Veľké ticho

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)

Ten, kterému bylo zabráněno promluvit. "Všude, kudy projede, zanechá velké ticho, ticho smrti..." Zvuk konce. Paní Zima dotkla se svým žezlem této krajiny, pokryla ji sněhem a mrazivým brněním. Hrdina ticha Jean-Louis - ztepilý samotář, charismatem ojíněný, zavátý tajemstvím, pozvedl hlavu a jeho mužnou tvář zaplaví výraz, který promlouvá k masám bez příkras. Klaus Kinski - mazaná liška, malý netvor, zákeřný "Kerberos" v ďábelském pláštíku. Třaskavě polární mráz, léčku protivníkovu ještě málo znáš. Rozléhá se krajem nemilosrdný chór antických sirén. Ani po letech není této zemi dopřán klid, bude spílat, naříkat, z půdy krev navždy vyvěrat. (23.11.2015)

"Dobrej způsob, jak někoho zabít, ale zůstat chráněnej před zákonem.." - "Ale tohle každej neumí !! To musíte bejt rychlejší než ďábel !!" - "Tohle možná ďábel byl.." Nene, to Klaus Kinski je skutečný ďábel !! Jakkoli tu vypadá spíš jako Klinger..;) Velké ticho jen potvrzuje hned několik skutečností.. Třeba onu neopakovatelnou schopnost tuzemských distributorů zprznit vlastně jakýkoli filmový název, což zvláště zamrzí u podobně skvostného spaghetti westernu Sergia Corbucciho, netypicky typické žánrovky, v níž mimo jiné spolu s dalšími sněžnými westerny hledal inspiraci Quentin Tarantino pro svůj geniálně inspirativní filmový komentář k americké historii s názvem Osm hrozných.. Oba bijáky navíc spojuje osoba velkého Ennia Morriconeho.. A že právě krvavé Velké ticho nutno brát také jako promyšlený v důsledku naopak nihilistický komentář jistého neblaze proslulého období amerických dějin, jen potvrzuje samotné nehollywoodské finále snímku, které většině vyrazilo dech.. Il grande silenzio rovněž potvrzuje, že hrobař Corbucci podobně jako zmiňovaný Morricone opravdu velmi rád a velmi často varioval své oblíbené motivy.. (22.11.2016)

Na divokom západe to mali už v 19. storočí pekne kapitalisticky rozbehnuté. Vrahov hľadali lovci odmien, ktorí ich vraždili, tých potom vraždili tí, ktorých si najali rodiny, ktorým zabili lovci odmien príbuzných. Tento western nie je obzvlášť dobre nakrútený, pôsobí celý čas akýmsi veľmi divným dojmom a stále som rozmýšľal, aká by to bola pecka v rukách Leoneových, alebo Mannových. Ale po čase si človek na Corbucciho štýl chtiac nechtiac zvykne a potom príde záver, ktorý nás úplne odrovná svojou šokantnosťou a nepredvídateľnosťou. Riešia sa tu stále zranené ruky, Trintignant sa tu viac podobá na Eastwooda, ako na seba, ale je nemý a tak pôsobí stále tajomným dojmom. Kinski a Moriconneho hudba sú opäť stopercentí. (24.11.2015)

Spaghetti western pocukrený snehom! Minimalistický, nemý hrdina Trintignant vs. uhrančivý zlosyn Kinski v zasnežených drsných kulisách a za Morriconeho tónov, pripomínajúcich orient. Je tu veľa „ale“ (občasná vykrádačka Sergia Leoneho, miestami lacnosť kulís, nie stále výrazný soundtrack a občas neprítomný Trintignant), ale cez všetky mini-výhrady sa dá preniesť a užiť si tento herecky a atmosférou presný špagetový western o pomste a lovcoch ľudí z prostredia amerického Utahu. Záver je odvážny! (26.05.2022)