Dva dni, jedna noc

Snímek o tom, s jakými problémy v práci se lidé také mohou vyrovnávat. Francouzi vědí, že Marion Cotillard je národní poklad a dávají jí role, kde může naprosto úchvatně vyniknout. To se jí daří i tady. Prostě žena s depresemi, kterou chtějí vychytrale vyhodit. Dobře natočené, ale nějak jsem čekal, že mě to odrovná víc. (11.11.2016)

Žiji v místě, kde je velká nezaměstnanost a každý kdo nějaké má, tak se ho drží zuby nehty, protože přijít o něj, by znamenalo rovnou se odstěhovat jinam. Tady by neměl šanci. Bylo to tudíž téma, které je mně velmi blízké. Sama si nedovedu absolutně představit, že bych v sobě našla tu sílu obcházet kolegy a kolegyně z práce a prosila je o hlasování v můj prospěch. Nota bene Sandra trpěla depresemi, o to víc jí patří můj obdiv, protože já bych to nedala. Ona je Marion Cotillard pro tyhle role žen jak stvořená, její smutnější výraz očí napomáhá k jejímu již tak dokonalému hereckému umu. Za každými dveřmi jsem byla nervní a čekala jsem s ní, jak budou reagovat její kolegové, protože co si budeme povídat 1000 eur je 1000 eur. Reakce byly úměrné mému očekávání, ale myslím, že i samotná Marion něco podobného čekala i když nepočítala s tím, jaké to bude mít mnohdy pro někoho až takové bolestné důsledky. Nepříjemné téma, ale v dnešní době zcela jistě maximálně aktuální. Tleskám tvůrcům za neotřelé téma a dokonalý výběr herečky do hlavní role. (19.11.2014)

Všichni, kteří se diví nominaci Cotillard na Oscara, film evidentně ještě neviděli a při vší úctě k Pike a Moore, ona je ještě o třídu výše. Dardennové ji tady ždímou v jednom dlouhém záběru za druhým a je úžasné sledovat, kolik poloh dokáže v každém z nich Marion předvést. Celou dobu pozorujeme ten samý model rozhovoru, ale to hlavní funguje. Dokonale se daří přenést skličující situaci hlavní postavy na diváka. Sandra bojuje s depresí a hlavně sama se sebou. Její kolegové jsou zase svým zaměstnavatelem postaveni před morální dilema, které jim tvrdě ukáže, co jsou zač. Jakmile přijde na scénu nejlepší přítel západní společnosti pan Xanax, už musí být všem jasné, že dopad současného modelu trhu práce na jedince může být fatálnější, než jsme si ochotni připustit. (17.01.2015)

Škoda, že to není stejně tak dobře dohrané, jako je to rozehrané (a to i navzdory za vlasy přitaženému výchozímu bodu). Jenže vše co je na první půli navzdory tématu nemelodramatické, věrohodně ukotvené v realitě a naturalistické z ranku "ač tohle či tamto rozhodnutí (ne)schvaluji, tak plně chápu, proč se k němu ta která postava odhodlala a jak k němu došla", tak je druhá polovina srážená faktem, že postavy se mnohdy stávají spíše loutkami, které jsou vedeny skrze přes koleno lámaná "filmová" rozhodnutí, která šustí papírem až uši zaléhají. Ostatně i půda pro finální rozhodnutí se začně připravovat až na poslední chvíli a nikoli v průběhu celé stopáže. A nic z toho by nutně nemusel být až takový problém (přeci jen je to stále působivě podané i obdivuhodně odehrané; a není to jen o strhané Marion), kdyby však právě tyto aspekty nebyly zcela proti tomu, o co se to do té doby více než úspěšně snaží. (17.11.2014)

Každému, kdo má v sobě alespoň tolik empatie jako já, se muselo při každé návštěvě, kterou Sandra podnikla, svírat hrdlo. Přesvědčovat člověka, aby se vzdal osobního prospěchu ve vašem zájmu, asi nebude aktivita, kterou byste chtěli vykonávat víckrát, než jednou za život. Dardenni nikoho nesoudí a jsou drzí ve své repetici. Geniálně pak vyznívá část se spolykáním prášků. Deux jours, une nuit je sociální thriller gradující do vzrušujícího finále, ve kterém není podstatné, jak dopadne, ale... (03.12.2014)