Predestination

Časová slučka v kombinácii s originálnou story bez hubu otvárajúcich efektov. Pohltačov pukancov, ktorí sa výživajú v orgiách vizuálnej stránky možno tento snímok až tak nezaujme, no tí ktorí dávajú prednosť príbehu si určite prídu na svoje. Napriek tomu, že tu niečo obdobné tento rok už bolo, spracovanie tohto snímku je predsa len odlišné. Ja som si na svoje prišiel. Rozuzlenie prekvapí aj tých najprechytralejších. (26.11.2014)

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)

I přes pointu prohlédnout relativně brzy, je Predestination atraktivní film. Spierig brothers (snad se z žádného z nich nestane žena:)) rozhodně umí točit filmy, vizuálně nápadité a s netradičním pojetím. Zda výsledné cestování časem a otázka smyšek/paradoxů a diskuze nad "co bylo dřív" je ve výsledku důležitá a dává smysl, je věcí druhou. Tvůrci si dobře pohráli se skladbou příběhu a nastříhání scén do nesprávného pořadí, aby diváka zmátli a mohli mu v závěru předvést ten konec, ke kterému vše spěje. Není to ve stylu Mementa, ale je vidět ta účelovost. Milovníci cestování časem zde rozhodně najdou důvod, nad čím přemýšlet a ostatní si mohou i místo Heinleina přečíst rovnou Stráž času od Poula Andersona, která v podstatě o časových agentech a časové agentuře vypráví v celkem komplexním pojetí. Spoiler: Snad více než samotný časový-příčinný paradox mě zaujalo zpracování tajných organizací (vesmírná agentura, časová kancelář), která v sobě vytváří až americkou reflexi vytváření si vlastních nepřátel pro zdůvodnění vlastní existence... možná i to je předučeno:). (14.12.2014)

Ze čtivé strhující povídky, jejíž uchopení nebylo pro fascinovaného čtenáře problémem, udělali režiséři zbytečně matoucí nudné sci-fi o tom, že člověk má v jádru nejraději pouze sám sebe. Ano, diváci rozhodně jsou pro skutečnost, aby vznikaly neotřelé hollywoodské příběhy. Jen to nesmějí být matné celovečerní kopírky mistrovských děl literárního žánru. (30.11.2014)

Celou první polovinu jsem jen doufal, ať ty hezky, někdy ale až příliš násilně cpané tajemství kolem svobodné matky v závěru dávají smysl, aby mě pak druhá polovina rozcupovala na kousky a dala kinematografii Otce a Matku všech paradoxů, a co na tom, že to nejspíše nedává příliš smysl, osobně jsem již tak moc ovlivněný Pánem času, že tohle neřeším. Navíc tady to bylo zamotané do takových uzlů, že jsem vlastně ani neměl potřebu analyzovat a pouze jsem si maximálně užil ten WTF pocit a jak říká KevSpa totální mindfuck. A ve finále tedy film působí velmi samoúčelně, vytvořený pro čistou radost z té šílenosti kolem cestování časem, ale osobně se mi to o to víc líbilo. Jinak soundtrack je podobně minimalistický jak celý film, ale dokáže se v ty správné chvíle objevit ve formě dostatečně akční muziky. A Snook je zřejmě můj objev roku. (31.12.2014)