Popoluška

Základom patričného užitia si novej verzie klasickej rozprávky v našich končinách bude asi najmä odolanie porovnávania s našou najslávnejšou adaptáciou. Alebo pre niekoho zase bude porovnávanie predstavovať veľké potešenie, napríklad pre mňa. Okrem tejto zábavky potešilo Branaghovo oko, je vidno, že na kostýmoch a kulisách mu skutočne záleží. Lily James nie je klasická kráska, čo je asi dobre, pretože princa a okolie ohuruje najmä svojou čistou povahou a nehou. No a macocha Cate Blanchet sa stáva plastickejšou postavou, ako sme zvyknutí a jej motivácie, či skôr životná frustrácia stojí za zamyslenie. Možno tu Branagh mohol zájsť v psychologizácii ešte ďalej. (18.11.2017)

Návrat ke klasicky vyprávěnému příběhu, bez jakýkoliv pop-kulturních odkazů, nechutného humoru nebo velkého předělání, funguje až překvapivě kouzelně! Opulentnost, přirozené dialogy, chemie mezi hlavní dvojicí!, kostýmy,.. jednoduše kouzelná souhra nejznámější pohádky a shakespearovského doteku Branagha. (22.05.2015)

Kenneth Branagh je jednoduše génius. Natočil úžasnou a hlavně opravdu kouzelnou pohádku. Nemůžu se z toho vzpamatovat, něco tak krásného tu nebylo už hodně dlouho. Samozřejmě velký podíl na tom má Branaghův dvorní skladatel Patrick Doyle, bez jeho hudby by Popelka byla jen polovičním zážitkem. Herci absolutně dokonalí, hlavně Cate Blanchett coby macecha je naprosto přesná. 10/10, to jinak ani nejde. (13.05.2016)

Úkol č. 16 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který bych brala jako příběh svého života... nu, jistá lákadla by tady byla - pohádková příroda, výstavní architektura, umírněná zahraniční politika, slušná životní úroveň, kreativní stylisté a když je nejhůř, i nějaká ta kouzelná víla po ruce... Ale jelikož vždycky může být líp, měla bych pár zlepšováků... a začnu hned u Elky - na jejím místě bych si jako dárek z cest od taťky vyptala pinzetu, zvlášť, když obdržené lískáče neměly žádnou užitnou hodnotu, což v pohádce o Popelce vnímám jako docela zásadní krach. Za další se na můj pohádkový vkus zdála Elka při tanci s princem celkem snadno vzrušivá, i když jistý náboj tomu jejich kousku přiznat musím. A konečně - pro příště bych nechala přehodnotit další pohádkový nešvar, a to nepochopitelnou neschopnost identifikovat osobu blízkou jen proto, že se umyje, učeše a hodí do gala, ovšem ten, kdo ji viděl jen jednou, nemá s pamětí na tváře problémy... to pan Vorlíček, aby z dětí nedělal úplné hňupy, použil alespoň vkusnou roušku. I když při výběru filmu šlo především o ono "žít šťastně až do smrti", protože to mi nezaručí ani EZO.TV na Barrandově, k naplnění pohádkového sloganu bych potřebovala ještě nějakého fešného podkoního, jelikož prince Kita bych skousla jen při oddělených ložnicích... jenže to už bych byla mimo žánr, z čehož plyne, že úlovek nesplnil očekávání, a ani když se běžně nesetkávám s tak zajímavou ženou, jakou je Cate Blanchett a moje jízdy z plesů se ani vzdáleně nepodobají té Popelčině akční, i tak je můj život mnohem zábavnější, proto si ho, byť bez záruky, prozatím ponechám... (21.06.2015)

Kenneth Branagh si konečně napravuje reputaci a servíruje nám správně moderní, ale zároveň i naprosto klasickou pohádku se vším všudy, která na rozdíl od většiny moderních pohádkových kousků uspěje i u našich rodičů. Něco tak feel-good se totiž opravdu nediví. Jestli Patrick Doyle a dechberoucí výprava nedostanou Oscara, tak život opravdu není pohádka. (24.08.2015)