Hlava plná metalu

Čtyři hvězdy se tomu trochu zdráhám dát - protože se mi to vlastně moc nelíbilo, ale průměrné to prostě zase nebylo. Přála jsem si, aby mě to oslovilo víc - už kvůli té hudbě, vlasáčům a Islandu, ale bohužel: základní pocit, který se mi při sledování stále vracel byla "divnost". Ale ne taková ta sympatická, ale nudná divnost. Každopádně jsem si hned pak šla pustit Judas Priest. (07.03.2019)

Metalhead. Keď som uvidel obrázok s týmto nápisom, a k tomu otázka či si to chcem pozrieť, hneď som bol o čosi viac v pohode. Aj ja mám hlavu plnú metalu, a práve tento nespochybnitelný fakt je strojcom nie až tak závažnej dilemy, s ktorou zápasím zhruba od záverečných titulok. Chcem dať tomuto snímku plný počet, naozaj chcem, ale nemôžem - bolo by to z protekcie k Metalu. Samotný film stál (aj s tým milým dobytkom) za slušné tri, a viem že vlastne o nič nejde, ale ostanem ja ďalej dôsledný. 70%. Aj keď ide o metalový film z krajiny Vikingov. (28.02.2019)

Výborný snímek z nehostinných a mrazivých Islandských plání. I když samotnému metalu se zde nedostane až tolik prostoru, jak jsem myslela, tento žánr nás provází celým snímkem a můžeme v něm zaslechnout několik opravdových pecek. Já si tu svou našla v Megadethu - Symphony of Destruction. Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir svou roli zvládla skvěle. Měla jsem dojem, jakoby v průběhu děje zkrásněla:) Ze začátku mi připadala zajímavá, asi uprostřed jsem si říkala, že je moc hezká a nakonec mi připadala moc krásná. Scéna, kde nahrává kdesi ve skladišti svou skladbu, je fakt síla. Hlavně to ze sebe všechno vyřvat, to často pomůže nejvíce. Příběh Hery je trochu podobný mému. Také jsem měla bratra, který miloval metal, byl to ten nejlepší bratr na světě. A zůstalo po něm tolik triček, cédéček a vzpomínek... Vlastní rukou to udělal a já si budu stále vyčítat, jestli jsem to tehdy mohla nějak zastavit, pomoct mu. Ale asi jsem byla příliš malá na to, abych vůbec tušila, nebo věděla, co se děje. A také díky němu jsem začala postupně tíhnout k tomuto žánru a spoustě podžánrů. Island bude svou kinematografií vždy velmi specifický a temný. A to mi vyhovuje. (06.12.2015)

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! (03.09.2014)

Neobyčejný snímek z Islandu, který mě překvapil, jakou má sílu a tady konkrétně v postavě Hery, z níž ty emoce, které prožívala, tryskaly tolika směry a tak intenzivně, že se to slovy nedá ani vypsat. "Nikdy nesuďte člověka podle vzhledu"! To je známé úsloví snad po celém světě a tady nabylo velkých rozměrů. Za sebe můžu napsat, že to platí i pro festivalový název tohoto filmu. Silný, intenzivní zážitek a já tleskám té báječné osůbce jménem Thora Bjørg Helga, která hrála hlavní roli a nahoře není ani vypsaná - ostuda ! Ten konec byl absolutně dokonalý a já už konečně vím, jak se na Islandu tančí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (09.04.2015)