Popoluška

Je dost těžké být hezká, když jste nevýrazná blondýnka a z většiny úhlů pohledu vaše zuby vypadají, že doputovat od jednoho k druhému je na náročný celodenní pochod. Peroxid se tak podepsal na Elčině máti i na Popelce samotné. Kameraman odvedl dobrou práci, většinu času je Popelka půvabná a éterická, malé holčičky budou mít nový idol a hezké usínání. Pro dobro jejich okolí si snad do života odnesou i to, že mají být odvážné a laskavé. Popelčin tatínek mi neodbytně připomínal mladého Třísku. Zlá matka (ne, Cate není krásná, je zajímavá, charismatická, fascinující, ale ne krásná) dodává příběhu opravdovost. Její zlo není samoúčelné, krutostí léčí vlastní bolest (a kdyby to nebyla nebetyčná prasárna, řekla bych, že tak to má být). Zlé sestry jsou nevkusačky, tupanky a trapačky, čímž jsou roztomile zábavné. Z nové rodiny malé Popelky jako největší zlo vychází kocour Lucifer, kterému bych s chutí ukopla hlavu, o což se, podle jeho placatého čumáku, už někdo neúspěšně pokusil. Divák nesmí moc hledat logiku v ekonomickém výkladu Popelčiny macechy, ani v tom, že pracovně vytížená Popelka měla čas někde jezdit na koni a nikdo na to neřekl ani popel. Stejně tak nehledejme logiku v tom, že myši, dožívající se věku dvou tří let tady žijí asi tak osmnáct. Pokud bychom mysl zaplavili úvahami už v téhle části děje, nikdy se nedobereme toho, proč víla kmotřička měla potřebu na práci (a že kouzlení je pro ni asi co pro kuchaře krájení cibule) oblékat róbu z kategorie sen šíleného cukráře. Vyčarovat velký kočár v malém skleníku je taky dobrý nápad, skutečnost, že si rozpadlého, přímo explozivně rozptýleného, skleníku nikdo nevšiml, svědčí o mentálních limitech obyvatelek domu. Potrhané růžové šaty zůstaly zachovány až na pár detailů. Kmotřička z nich udělala modré, změnila látku, sukni udělala dlouhou, zvonovitě se rozšiřující přes půl dvora, dekolt na zádech prohloubila až ke kostrči a k tomu přikouzlila pohodlné skleněné botky, Baťa posílá mustr a pokyn do Jablonce, v příštím měsíci se ptejte u svého obuvníka. Osobně trpím utkvělou představou, že noha ve skleněné botě začne smrdět. Snad si holčičky celého světa z těch botek vezmou poznatek o správné šířce a výšce podpatku, aby si pro klamnou eleganci nehuntovaly záda a nohy. Tanec s princem měl podivnou choreografii, nějak to působilo, že choreograf umíral vyčerpáním naučit tančit ansámbl loutkového divadla a výsledek tomu odpovídal. Nikdo ze zúčastněných nevypadal, že by měl pohybový talent. Pak udeřila půlnoc, ještěří kočí předvedl, že má opravdu šikovný ocas a vše spělo neodvratně k očekávanému konci, nad kterým malá holčička, kterou jsem bývala, řekla své spokojené 'jééé'. (02.05.2015)

Všichni si Popelku vychvalují... a přitom je to dost velká nuda.  Otrocké, nedramatické a velmi osekané zpracování příběhu, který úplně všichni znají. Oceňuji že se tam nezpívá, výprava pěkná a Lily James taky pěkná... ale ta naše Šafránková je holt popelkou neporovnatelně lepší.Tohle je víc jen hezká ilustrace než film. 6/10 (11.06.2021)

Branagh išiel klasickou cestou a urobil dobre. Zatiaľ ma stále baví sledovať ako s jedným a tým istým príbehom skúšajú zabodovať ďalší a ďalší režiséri. Prvý trailer, ktorý som videl sa mi zdal byť dosť pompézny a farebný a mal som pocit, že tam bude zopár spevavých čísel, čosi na hrane muzikálu. Našťastie nie. Príjemne to zbehlo aj keď viete, čo bude nasledovať. Vytkol by som nedostatok humoru, na úkor dvoch nevlastných sestier sa dalo vymyslieť vtipov dosť. Verzia Popolušky s D. Barrymore vo filme Večný príbeh mi však bola a je bližšia. 70%. (01.11.2015)

Kenneth Branagh je jednoduše génius. Natočil úžasnou a hlavně opravdu kouzelnou pohádku. Nemůžu se z toho vzpamatovat, něco tak krásného tu nebylo už hodně dlouho. Samozřejmě velký podíl na tom má Branaghův dvorní skladatel Patrick Doyle, bez jeho hudby by Popelka byla jen polovičním zážitkem. Herci absolutně dokonalí, hlavně Cate Blanchett coby macecha je naprosto přesná. 10/10, to jinak ani nejde. (13.05.2016)

Po dlouhé době jsem si odběhla do pohádky a ještě bych tam s nimi chtěla zůstat, obzvlášť po odjezdu těch potvůrek v podobě macechy a jejích frackovitých a rozmazlených sestřiček. Klidně bych dělala nějakou služebnou novému králi Kitovi (vůbec se Popelce nedivím, že při pohledu na něj se jí rozbušilo srdíčko) a jeho laskavé ženušce Elce, i když jméno mohli vybrat přece jen trochu líbeznější. Moc se mně líbil jejich tanec, kdy sál byl v tu chvíli jen jejich a nikdo jiný kolem neexistoval. Vychutnala jsem si její nádherně modré šaty a její tanec, kdy rozprostřela tu modrou nádheru kolem sebe. K tomu všemu zlatíčková vílka kmotřička, ještěrky, myšičky, husa a v neposlední řadě skleněné střevíčky. Nádherný vizuál s trochu přepálenými barvičkami neubrali na mém příjemném zážitku z klasické pohádky, A žili, byli a pokud neumřeli, žijí tam v tom pohádkovém království dodnes. (20.06.2015)