Joogoonui taeyang

Jednoznačně zklamání z nudy, která mě v drtivě většině provázela tímto seriálem. Jako kdyby veškeré kouzlo, co mám na k-drama rád, bylo pryč. Z 90 % je to vata jako svině. 10 % je úspěch tvůrců, že dosáhli toho, aby mě vůbec něco bavilo. Nejhorší epizoda je ta druhá. První scéna, která mě zaujmula, byla v 7. episodě, kdy se podařilo hrou na city díky zneužívání dítěte soucítit, pak to byl následek šroubovákové scény z 13. epizody. Závěrečná epizoda byla vyjímečně zase nezajímavá a nudná, dialogy většinou u ničem. Takový fail už jsem hodně dlouho neviděl. Téma zajímavé, ale jako celek nedotažené. Jediné, co ještě Korejci trefili, tak soundtrack, např. Touch Love skladba plus Painful Memory, která perfektně dokreslovala tragičnost, byly skvělé. Jako celek je tohle ztráta času, obsazení mizerné (herci mě nedokázali ničím zaujmout), kdyby seriál nevznikl, nic by se nestalo. Díky pár zmíněným věcem a náklonnost ke Koreji, nedávám odpad. (16.11.2013)

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vTCWbZZCDYc ■ Je to o vystresovaný holce, která vidí duchy. Potká muže, který se jí náhodou dotkne a nejbližší duch zmizí. Začne vyhledávat jeho společnost a poté, co spolu shodou okolností stráví noc, přičemž on ji celou dobu držel za ruku, se ona probudí po dlouhé době konečně pořádně vyspaná a nepřeje si nic jiné, než být s ním. ■ Poměrně dlouhou dobu to byla pecka. Nápadité (člověk by neřekl, co vše se dá vymyslet na téma "duchařina"), nestandardní hlavní hrdinka, každý díl obsahoval vlastní minipříběh, některé okamžiky byly srdcervoucí a pro mě nejemotivnější, co jsem dosud v seriálech viděl. Pak, pár dílů před koncem, dokončila hlavní hrdinka svoji primární misi a najednou to sklouzlo do určitého seriálového klišé (hledání se, atd.). Na začátku posledního dílu jsem si říkal, že 5* ne. Jenže pak přišlo k "duchovi u odpadkového koše" a já měl na chvíli slzy v očích (nikoli poprvé během sledování seriálu). A tak jsem sečetl všechny plusy a vrátil se k původnímu hodnocení, které jsem byl po většinu epizod rozhodnut udělit. Ukázka, že si Jižní Korea stále drží vysoký standard (poslední epizoda The Master's Sun byla odvysílána před devíti dny). ■ Hudební video (song All About): http://www.youtube.com/watch?v=qOwXuU949_8 U tohoto songu se musím usmívat, protože si vybavím, kdy jsem ho v seriálu poprvé slyšel. Je to scéna, ve které si postava představuje jistý velmi romantický okamžik, finálně lehce sparodovaný a funny :). ■ P.S. Blbnu. Měl jsem včera v Bratislavě jednu pracovní schůzku, chtěl jsem vyjádřit, že je něco v pořádku a řekl: 괜찮아. (12.10.2013)

Já prostě Gong Hyo Jin nesnášim. Nesnášim jak mluví, jak hraje, nesnášim její hlas a upřímně nenávidim všechny postavy, které ztvárňuje (ovšem nohy má parádní). Tenhle seriál ještě tak do půlky jakž takž, ale to jejich nesmyslné plácání o nějakém jejich vztahu (jakém jako? Jo aha, ten co nemají, protože jsou oba děsný?) mi fest brnkalo na nervy. Ona byla naprosto nesnesitelná celý seriál, za začátku jenom "bojím se a jsem vyděšená", pak se lepila a mlela něco o úkrytech, mramorech a amuletech stále s notnou dávkou "bojím se, děsím se", pak se prý sebeobětovala, až na to, že nikterak zvlášť, protože za prvý o tom nedokázala držet jazyk za zuby a druhak jí z toho Džo Džůn stejně nakonec v pohodě vysekal (a nejsem si vědoma, že by aspoň řekla kumao džo džůne) a pak byla drsňák největší, tím si vůbec nepomohla od své ukníkané počáteční verze, fakt fakt fakt příšerná hlavní hrdinka. On byl zase na začátku arogantní (kodžo, kodžo, kodžo) a pak to byl méďa největší, který si od Velkého Slunce nechal solidně srát na hlavu. Jejich hovory, které asi měly být o citech (ale nejsem si tím jistá, dalo by se to klidně zaměnit za hovory o komunální skládce) mě žraly snad úplně nejvíc. Jednotlivé příběhy v epizodách někdy lepší někdy slabší, typická k-trauma záležitost a její následky u jednoho z hrdinů nebyla z nejhorších (ano koukám na tebe Gong Hyo Jin v It's Okay, That's Love), mohla být daleko pitomější, ale také mnohem lepší, když si vezmu, že Džo Džůna unesly dvě mladistvé slečny. A samozřejmě, nemůžu opomenout ani ztrátu paměti, další oblíbený k-prvek, který byl prostě jenom divný a bohužel měl za následek jenom více nesmyslného plácání. Můj miláček Seo In Guk proklatě nevyužitý, jeho nijaký příběh mě hodně mrzel. Nejvíc se mi snad líbila Džo Džůnova teta. A So Ji Sub tu měl směšný účes. Plác. (12.07.2022)

Poznáte ten pocit, že by ste chceli vrátiť čas a pozrieť si film/seriál opäť ale ako by ste ho pozerali po prvý raz? Taký pocit som mala po dopozeraní tohto seriálu. Prvých 16 častí som sa vyslovene bavila, tešila, držala som nášmu slniečku palce, rovnako ako mrzutému šéfovi obchodného domu. Sedemnásta časť mi pripadala troška nasilu natočená aby to ukončili tak ako chceli..Ale v každom prípade pre mňa najlepší ázijský seriál, čo som videla za posledné mesiace.100% (18.04.2014)

Tak nějak mi to sedlo. Bylo to pro mě roztomilé, dojemné, veselé, zábavné a milé pokoukání. Osvěžující. Jsem si vědoma, že ne pro každého to bude tak milé a příjemně koukatelné, jako to bylo pro mě, ale sedlo mi to. Herecké výkony, hudba, zvraty, děj, charaktery postav (navíc hlavní hrdinka nebyla typický archetyp korejských seriálů, díky čemuž to ode mě dostalo hodně plusových bodů). Bavilo mě se na to koukat a ani jsem necítila potřebu přetáčet nějakou scénu. Samozřejmě není to čistých 5*, hodně dlouho jsem se rozmýšlela mezi 4 a 5, po 16. díle jsem dokonce byla rozhodnutá pro ty 4, protože už to na můj vkus bylo moc natáhlé (alespoň ten 16. díl tak na mě působil, proto jsem se docela bála, co bude v tom 17., kde se to kupodivu vrátilo do "starých kolejí" a já si to užila, jen to možná bylo až moc sladké). Sečteno podtrženo, 5* s odřenýma ušima. Edit. 24/8/21 - tak jsem koukla znovu a upřímně už mě to tolik nebralo. Pořád hodně dobré, ale ne na 5*. (08.10.2013)