Réžia:
Alice NellisScenár:
Alice NellisKamera:
Matěj CibulkaHudba:
Vašo PatejdlHrajú:
Martha Issová, Lukáš Příkazký, Václav Neužil ml., Sabina Remundová, Zuzana Bydžovská, Kristína Svarinská, Jana Oľhová, Marián Geišberg, Miroslav Noga (viac)Obsahy(1)
Bolo raz jedno kráľovstvo, o ktorom by sa dalo veľa rozprávať, v ňom dedina a v nej veľa ďalších osudov, v lese čarodejnica a na hrade kráľovská rodina s mnohými tajomstvami. Príbehov o ľuďoch by mohlo byť tisíc, ale náš príbeh je o slovách, ktoré môžu byť silnejšie než meč, jedovatejšie než hadie pohryznutie, ale tiež cennejšie než zlato a drahokamy. Je o slovách, ktoré keď z úst vyletia, už ich nič nevráti späť a o Bohdanke, ktorá sa rozhodne zachrániť svojich bratov, nedobrým slovom premenených na havranov. Kým však kliatbu zlomí, postretne mnohých, ktorí jej budú stáť v ceste, ale možno pri tom nájde aj svoje šťastie. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (595)
Alice Nellis je zralá a sebevědomá filmařka a díky bohu kromě hořkých komedií umí i pohádky. Příběh, která všichni známe, obohatila o nové a zajímavé prvky - ženy jsou tu vnitřně silné a nepotřebují zachraňovat, krásný vizuál divoké slovenské přírody (a la Czech Tourism) a cit pro detail (Bohdančin boj s kopřivami, princovo koktání, citlivá práce se zvířaty). Má to šťávu, svoje vlastní kouzlo a ani na chvíli to není trapné - naopak například proměna havranů v lidi je efektní, přihlouplý princ-bratr je opravdu vtipný, shledání rodiny na konci je emocionální. Někdo prosím ukažte ČT, jak se mají dělat pohádky. ()
Alice Nellis sa podarilo niečo, čo som myslel, že z princípu nie je možné. Jej sa podarilo nakrútiť rozprávku, ktorej som uveril, že je rozprávkou. Čo sa nepodarilo nikomu dlhé desaťročia. Aspoň v mojich očiach a s výnimkou Troch bratov. A to aj napriek tomu, že som si pri panoramatických záberoch prírody hovoril, že veď tam som bol. Samozrejme to nie je dokonalosť, doby Orieškov alebo Večerníc sú nenávratne preč, ale poctivá snaha sa tiež cení. Pozitíva sú aj v scenári, ktorý prichádza aj s temnejšími momentami a v perfektnom castingu. Tu by som sa ale pristavil pri dabingu českých hercov do slovenčiny a naopak, pre český trh. Keď už sme žili tak dlho v spoločnom štáte, prečo nemôžeme pripustiť, že aj v alternatívnom rozprávkovom svete môžu existovať dva spoločné jazyky? Hneď by mi to celé pripadalo prirodzenejšie, keď viem, že počujem napr. skutočný Remundovej hlas. ()
„Neboj, matka se o tebe postará.“ A pan Kopfrkingl by měl z všeho toho česání radost…Ne, cynismus si Sedmero nezaslouží. Neznám předešlé verze, tato však určitě patří mezi ty lepší z pohádek poslední doby. Upoutá už hudbou/zvukem a vůbec jsou Lví nominace v technických kategoriích zasloužené. Film ale zvládá vcelku s přehledem i všechny žánrové prvky. Ač je pravdou, že scéna s Bohdankou neustávající v šití ani cestou na hr…ehm, v ten nejnapínavější moment by se člověk asi neměl začít smát. Ale podobně nezvládnutých chvilek (ještě třeba lov v poli) je naštěstí málo. A fajn je i casting, třeba Issová si s pantomimou vystačí úplně hravě, „záporák“ je docela záludný, a tak jedinou kaňkou je tu „předchůdkyně“ Bydžovské (ani typově si nejsou podobné). A škoda toho předabování (nevím, zda je v „oběhu“ i původní verze). Přesto, Alice, konečně to budou (slabší) 4* pro tvůj (hraný) počin, že to trvalo...„Jako kdo vypadám?“ - „Jako Bohdanka.“ - „Já vypadám jako Bohdanka? Jak taková Bohdanka vypadá? Jako já, že jo?!“ ()
O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. ()
Dlouhá linie filmových pohádek podle Boženy Němcové sahá ve svých počátcích až do roku 1929. Jak šla léta, měnil se vkus, styl i filmové vyprávění. Zatím poslední výzvu přijala Alice Nellis a vytvořila cosi nového. V hlavní roli drzá Martha Issová, poměrně ponurý námět ustoupil moderním gagům a i v dalších rolích se můžeme setkat s netypicky vedenými Remundovými či Bydžovskými. Z princů potěší příjemný Lukáš Příkazký i Václav Neužil. Zprvu jsem si nebyla jistá, ale když to srovnám s těmi "lepšími" podle Svěráků či Trošky, tak Nellis jasně vyhrává. ()
Galéria (58)
Zaujímavosti (12)
- Jana Oľhová a Marián Geišberg, kteří ve filmu ztvárnili manžele, jsou ve skutečnosti sourozenci. V české verzi je nadabovali Taťjana Medvecká a Svatopluk Skopal. Dalšími slovenskými herci a herečkami, kteří se ve filmu objevují a tím pádem je museli tvůrci nechat nadabovat. Kristínu Svarinskou (služebná Marie), nadabovala Petra Horváthová, Miroslava Nogu (vévoda) Petr Pospíchal, Csongora Kassaiho (farář), Vladimír Javorský, Braňa Bystrianskeho (kovář) Otmar Brancuzský, Máriu Breinerovou (sousedka) Jana Boušková a vedlejším postavám dvěma vesničanů pak propůjčili své hlasy Karel Richter a Jana Postlerová. (funhouse)
- Scény z dediny boli natáčané v Múzeu oravskej dediny, v obci Zuberec. (ti88na)
- Natáčení probíhalo na hradě Zvíkov. Točilo se i ve skanzenu Zuberec a Moravském krasu. (wirtr)
Reklama