Parádně pokecal

Taková nějaká celovečerní etuda s rozplizlou pointou, pokud se tomu nenápaditému závěru tak dá vůbec říkat. Dialogy se vyznačují tím, že skoro v každé replice se postavy do úmoru oslovují jménem - snad aby nezapomněly (a roztěkaný divák s nimi), s kým vlastně mluví. S přivřením obou očí dávám dvě hvězdičky za několik vtipných formálních nápadů, zároveň se ale nepřestávám divit, jakému scénáři je Státní fond kinematografie ochotný poskytnout finanční podporu. (05.01.2016)

Jen bych dodal, že film je naopak velmi tematicky bohatý, tedy všechna ta otevřená témata spojuje jedno hlavní, které možná ani přesně nedokážu popsat, jen jsem si jistý, že tam je. Vlastně se mi nechce hledat způsob jeho pojmenování, protože všechno se dá nějak pojmenovat. Ale když film dokáže zapůsobit všemi svými možnostmi a vytvořit v člověku dojem, kterému parádně rozumí, není nutné téma okecávat. Věřte intuici, kterou ve vás ten film vytvoří. A o tom možná je ten film. A hlavně mějte důvěru v tvůrce, o to si ten film žádá. To, že film využívá jiných prostředků, než na které je divák ze současných kin zvyklý, má nějaký svůj důvod. To, že se ve filmu hodně mluví, přeci ještě neznamená, že je to ukecaný film. To, že herci neprožívají svoje emoce, přeci ještě neznamená, že špatně hrají. Naopak nevěřte ukecaným kritikám. Dlouho, po shlédnutí působící film. (01.08.2014)

Film mě loni zaujal svým názvem, který jsem vyhodnotil jako hodně divný (ale možná právě tím upoutá pozornost), jakož i samotným námětem - to zaujetí ale nebylo takové, abych se přiměl na to jít do kina. Když se nyní, více než rok po premiéře, naskytla možnost to vidět, nakonec jsem neodolal. Ne že by to byl vyloženě průšvih - své světlé chvilky si ten film asi vybere - ale jako celek mě to zkrátka neoslovilo. Obsazení mi moc nesedlo (snad s výjimkou Elišky Křenkové, která mi byla velice sympatická, a hlasu Marie Doležalové - když se na scéně pak objeví i fyzicky, už to ale nějak není ono) a dialogy mi často vyloženě rvaly uši, stejně jako zvolený styl snímání postav, kdy se kamera po každé replice v rámci jednoho záběru přesune na aktuálně mluvící postavu - působilo to na mě strašně iritujícím dojmem. Rozpačitě jsem vnímal i zvolené lokace, které se podle mě do filmu moc nehodily, a použitý soundtrack, který je prostě... divný - slovo, které asi celý tento film vystihuje nejvíc. A to spíše v negativním významu - lidem, kterým se tento film líbil, to upřímně přeju, ale osobně jsem asi už viděl příliš mnoho kvalitních filmů, aby se mi mohlo líbit něco, co mi přijde tak - proč to neříct - amatérské (či nezkušené, chcete-li), nepropracované a neukotvené nějakou jasnou filmařskou vizí. Minimální počet hodnocení i komentářů zde (více než rok po premiéře, jak jsem již zmiňoval) dává tušit, že s návštěvností v kinech to asi taky žádná sláva nebyla, a nějak se tomu ani nedivím. UPDATE 28. 12. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi ten film líbil trochu víc než prve, ale pořád si myslím, že není příliš podařený. Při sledování se mi mimochodem hlavou honilo, že kdo by si loni pomyslel, že se z Marie Doležalové stane taková hvězda, a že se jednou utká s Pavláskem o vítězství ve StarDance. (01.09.2015)

Ano, bejt kamarád Tomáše Pavlíčka asi bych mu prdnul taky pět hvězd, jako kolega Vitex i když výrazy typu "nejinteligentější český snímek posledních let" bych si odpoustil, protože soudnost a úcta k ostatním českým filmařům nejsou zase až tak špatný vlastnosti, abych se jich veřejně zbavoval. Film nemá žádnou pointu ani nikam nesměřuje, je založen na existenci jednoho bezvýznamnýho kluka, který si žije svůj poměrně zbytečný život. Jako divák jsem se občas ptal a co jako má bejt ? To má bejt nějaký sdělený nebo mám se smát nebo mám přemýšlet nad svým trapným životem ? Není mě to z toho příběhu totiž jasný, navíc je poměrně kostrbatě vyprávěn a už vůběc nemluvím o absolutních debilitách ve scénáři a totálně povrchně napsaných postavách. Neříkám, že některé scény nejsou zajímavé či neumí pobavit i když třeba servírovat divákovi druhou scénu s policajtem na osamělý ulici a zdůraznit vtipnost je opravdu zbytečný. Nejsme debilové, chápeme napoprvé. Je to šitý horkou jehlou ve stylu honem, honem, přihlížím k tomu, že Tomáš je debutant a dávám dvě, ale spíš jako povzbuzení do další práce. (26.08.2014)

Tak to opravdu ne. Když se na film se stopáží 75 minut dívám napětkrát, asi je někde něco špatně. Mám pocit, že jsem sledoval pokus o alternativní film s dialogy jako vystřiženými z absurdního divadla. A čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc jsem nabýval dojmu, že Parádně pokecal je jedna z největších českých stupidit posledních let. Vzhledem k tomu, že to není zase až taková hrůza jako Hany, tak se k odpadu nesnížím. (07.05.2016)