V hlave

Po nejhorším pixarovském předfilmu přichází naštěstí nejlepší Pixarovka za dlouhou dobu. Pořád to ale není návrat na vrchol. Dostavily se sice chytré "gagy", příběh je ale banální a pointa jasná od první minuty - dějově by to vlastně samo vydalo na lepší předfilm, jak je to jasné, jen je to "scénkami" roztaženo na celovečerní stopáž. Rozhodně tedy nic na úrovni Úžasňáků, Nema atd., kde byl celý film plnohodnotný a dospělý. Naštěstí ty scénky jsou povedené, takže u mě dobrý. 70 % (24.06.2015)

Čítal som ospevné recenzie a čakal tutovku. Problém je, že animáku výrazne chýba humor, celá prostredná časť je dosť temná a z toho celého som mal pocit, že sa v komplikovanosti príbehu mnoho menších detí zaručene stratí. Chytrý scenár, to uznávam, ale malé deti to neocenia a žiadne nadšenie som nebadal ani na svojich deťoch. Celkovo rozhodne animák skôr pre staršie deti a dospelých. Tá depka a zlá nálada tam vládla pridlho a nijak extra ma to neoslovilo. 60%. (02.01.2016)

Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% (26.07.2015)

// Emocionální horská dráha, u které jsem po celou stopáž brečel smíchy, štěstím, nadšením ale i dojetím. Je to tak, opět jsem se nejspíš zamiloval a co se před lety povedlo Na vlásku, bylo nyní zopakováno - tohle je rok dívek jménem Riley (Sense8). Tohle je rok úžasných animáků (Good Dinosaur bude pecka). Tohle je rok oživování klasik (Star Wars se blíží). Tohle je zlatý rok filmu a tahle nová Pixarovka je toho důkazem. Kandidát do top 3 2015, bez debat. "The foot is down." (24.07.2015)

No to bych si vyprošoval, aby když jdu do kina na 3D film pro malý smrady, tak aby byl sakra dobrej! Kdybych měl paměť jak čtyřjádrovej počítač, možná bych si vzpomněl, kdy naposled mě Pixar takhle potěšil. Protože mám ale rozhodně blíž k děravýmu hrnci nezbejvá mi než doufat, že tentokrát mě znova potěší dřív, než stihnu zapomenout tohle. Jo a taky si nepamatuju, že by mě někdy předtím rajcovala animovaná holka. Měl jsem z ní sice Radost, ale asi bych spíš potřeboval, aby už byl zase víkend... PéeS: Konečně chápu, proč mám tolikrát za den pocit, že mi v palici jezdí nákladní vlak a naráží do bowlingovejch koulí. (10.08.2015)