Zlodejka kníh

Film to mohol byť vrstevnatejší, nakoľko je v podstate príbehom o rozprávaní príbehov. Ale je to aj príbeh o vojne. A teda, napriek všetkej naivnosti, má v ňom hlavné slovo smrť (doslova). A práve to delí túto rozprávku od priemeru - pravda. Môžem ešte tak na okraj spomenúť, že asi prvýkrát sa mi zdal nemecký prízvuk sympatický. Aj keď bol zrejme len hraný, alebo možno práve preto. Každopádne, vďačím za to Sophie Nélisse. Zlatá to osôbka. No film, kde sa niesol naprieč vojnou (aj keď 1. svetovou) iný fenomén umenia a to spev - Joyeux Noël, ma uchvátil podstatne viac. Ale napríklad taký Chlapec v pruhovanom pyžame ani nie. A to vrhal deti do bezprostrednejšieho kontaktu s vojnou. Ale netreba zbytočne porovnávať, treba vidieť. (11.02.2014)

Na Zlodějku jsem se už fakt dlouho těšila, soundtrack jsem měla naposlouchaný do alelujá a až těsně před projekcí jsem se lekla, jestli jsem nepřemrštila svoje očekávání a jestli nebudu zklamaná.. ale už od prvního záběru jsem věděla, že nebudu.. Přestože se děj odehrává během druhé světové války, přestože jsem musela přihlížet pálení knih a navzdory tomu, že vypravěčem je samotná Smrt, takže se strachujete, koho si vezme. Od krásně vystavěného příběhu, kdy s Liesel čteme její první knihu (Příručku pro hrobníky, tleskám), až po moment, kdy ona sama svěřuje papíru svoje myšlenky; přes brilantně zvolené herecké obsazení (díky Geoffrey, adoptovala bych tě za dědečka, nechceš? :-) až k citlivé hudbě z pera mistra Williamse nemůžu najít nic, co bych vytkla. Po Walteru Mittym v závěru roku je toto důstojné zahájení sezóny 2014, nemohlo být lepší. (18.01.2014)

Válka a nepříjemné události očima dětí, to může dopadnout hodně dobře nebo hodně špatně. Špatně tehdy, když děti ve filmu přemoudřele mudrují, filosofují a poučují z pozice kárajícího dospělého. Zkrátka když to nejsou děti. Děti nemusí být a nejsou pitomé, za to nelze zaměňovat dětskou naivitu, mnohdy rády přemýšlejí, ale taky teprve zkoušejí, poznávají a tvoří si postoje. Tohle ve filmech často tvůrci opomíjí a dělají z dětí takové malé uvědomělé dospělé. U Zlodějky jsem se právě tohohle bál. A je pravda, že místy tam film měl trochu nakročeno (třeba jak obě děti hned od začátku vědí, kdo je ten špatný), naštěstí se o to jen olízne. Jinak je to překvapivě solidní a pěkný film a já osobně oceňuju právě tu vcelku klasickou stavbu, po které se mi v záplavě všelijakých "netradičních pohledů" a "experimentů" (obvykle krycí jména pro neschopnost vyprávět příběh) docela stýská. Mají dle mého s reálnými osudy více společného a více v nich může vyniknout člověk jako takový. Liesel a její kamarád Hans jsou sympatické děti a člověk jim fandí. Stranou nezůstává ani dobrosrdečný tatík Geoffrey Rush. A konec byl velmi silný. (18.02.2015)

Nečítal som, a ani nehodlám čítať, knižnú predlohu a tak nemôžem posúdiť, či bola verne alebo neverne sfilmovaná. Môžem iba skonštatovať, že film bol nakrútený zle. To, že bol pridlhý, falošný, občas nudný a často nevyužívajúci vedľajšie dejové motívy, nebolo tým najhorším. To sa stáva aj lepším filmom. Najhoršie bolo opätovné potvrdenie toho, že Američanov by nemali púšťať k historickým filmom z európskeho prostredia. Tým, že v tomto filme bol originálny nanajvýš snehuliak v pivnici, vynikli všetky zvrátenosti, ktorými sú hollywoodskí majstri schopní zaplniť film. Vôbec nemám chuť ich vymenúvať a postačí mi označiť film za sentimentálny, moralizujúci gýč s minimom invencie, skvelým hereckým výkonom Geoffreyho Rusha a zaujímavým zjavom Sophie Nélisse. (15.07.2017)

Sentimentální citová vydíračka, které jsem ovšem nemilosrdně podlehl. Snímek skvěle zafungoval na poli kontrastů. Kontrast mezi drsností a absolutní nevyzpytatelností války postavený proti úniku do říše fantazií - to bylo něco krásného. Velmi nezvyklé bylo i to, že v tomto filmu neexistují žádné vyloženě záporné postavy. Ze strany režie a scénáře se jedná o nesmírně dobře promyšlený tah a skvěle seřízený mechanizmus, kde má každá postava jasně definovanou svoji roli a charakter a za celý snímek se z této role neodchýlí ani o centimetr. Přesto v tomto pohádkovém světě, kde se mají všichni rádi, cítíte ve vzduchu obrovské dobové napětí a strach a tušíte, že nebezpečí může přijít jako déšť z čistého nebe. Osobně jsem neviděl moc filmů, které by se snažily ukázat válku i zevnitř z pohledu německého obyvatelstva, i když v tomto případě se silným romantickým tónem, ale to snad čas od času neuškodí. Vložit smrt do role vypravěče považuji za naprosto geniální nápad. Nad hudbou mistra Johna Williamse poté znovu zůstávám v němém úžasu. Ten člověk je bůh ve svém oboru. Velkou poklonu skládám i Sophie Nélisse, která si svoji ústřední roli střihla i v nízkém věku naprosto fenomenálně. Většinu stopáže jsem vnímal jako čistě 4hvězdičkovou, ale závěr byl něco naprosto božského, kdy mi i malá slzička dokonce ukápla. Proto odpouštím i to všudypřítomné pozlátko a sentimentalitu. (07.04.2020)