Sedem zhavranelých bratov

Osobně vidím v Alici Nellis, díky jejím předchozím počinům, velkou naději českého filmu. Zde také nezklamala, režie je precizní, na české poměry nadprůměrně, stejně tak skvělá je i hudba Vaša Patejdla. Ovšem celková atmosféra je velmi slabá. Charaktery a dialogy postav, připomínající novácký seriál, ovlivnily jinak skvělou podívanou natolik, že chvílemi jde o tuctovou komedii, což mi s předlohou tohoto, dle mého, temného příběhu vůbec nesedí. Veškerá dramatičnost se ve finále soustřeďuje na poblázněnou a mocichtivou královnu, neštítící se ničeho. Její představitelka je ovšem také jeden z mnoha důvodů mého hodnocení. Sabina Remundová, se svým vzhledem legendy československého filmu a zároveň prkenným herectvím, je pro mne těžko stravitelné sousto. Postava Bohdanky je také pojatá až přehnaně hrdinsky. Prostě jen bezhlavě plní své životní poslání. A výsledek? Parta kudrnatých spoluobčanů. O ostatních postavách raději pomlčím, pro mě skutečně velmi podivné. Skvělá režisérka se možná mohla o scénář a dramaturgické pojetí celého filmu s někým podělit. (28.11.2015)

Tohle je jedna z povedenějších českých pohádek v novodobé éře. Konečně je tu pohádka, kde prostředí, krajina, kostýmy atd. jsou opravdu realistické své době, že věříte, že se to skutečně odehrává x let zpátky. Problém je ovšem né úplně dokonalý scénář. Mě obecně příběh téhle pohádky nějak neoslovil, ale dalo se to natočit a vyprávět lépe, byly tam nudné pasáže. Každopádně závěrečná půl hodinka byla povedená. Bál jsem se, že mi Martha Issová nebude sedět jako Bohdanka, ale opak byl pravdou, byla v té roli opravdu dobrá. Tato verze Sedmera krkavců je lepší než verze z roku 1993, takže dávám o hvězdičku více než jsem dal staré verzi. (22.03.2017)

Tak abych si koupil pořádnou lepící pásku, jíž dám dokupy nad novodobými českými pohádkami zlomenou hůl. Sám jsem se divil, ale tohle byla pohádka, u které jsem se velmi dobře bavil. Martha, když nemohla mluvit, hrála parádně. Jako herečka je vynikající, a dokonce zahrála i romanticky laděnou dámu, což bych do ní skoro neřekl. Velmi příjemně působila i Zuzana Bydžovská, svou postavu prodchnula tragikou i vlídností. Do příběhu ale výborně pasovali i pánové, Lukáš Příkazký i Václav Neužil (hraje mladšího z bratrů, byť je starší!), kteří si role vyloženě vychutnali. Především Neužilova postava je tak nenuceně vtipná, že smekám klóbrc. Nejen na soudobé poměry, ale i v porovnání se starší produkcí je tohle pohádka opravdu pohádková, inteligentní (!), poetická, s přesně dávkovanou romantikou a vtipem, zkrátka dobře odvedená práce. Plus krásná hudba. Konečně po dlouhé dobře film, kde se nikdo nepitvoří, nebo ze sebe nedělá pitomce. Jen je to osamělá růže v poli hnusného trní novodobé české pohádkové produkce. (07.11.2015)

Dlouhá linie filmových pohádek podle Boženy Němcové sahá ve svých počátcích až do roku 1929. Jak šla léta, měnil se vkus, styl i filmové vyprávění. Zatím poslední výzvu přijala Alice Nellis a vytvořila cosi nového. V hlavní roli drzá Martha Issová, poměrně ponurý námět ustoupil moderním gagům a i v dalších rolích se můžeme setkat s netypicky vedenými Remundovými či Bydžovskými. Z princů potěší příjemný Lukáš Příkazký i Václav Neužil. Zprvu jsem si nebyla jistá, ale když to srovnám s těmi "lepšími" podle Svěráků či Trošky, tak Nellis jasně vyhrává. (20.09.2016)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)