Kniha života

Snímku dominuje velice extravagantní animace, která hýří křiklavými barvami i výstředními tvary, což může být svým způsobem kontraproduktivní - forma tak do určité míry odvádí a rozptyluje pozornost a tím pádem tříští a upozaďuje obsah. Nemůžu říct, že by mě takové ztvárnění přehnaně oslovilo, na druhou stranu proti němu nic zásadního nenamítám. Jenom si nejsem úplně jistá, nakolik je vhodné až nemístně jásavé vyobrazení pospolitého a po všech stránkách zábavného světa mrtvých, na které se nezapomnělo ... pokud se má jednat o animovanou POHÁDKU, určenou primárně menším dětem. Nemusí díky ní získat jen pozitivní vztah k životu, ale i ke smrti, což asi není úplně to pravé, čeho bychom měli chtít dosáhnout - popravdě, trochu bych se toho obávala. Na druhou stranu ... dějová linie milá robátka patrně nijak zvlášť nezaujme - troufám si tvrdit, že je pro ně ne snad nesrozumitelná, ale dosti nezáživná, takže ji nakonec přežijí vesměs bez větší újmy na duševním zdraví ... stejně jako všechny další nástrany, které si pro ně digitální jedenadvacáté století přichystalo ... 3,5* ... P.S.: V aréně jsem vždycky stála na straně býka, takže poselství jednoznačně vnímám jako přínosné - vpravdě nadčasové. (29.06.2017)

Dva chlapci, jedna dívka, mexický svátek mrtvých a dva sázející se vládci podsvětí. Znělo by to jako dobrý námět na pohádku. V tomto případě bohužel spíš jen znělo. Byť je animace filmu zajímavá a režisér kouzlí krásné obrazy, příběh pro děti jede v naprosto nepřekvapivých kolejích. Přidaná hodnota žádná. (10.02.2015)

Hudebně jeden z nejlepších animáků, který jsem kdy viděla. Příběhově průměr. Vizuálně pro mě osobně přemrštěné. Dobrý nápad s mexickým prostředím, které je u animáků skutečně neotřepané, ale tohle už byla slátanina, která měla za cíl nacpat do filmu všechno, co jen šlo. A že toho bylo skutečně hodně. (16.05.2015)

Milé děti, protože jste byly dneska neskonale hodné – vyfikly jste mi v obývacím pokoji krásné graffiti, na procházce jste se ztratily jen třikrát a jasný, ten podpálenej slamník je moje chyba, anžto jsem zaheslovala trezor, kde mám schovaný sirky, příliš jednoduše, proto vám teď za odměnu povím mexickou telenovelu. Jak už to na pobřeží Tichého oceánu bývá, tak zde na jednu spanilou dívku, která je rozumu sice mdlého, ale o to bývá hodnější a nevinnější, připadnou minimálně dva nápadníci. Čím je to dané si nedokážu vysvětlit, protože tady ve střední Evropě mi bohatě stačí, když se na mě v trolejbuse usměje někdo s více jak dvěma zuby a hned pelášim domů oznámit mamince, ať chystá svatební koláčky. Prostě mexický holky maj vždycky na výběr, je tu archetypální krasavec alá José Armando, přitažlivý, duševně i tělesně na výši a ještě k tomu charakter, což je vlastně i na škodu, protože než Maríu požádá o ruku, tak musí osvobodit rodné město z područí padoucha. Volné večery tedy Maríe začne vyplňovat sošný Fernando, osobnostně velmi nevyvážený mladík z bohaté rodiny. Teď přijdou ty pravé nervy, zvítězí-li pravá láska, nebo dá ta bláhová dívka přednost pomíjivému životu v luxusu?! Hele, pohádky a mexický telenovely vždycky končí divně, takže ta chuděra dožívá někde na předměstí s dobráckým Josém, kterej dá i poslední peso na Konto Bariéry. (18.01.2015)

I přes slabší technickou stránku to má dost unikátní animaci, zlehka připomínající Corpse Bride či další burtonovky. Příběh čerpající z mexické mytologie a obzvláště dne mrtvých zní také lákavě. Jenže je tu o pár let mladší a emocionálně mnohonásobně silnější Coco, se kterým Knihu života prostě nelze nesrovnávat. Zaujalo mě použití netypických songů (od Radiohead nebo třeba Mumford & Sons), které jsou ale upraveny tak, že tam překvapivě dost dobře zapadají. Co mi ale na celém zážitku nejvíce ubíralo bylo překotné nefilmové tempo a místy příšerná dětinská gagovitost, která v kombinaci s až nepřehledně přeplácanou stylizací způsobovala to, že jsem nestíhal, nedokázal se do postav naplno vžít... a prostě se celkem nudil. (20.03.2023)