Violette

MOŽNÉ SPIOLERY. - Kéž bych mohla sdílet nadšení jako uživatel butnot, ale žel, nesdílím. Životopisné filmy je velmi obtížné natočit tak, aby byly pokud možno co nejvěrohodnější, ale ještě navíc aby zaujaly diváka. Za sebe tudíž musím napsat, že mně moc nevyhovovalo celé zpracování a i kdybych tohle pominula, tak myslím, že stopáž je opravdu hodně přepálená. Kdo si udržel celou dobu mojí pozornost, byla bezesporu Emmanuelle Devos. Ona je sama o sobě zvláštní nepopsatelná osobnost, která svým espritem, či co to z ní vyzařuje, zaujme divákovu pozornost a tahle role jí vysloveně sedla. Hrála ženu, která to neměla v životě jednoduché, ale rvala se s ním, co to dalo. V jejím nelehkém životě projde několik osobností, které nějakým způsobem ovlivnily její život a ona začíná psát zcela otevřeně mimo jiné nejen o své sexualitě, což byla v té době určitě velmi revoluční záležitost. Při tom všem zůstává stále osamělá, její osobní život na mě působil dost depresivně a takový byl asi také celý její život. Úlevu nacházela právě v psaní, kde byla ve svém světě a kde se jí svým způsobem dostalo zadostiučinění, když byla její kniha vydána. 70% (16.12.2014)

Myslím si, že je to výborně natočený životopisný film - věrně zachovává fakta z života Violette Leduc, ale zároveň jde opravdu hodně do hloubky a když se spustí titulky, můžeme říct, že víme, kdo to byla Violette! Nejen kým ona byla, ale především, jaká byla! Po všech stránkách povedený film. Sandrine Kiberlain sice není příliš podobná Simone de Beauvior, ale jak film postupoval, tím víc jsem chápal, proč si ji režisér vybral - zahrála SdB velmi přesvědčivě. (22.11.2014)

Život Violette Leduc se odehrává na samém dně citů - ona sama do světa křičí, jak je osamělá, jak ji nikdo nemá rád. Snaží se to celé změnit, ale neví jak. Až jednoho dne potká Simone de Beauvoir a její život se změní. Na filmu Violette mi vadila hlavně torzovitost, která z filmu trčí. Jednolivé kapitoly jsou pojmenovány jmény osudových (?) lidí, které Violette potkává. Jenže ve výsledku je to jméno vlastně jediné, které vám z filmu zbyde na jazyku, a tak mi to celé připadá trochu zbytečné. Stejně tak první půlhodina filmu, která nás má uvést do života Violette - proč? Nestačilo by ji potkat na náměstí v Paříži, když jí vypadnou peníze? Vadí mi natahování tématu a vůbec ta prkennost a ráznost, se kterou se Violette vrhá do svých vztahů. Je to pro mě nepochopitelné, a tedy neuvěřitelné. Jako příběh spisovatelky je Violette skvělá, jako životní příběh osamělé ženy, mě snímek nepřesvědčil. (10.05.2015)

Umelecká lesbo story o hľadaní seba i smeru svojej tvorivosti. Skoro dve a pol hodiny, to je však neuveriteľne premrštená stopáž, nakoľko to nie je žiadny Gladiátor plný akcie, ale často len tiché úvahy, prípadne len také cvrlikanie lúčneho hmyzu, ktoré je miestami prerušené ženskou hystériou. Bola tu však krásna hudba použitá aj v dokumente o Osvienčime od pána umelca menom Arvo Pärt - Fratres. Celkovo sa ale nedá hodnotiť negatívne, napriek tomu feministickému pretláčaniu, ale takou Violette proste bola. Nijaká zo spomenutých tém nebola pretláčaná nejako násilne. (20.11.2022)

Violette túži po láske. Túži po nej intenzívne a miluje nekonečne. Takýchto ľudí je na svete nespočetne - no táto krehká Francúzka vedela dať svoje pocity, city a myšlienky na papier, otvorene hovorila o veciach, ktoré boli dovtedy nevyslovené a zakázané. Život pre ňu nikdy nebol prechádzka ružovou záhradou a ona s ním bojuje, kričí a kope. Ľudia k nej prichádzajú a zároveň od nej drvivá väčšina odchádza. Svojou povahou je miestami otravná, dramatizuje, nejedenkrát som nad ňou prevracala očami, no zároveň na mňa paradoxne zapôsobila. Nemôžem film hodnotiť ako životopis, o spisovateľke Leduc som počula prvýkrát práve dnes, no ako príbeh o žene, ktorá má svoje chyby aj prednosti je Violette výborná. Jediná chyba je v dĺžke - Provost sa do svojho filmu zahľadel až príliš. Dalo sa kratšie a hutnejšie. (26.11.2016)