Zlodejka kníh

Po Památkářích již druhý totálně mdlý a uchcaný film z druhé světové, v němž se za dvě hodiny (!!!) téměř nic nestane a celý děj tak putuje od nikud nikam. Kniha má zřejmě čtenářům co nabídnout, její okleštěná verze však nedá divákům absolutně nic. Režie se šine tak pomalým tempem, že budete bojovat se spánkem, John Williams jede na automat a hlavní představitelka také moc talentu nepobrala. Voice-over smrtky zde navíc působí jako velké WTF. Už by to nějaký kvalitní dobový film ale po delší době opravdu chtělo. (17.05.2014)

Předloha filmu není podle skutečné události. Autor tak mohl upustit uzdu fantazii, což se překvapivě nestalo a nic originálního nevymyslel. Pohled na nacistické Německo očima dítěte není ničím přelomovým. Zařazení vypravěče je pak přímo rušivým elementem. Velký úspěch knihy i filmu je tedy lehce zarážející. Obsazení hlavních dětských rolí je však ukázkou skvělého čichu při castingu. (09.02.2023)

Jakkoliv to pojednává o těžké době, která krutě zasáhla miliony životů, a jakkoliv vážně se o blížícím počátku války na plátně mluví, ve finále nám z rovnice vypadne pozitivní kousek plný dojemných momentů o síle lidskosti a psaného slova. Nic víc, nic míň. Myslím to tak, že ta nálož tragična nikdy nejde skutečně na krev. Když se s čistou hlavou ohlédnu zpět, Zlodějka knih je schématická a bohužel i plochá podívaná, která se bere nesmírně vážně a má nespočet utahaných pasáží. Jsem přesvědčený, že si život uprostřed nacistického Německa zasloužil větší péči. Podivná je v téhle dražší televizní adaptaci i angličtina se zřetelným německým přízvukem. Moc jsem se ve smyslu neorientoval. Kameraman Florian Ballhaus (syn renomovaného Michaela Ballhause – Mafiáni, Spáči, Gangy New Yorku) předkládá patřičnou výpravnost, John Williams zase křehkou hudbu, která se musí líbit. Herecky přichází kromě dětských herců kvalita hlavně s Geoffreym Rushem a Emily Watson. On má srdce na dlani, ona hroší kůži. Ale zase jen na oko. Její tvrdá slupka stejně jako u samotného filmu není opravdová. (14.02.2014)

Even death has a heart. Zlodějka knih je kýč, který vhání slzy do očí za vydatné podpory Johna Williamse, ale pod všemi těmi pěknými a mrazivými obrázky pořád zůstávají hodně silná slova Markuse Zusaka. Podívaná je to nedokonalá, ale místy poměrně silná, za kterou se Brian Percival nemusí stydět. To nejkouzelnější na tomhle snímku však je Sophie Nélisse, která ve svých třinácti letech dokázala na svých bedrech utáhnout celý film. (19.01.2014)

Je jedna vec, ktorú automaticky vyžadujem od každej adaptácie knižnej predlohy, nech ide rozprávku bratov Grimmovcov alebo Joyceov Ulysses. Očakávam, že predo mnou zo stránok románu vyvstane živý, uveriteľný svet s postavami, ktoré dýchajú a cítia, miestami, ktoré majú svoju charakteristickú vôňu a atmosféru. V prípade Die Bücherdiebin bola takmer dokonalým priestorom na zostrojenie tohto organizmu ulica, v ktorej malá Sophie trávi časť svojho detstva, rozvíja kamarátstva a prežíva dobrodružstvá v tieni doby. Napriek tomu necháva Brian Percival túto príležitosť nevysvetliteľne ležať bokom a svoj "príbeh", tvorený drobnými epizódkami rozpráva natoľko plocho, priamočiaro a nekonfliktne, až mu napokon zostáva len rozprávka bez emócií a priebežného klimaxu. Tragický záver preto pôsobí nemiestne, ako vytrhnutý z kontextu predchádzajúceho diania, a línia s rozprávaním príbehov prosto nefunguje. Prvá hviezda za kameru a citlivú prácu s farbami a priestorom, druhá za dobre zvolených predstaviteľov ústrednej trojice, ktorí svoje postavy aspoň trochu poľudštili. 45% (15.02.2015)