Zlodejka kníh

S ohromně širokým záběrem vyprávěný válečný příběh z fašistického Německa, navíc zajímavě pohlížený prizmatem Smrti, které Hitler zadává jednu z největších zakázek. Nepomíjí se nic, stíhání politických vězňů, židovská otázka, solidarita i fízlovství, láska, úcta, nenávist, verbování mlíčňáků a starců do hroutící se armády... Napětí se stupňuje a Hitlera by každý normální člověk zabil. (14.06.2014)

V rámci tejto filmovo veľmi vďačnej tématiky síce Zlodejka kníh nepriniesla vlastne nič nové, teda možno až na tú netradičnú postavu rozprávača, čo mi prišlo ako zaujímavý nápad a či už sa jedná o surovejšie podanie tejto látky alebo aj o detský pohľad na ňu, čo je použité aj v tomto prípade, nájde sa plno zaujímavejších filmov, ale aj tak som stále dosť spokojný. Dej je dostatočne zaujímavý, chválim celý ten prvok s pestúnskou rodinou a rovnako postupná zmena pohľadu na celú situáciu v závislosti na momentálnej úspešnosti Nemecka, len ma trochu mrzí, že tu nie je moc skutočne zapamätaniahodných scén, prakticky len dve. Všetky postavy si ma dokázali získať, obzvlášť hlavné trio, teda príjemná Sophie Nélisse, veľmi sympatický a otcovský Geoffrey Rush a zaujímavá Emily Watson a síce emócie sa u mňa moc nedostavili, ale inak je to režíjne kvalitne zvládnuté, obzvlášť vizuálna stránka. A tak aj napriek prakticky úplnej neoriginalite nemám najmenší problém hodnotiť takto, bavilo ma to a keby to trvalo ešte dlhšie, vôbec by mi to nevadilo. 74% (30.07.2015)

Nemôžem sa rozhodnúť, či to čo mi na Zlodejke kníh vadí, či je to skôr problém môj, alebo problém filmu. Mňa to skrátka nedojalo. Predlohu som nečítal, čakal som veľa a celkom dosť som aj dostal, ale nejak mi to nefungovalo. Príbeh je to pekný (už úvodný rozprávačov spoileroidný vtípek ma dostal), magický; malá je skvelá a niekoľko okamihov hodne silných, čo mi vadí, je teda hlavne záverečná 30minútovka, kde sa už pokazí vážne všetko, jedna dojemnejšia scéna strieda druhú a všetka ta lútosť v divákovom srdci, odrazu prerastie do nepríjemnej bolesti zubov, pocitu násilných oscarových ambícií a citového vydierania. Ale možno sa mýlim. Každopádne, je to pekný film (26.01.2014)

Válka a nepříjemné události očima dětí, to může dopadnout hodně dobře nebo hodně špatně. Špatně tehdy, když děti ve filmu přemoudřele mudrují, filosofují a poučují z pozice kárajícího dospělého. Zkrátka když to nejsou děti. Děti nemusí být a nejsou pitomé, za to nelze zaměňovat dětskou naivitu, mnohdy rády přemýšlejí, ale taky teprve zkoušejí, poznávají a tvoří si postoje. Tohle ve filmech často tvůrci opomíjí a dělají z dětí takové malé uvědomělé dospělé. U Zlodějky jsem se právě tohohle bál. A je pravda, že místy tam film měl trochu nakročeno (třeba jak obě děti hned od začátku vědí, kdo je ten špatný), naštěstí se o to jen olízne. Jinak je to překvapivě solidní a pěkný film a já osobně oceňuju právě tu vcelku klasickou stavbu, po které se mi v záplavě všelijakých "netradičních pohledů" a "experimentů" (obvykle krycí jména pro neschopnost vyprávět příběh) docela stýská. Mají dle mého s reálnými osudy více společného a více v nich může vyniknout člověk jako takový. Liesel a její kamarád Hans jsou sympatické děti a člověk jim fandí. Stranou nezůstává ani dobrosrdečný tatík Geoffrey Rush. A konec byl velmi silný. (18.02.2015)

Sentimentální citová vydíračka, které jsem ovšem nemilosrdně podlehl. Snímek skvěle zafungoval na poli kontrastů. Kontrast mezi drsností a absolutní nevyzpytatelností války postavený proti úniku do říše fantazií - to bylo něco krásného. Velmi nezvyklé bylo i to, že v tomto filmu neexistují žádné vyloženě záporné postavy. Ze strany režie a scénáře se jedná o nesmírně dobře promyšlený tah a skvěle seřízený mechanizmus, kde má každá postava jasně definovanou svoji roli a charakter a za celý snímek se z této role neodchýlí ani o centimetr. Přesto v tomto pohádkovém světě, kde se mají všichni rádi, cítíte ve vzduchu obrovské dobové napětí a strach a tušíte, že nebezpečí může přijít jako déšť z čistého nebe. Osobně jsem neviděl moc filmů, které by se snažily ukázat válku i zevnitř z pohledu německého obyvatelstva, i když v tomto případě se silným romantickým tónem, ale to snad čas od času neuškodí. Vložit smrt do role vypravěče považuji za naprosto geniální nápad. Nad hudbou mistra Johna Williamse poté znovu zůstávám v němém úžasu. Ten člověk je bůh ve svém oboru. Velkou poklonu skládám i Sophie Nélisse, která si svoji ústřední roli střihla i v nízkém věku naprosto fenomenálně. Většinu stopáže jsem vnímal jako čistě 4hvězdičkovou, ale závěr byl něco naprosto božského, kdy mi i malá slzička dokonce ukápla. Proto odpouštím i to všudypřítomné pozlátko a sentimentalitu. (07.04.2020)