Sedem zhavranelých bratov

Ideálny film na vianočné obdobie, a tak som rada, že ju tieto sviatky odvysielali hneď dve televízne stanice. Človek má už niekedy dosť tých klasických rozprávok s krásnou princeznou a princom, kde sa v prvom rade rieši ich vzájomná láska. Sedem zhavranených bratov má niekoľko poučení, veľmi sympatickú hlavnú hrdinku a rovnako ma veľmi bavil celý proces výroby košieľ, ktorý pekne poukázal na vtedajšie zvyky a čaro manuálnej práce a teda obrovský rozdiel v porovnaní so súčastnosťou. Dej ma veľmi príjemne vtiahol do detstva,kedy mi bola čítaná knižná predloha. Vznikla nám ďalšia pekná rozprávka, s ktorou môžeme byť spokojní :-) (24.12.2015)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)

Je těžké se ubránit srovnání s verzí z roku 1993, kterou člověk sledoval ve svém dětství a jednalo se o dost ponurou pohádku, která uměla zapůsobit svoji atmosférou, hereckými výkony, prostředím, ale také vynikající hudbou Petra Hapky. Nová adaptace pohádky je zdařilá, červená čísla si určitě zaslouží, což se o většině nových českých pohádek říci nedá. Chyběla mi tu ovšem lepší hudba (vlivem srovnání s Hapkou) a výraznější herecké persony (kontra Brzobohatý, Hlaváčová, Dlouhý, Chýlková, Rösner ve zpracování z roku 1993), takže nejlepší výkony tu podává Martha Issová, coby Bohdanka (avšak na roli dívenky je již poněkud stará) a Zuzana Bydžovská. Sabina Remundová na můj vkus přehrává a princové jsou nevýrazní. Co ovšem potěší, je výprava celé pohádky a nádherné exteriéry. Výsledné hodnocení nechávám na 3*, tedy stejném hodnocení, které jsem udělil i Sedmeru krkavců (1993). (24.11.2015)

Pre mňa jednoznačne najlepšie spracovanie rozprávky o zhavranelých bratoch. Nie tak ponuré ako minulé spracovanie, zato však zaujímavejšie, napínavejšie a intrigánskejšie s výraznejšou a mne lahodiacou hudbou. Miestami humorné no pritom i poučné. Pri jednej scéne mi dokonca trochu hrklo, moje dievčatá aj vykríkli. Veľké prekvapenie. 80/100 (07.11.2015)

Poněkud mě vyděsilo v programu označení žánrů "Fantasy/Akční/Válečný", ale naštěstí je to ryzí česká filmová pohádka klasického střihu, která kdyby ve druhé polovině neuhnula do pohádky poněkud jiného naturelu a neztratila tah na branku poloviny první, tak tu máme novodobou klasiku (nejen) času vánočního. Takto je to "pouze" nejlepší pohádka několika posledních let. (24.12.2015)