerať. Mne už akosi nestačí iba slušná artová kamera v ktorej síce atmosféra je, ale všetko bolo iba naznačované. Nie v každom filme mi sedí pomalá statická kamera. Takéto veci spravili to, že som film dopozeral na štvrtý krát. No na šťastie, druhá polovica to rázne vynahradila. Pocity z rodiny a z hercov som nemal príjemné, zahraté to bolo skvelo, utrpenie a prázdnotu vypovedanú bez jediného slova sa mi dostávalo pod kožu, a finále, .to ma úplne dorazilo. (14.06.2017)

Na úvod filmu podivná scéna usmiatej dievčiny, ktorá si to rozhodne na vlastné narodeniny skočiť kade ľahšie. A následne prvé dve tretiny filmu dosť statická nuda bez poriadneho deja... avšak to celé to lyrické divadlo bolo napokon len ľahkou predohrou pred finálnou pol hodinou, ktorá absolútne odkrýva celé pozadie podivného a strojeného správania tejto na prvý pohľad normálnej rodinky. Ale ako sa neskôr ukáže, normálne nebolo nič, a veruže absolútne nič. Akoby klasik povedal "something is rotten in the family of Angeliki". Priznám sa, že prvú hodinku filmu som považoval za stratený čas, avšak to vyvrcholenie a postupné odkrývanie všetkých okolností a osudov - to stálo naozaj zato, niečo neuveriteľné (a bohužiaľ zároveň tak reálne v dnešnom skazenom svete). Z gréckych psycho-drám ďalej odporúčam Kynodontas (aj keď to je skôr taká utopia). (23.10.2015)

Film Miss Violence je osobitou společenskou alegorií. Alexandros Avranas k vyobrazení podstaty vzájemných vazeb, rádu hierarchického uspořádání a skutečného fungování soustavy společenských vztahů využívá princip rodiny. S nihilistickým odhodláním se dostává až pod povrch perverzních zásad sadomasochistického uspořádání vzájemně propojených stavů. Což v té struktuře rodiny zvyšuje účinek zvrhlé zhýralosti společensky odsouzeníhodného chování, koncept je brutální do nejmenšího detailu, svoji působnost zvyšuje pozvolně, bez patosu a psychologických nátlaků, zpovzdálí a mlčky pozoruje zdání harmonického soužití, předpoklad svobody je stržen autoritativními záchvěvy, předpoklad svobody je zneužíván pro potřeby mocenských choutek. Hlavní postavou drsné společenské alegorie je hlava rodiny (pozoruhodný Themis Panou), na první pohled řádně spořádaný a starostlivý muž. Správné chování se vypěstuje disciplínou, bez přehnaných gest, bez přehnaného běsnění, nenápadně, jistě a neodvratně. Druhým členem rodiny je mužova manželka (zajímavá Reni Pittaki), vzorně poslušná žena. Po dlouholetém útisku je vlastní vůle podlomena a ze strachu raději zavírá oči nad vší skutečností. Nejstarší jejich dcerou je Eleni (velmi zajímavá Eleni Roussinou), žena, vyrovnávající se se svou nejosobnější ztrátou. Je poslušnou členkou rodiny, uvyklou již na způsoby a principy. Mladší dcerou je Myrto (pozoruhodná Sissy Toumasi), dívka v pubertálním věku školní docházky. Ještě neztratila instinkt ke vzdoru, přesto je již pomalu smířená se skutečným stavem věcí. Důležitou postavou je Alkmini (zajímavá Kalliopi Zontanou), nejmladší Elenina dcerka. Bezstarostný věk nevinného dětství je bez předchozího varování se vším všudy uveden do běžné reality. Z dalších rolí: Elenin malý a z respektu tichý synáček Filippos (Konstantinos Athanasiades), nejstarší Elenina dcera se svým vlastním způsobem vysvobození Angeliki (Chloe Bolota), pozadí tragédie zkoumající sociální pracovníci (Kostas Antalopoulos a Maria Skoula), přátelé hlavy rodiny i jeho nejlepší zákazníci (Nikos Hatzopoulos a Minas Hatzisavvas), s nedochvilností nespokojený vedoucí firmy (Stefanos Kosmidis), či sousedka rodiny a Elenina nejlepší kamarádka (Anna Koutsaftiki). Film Miss Violence je nihilisticky ponurou společenskou alegorií. Svou metodou výjevů na principu fungování rodiny ovšem většinu diváků ohromí úplně jinak, než je prvotní idea režiséra, svým nevybíravým zobrazením extrémně zvrhlých podob vzájemných vztahů je nekompromisní. Zneužívání jako příčina společenské dysfunkce. (26.04.2020)

Ten chlad a prázdnota, která vyzařovala hned zkraje, nevěstila nic dobrého. A ačkoliv jsem do jisté míry tušila, kam to asi směřuje, tak až takovou příšernost jsem nemohla rozdýchat. Ten film je jako jedna z nejhorších můr, kterou člověk může mít a že se to v určité míře děje i v reálu, je o to víc horší. Brrr, tenhle film už nechci vidět ani omylem. (25.08.2015)

U tohoto snímku je jasné, že v rodině, kde se v podstatě celý odehrává, není něco v pořádku... Hodně podstatnou stopáž ale film vcelku nudí, protože vyobrazuje strojené a hrané přetvařování všech členů, jak to všechno klape, jak se vše řeší v klidu, jak jsou všichni zodpovědní atd. Kvalitní kamera a stísněnost v bytě podsouvá divákovi nepříjemný pocit, se kterým si ale neví rady. Divák přímo netuší kam ten pocit zařadit, jak si s ním poradit. V poslední třetině se film "rozjede" na plné obrátky a vrazí celou "krásu" rodinky divákovi do xichtu ... Adrenalin se vyšvihne a divák je totálně zhnusen. Finále je očekávané a působí jako by vás někdo na poslední chvíli odřízl ze šibenice ... V podstatě hnusnej film ... leč vyobrazuje běžné dění v problémových rodinách po celém světě ... (07.11.2014)