Popoluška

Kdyby se mě někdo někdy zeptal, jak vypadá klasická Popelka od Walta Disneyho, kterou jsem ještě neviděl, tak bych mu odpověděl, že právě jako tato Branaghova verze, akorát v animovaném formátu, protože právě tak si ji představuji. Mnohým může nejnovější filmová adaptace přijít jako kýčovitý a infantilní kousek, který se tváří jako nějaká hloupoučká a barevně přeplácaná verze veleznámého pohádkového příběhu, nicméně mně se tato podoba opravdu líbila. Nechal jsem se proto unášet na nevinně vyhlížejícím vztahu mezi Ellou a princem a na výrazně stylizovaném vizuálu, jenž nejvíce vynikl ve výpravě a kostýmech, na něž byla radost se dívat. A musím říct, že malá rolička pro Helenu Bonham Carter coby Vílu kmotřičku byla skvělá a neuvěřitelně vtipná. Nádherná a okázalá pohádková pastva pro oči, na kterou se vskutku vyplatilo jít do kina. (15.05.2015)

Elka, nad tím jménem jsem se nemohla nezhrozit. Rovněž jsem ve filmu musela chtě nechtě skousnout, patrně po americku povinné, obsazení černochů, asiatů, mexičanů a jiných národnostních menšin. Zřejmě by jinak štáb zažalovali za rasovou diskriminaci neboco. Proč, proboha?? Copak se vyskytují v knize? ... Pokud tohle pominu, tak pak musím jen chválit. PopElka byla skutečně krásná a princ také. Cate, moje oblíbená elfka, byla v roli macechy úžasná! Nejde to popsat, to se musí prostě vidět. A taky mi bylo zcela jasné, komu v ruce chyběla čarodějnická hůlka. Helenka, jako kouzelná kmotra vidlička ... pardon, víla kmotřička, si to čarování viditelně užila a oprášila bradavická zaklínadla. Musím uznat, že ta její kouzla byla vskutku podivuhodná - myšky, ještěrky, houser, dýně, šaty, střevíčky, no však to známe. Ve filmu jsem si dál vychutnala překrásné interiéry i exteriéry, kameru, kostýmy a určitě zajímavý hudební doprovod. Přestože se zde vyskytlo na můj vkus více smutných událostí, než bylo nutné a málo humoru, musím říct, že tahle verze pohádkové Popelky je vcelku povedená. (22.03.2015)

Kenneth Branagh zmodernizoval Popelku tak, aby byla o něco realističtější a modernější. Charaktery jsou o drobet propracovanější a především jsou zalátovány různé logické díry. Přesto se film překvapivě hodně drží tradiční disneyovské Popelky a její příběh nijak zvlášť neupravuje a nerozšiřuje. Vidíme všechny známé motivy jako trýznivý život Popelky, krásný bál a finální nasazování střevíčků. Většinou je to velmi příjemná podívaná, ale vytknul bych to, že možná je film místy příliš temný. Útrapy Popelky vidíme velmi důvěrně a i když očekáváme šťastný konec s princem, myslím, že mnoho diváků v tu chvíli zatouží, aby se film obrátil spíš v klasický revenge-movie. Nebylo by špatné, kdyby Popelka zkopala svou ďábelskou matku, poslala své nevlastní sestry do hajzlu a s mečem se zkrvavená probila přes stráže až ke svému princi. Zde si ale musíme vystačit s myšlenkou, že se prostě vyplatí ježíšovsky trpět a být ke všem hodný. Což není až tak špatné poselství, ale řekněme i na pohádku velmi nemoderní. Tato Popelka je rozhodně velmi slušnou hranou pohádkou, ale to, jak je uzavřená do svého tradičního krunýře, je jí dost ke škodě. (7/10) (11.07.2015)

Zdálo se, že příběh Popelky už uvidíme jenom v moderních variacích a hleďme. Tahle Popelka rozhodně nepřekvapí příběhovými obměnami, ale po emotivní stránce šlape a i nějaká ta myšlenka by se našla. Elka je totiž podaná jako děvče s určitou vnitřní silou, které odmítá přestat v lidech vidět dobro, aniž by to působilo příliš naivně. Prince si získá nejenom pěknou tvářičkou, ale taky svojí laskavostí a živostí. Přes snahu Kennetha Branagha ale tahle disneyovka nemá kouzlo našich Tří říšků ani renesančního Věčného příběhu. (19.06.2015)

„Levanduľa dilly dilly dvojfarebná, milujem ťa dilly dilly ty miluj mňa.“ Wallander to dal (na rozdiel od Jacka Ryana). Je to hravé, smutné, veselé, pôsobivé, strhujúce, zábavné, originálne a osviežujúce, trikové i komorné, veľkolepé i civilné. Macocha a jej dve dcéry pijú krv (čo je pochvala, ale aj tak neznášam Cate Blanchett), princ s Popoluškou sú pôvabní a milí, ich rodičia hodní morálneho vzoru, zvieratká si zamilujete a Nonso Anozie (Zoo) by mal vytrvalo robiť všetko pre to, aby získal povesť jedného z najsympatickejších hercov Hollywoodu (táto poloha mu sedí viac, ako záporné kreácie á la Jack Ryan). Občas sa to Kennethovi jemne rozkotúľa (niektorým ľudským a zvieracím postavám by som na jeho mieste dal lepšie konce a na niektoré, ako je sudička v podaní Heleny Bonham Carter, o ktorej som si myslel, že je Reese Witherspoon, dokonca úplne zabudne), ale čert to ber, je to super. Buďte statoční a láskaví alebo to aspoň skúste. (28.11.2016)