Stratené dievča

"Když myslím na svou ženu, myslím na její hlavu. Představuji si, jak rozbíjím její lebku, prohrabávám se jejím mozkem, snažím se získat odpovědi." Jsem velkým, jasným a neoddiskutovatelným vládcem naší domácnosti - prostě vařím, peru, žehlím, starám se o děti, zařizuju večeře při svíčkách a zpod pantofle vykukuju jen s nejvyšší opatrností. Mně se zkrátka nemůže stát to, co se stalo Nickovi. Jenže s Nickem jsem si užil celkem slušný napětí, ještě lepší pocit beznaděje a kdybych věřil tomu, že FBI skáče tak jednoduše na špek, tak bych se stal nepolapitelným federálním zločincem. Takhle musím konstatovat spokojenost s filmem a nespokojenost s tím, jak to dopadlo. Já bych ji zabil minimálně třikrát. (08.04.2015)

Štkát nad tím, že Fincher jede na jistotu, je jako hanět Jágra za hokejové finesy a střílení gólů. Tohle vyprávění, řízené s precizností neurochirurga, jemuž je skalpelem kamera a anestetikem hudba, přesně dávkuje manželskou krizi s chladnokrevným odstupem, v němž zdánlivé vody odtažitosti čeří herci, kterým je každé písmeno scénáře přišpendleno přímo na tělo. Afflekovo světáctví s puncem maloměstského trouby táhne, ale Rosamund Pike vládne naprosto nemilosrdně. Jejich interakce je něco, co na plátně zažijete jednou, dvakrát za tři roky. Dokonale vyšperkovaný film, který to o sobě ví a nestydí se za to. První a poslední záběr jsou pro bohy. (09.10.2014)

Dlouho, ale opravdu hodně dlouho jsem neviděla takhle napínavý film. Je tak hrozně napínavý, že jsem už po první větě měla chuť přetočit film na konec, abych zjistila jak to dopadne. Mísí se tu tolik věcí, které ve filmech miluji. Nečekané zvraty, poutavé vyprávění hlavní hrdinky a... jedna velká hra. A nejlepší na tom je, s jakým nadhledem až chladností je to natočeno. K hereckému obsazení také nemám výtky. Jsem prostě a jednoduše nadšená a pokud se mě tenhle rok někdo zeptá na doporučení filmu, okamžitě ze mě vypadne tenhle. No nic, o víkendu si jdu koupit knihu. 5* (21.01.2015)

Komentářů už je tady hafo, tak já jen ždibec přihodím. Začátek byl mírně chaotický, ale postupně jsem se do toho položila a jasně, že jsem nevěřila tomu, kdo nám byl předložený na tácku jako únosce a vrah. Líbilo se mně postupně gradující napětí, aby mně při závěrečné tečce spadla brada. Ale nenechte mýlit, tam jsem totiž byla mírně zklamaná a myslím, že když Gillian Flynn přepsala pro potřeby filmu konec, tak příběhu trochu ublížila. To je ale asi jen můj subjektivní dojem. Zmizelá hrála jak o život a s radostí bych Rosamunde Pike nějaký ten filmový dárek v podobě nějaké té sošky přála. A co se týká Bena, začínám přemýšlet o tom, jestli za tou kamerou mu to přece jen nesedne víc. Že by ten Nick byl až takový truhlík ? Malinečko mi to tam zaskřípalo, ale vem to.........jinak velmi dobrý nervák, o tom žádná :-) (02.01.2015)

Když si autor adaptuje pro stříbrná plátna vlastní práci (navíc takto spletitou), tak to málokdy věstí něco dobrého, jelikož tomu zpravidla chybí odstup. To neplatí o Flynnové, která se nebála svou "zrcadla bestsellerově nastavující ne-až-tak-krimi-thrilleroidní satiricky cynickou vztahovku" ořezat i upravit pro potřeby jiného média. Za své tedy vzalo vše co není bezprostředně o hlavní linii. Díky čemuž je to výrazně méně o těch dvou (a mnohem více tak vynikne hlavní zádrhel předlohy a sice že ti dva jsou loutky, které se chovají dle aktuálních potřeb děje a ne živoucí postavy) a více o detektivní lince a dopadu médií na veřejné mínění. Tedy ty tam je Nickova nenaplněná spisovatelská ambice či Amynino "abc osobních testů" v každodenní praxi. I ty deníkové záznamy jsou zrevidované na nezbytné minimum; je to prostě okrouhané až na dřeň. A jak by tento přístup nefungoval v knize, tak to díky tomu funguje na filmovém plátně; zvláště pak s tolik sednoucím Fincherovým chladně odosobněným pojetím, které ještě o stupeň výše dostává hypnoticky znepokojivý podkres dua Reznor/Ross. Každopádně největší přednost předlohy zůstala zachována. Vývoj manželského vztahu Nick/Amy je totiž chytře napsán jako ty (nej)lepší horoskopy. Tedy tak, že se v nějakém z těch aspektů jejich nesourodého soužití pozná každý pár s dlouhodobějším vztahem (bavíme se o první polovině). A jakmile se tak stane, tak to lze vzít za své, protože to dokáže vyvolat dojem "může se to se to stát i vám". Pokud se vám to již neděje... (02.10.2014)