Veľké ticho

Jean-Louis Trintignant, mi pripomínal, či skôr sa správal ako Clint Eastwood, Sergio Corbucci, ide v šľapajách svojho menovca - Sergia Leoneho, k celkovému dojmu napomáha i hudba - skúseného matadora na poli filmových soundtrackov - majstra Morriconeho, aby som bol takmer - totálne ohromený z atypicky - surového westernu - z mrazivého a extrémne zasneženého UTAHU. Väčšina westernov sa orientuje k slnečnému počasiu, kde sa parádne vyníma akcia, tu je to trochu inak, s brutálnym nádychom, vzniká kultový film, a to ani nie kvôli - : Tichému, ale najmä kvôli - Tigrerovi, t.j démonický - Klaus Kinski, sa excelentne zhostil postavy, ktorá je trochu viac ukecaná, ako večne zamyslený a tichý - SILENCE, ktorý ani nekončí typicky - so šťastným koncom, ale s dôsledným ponaučením, aby to takto nepokračovalo. Lovci ľudí za istý poplatok prenasledujú štvancov, ktorí sa ukrývajú v horách, že či je živý, alebo mŕtvy, schmatnú odmenu, takto nejak myslia Tigrero i Silence, ktorého si ale najmä - žena štvanca, černoška, ktorá chce krutú pomstu, Silence sa snaží, ako vládze, ale nebude to mať jednoduché, napraviť staré resty. Tento skvelý western, zaujme i hereckými výkonmi - hlavných predstaviteľov, ale aj technickými zložkami, t.j kamerou, ktorá zachytáva krásnu prírodu, v ktorej sú vskutku nekrásne spoločenské javy, čo zachádzajú do extrému, do krajnosti, na samotnú sociálnu priepasť - rebríčka. Tak trochu inak urobený film, na aký - nebývame poväčšinou zvyknutí... (27.12.2015)

Sergio Corbucci nebyl žádný patlal těžící pouze z popularity žánru a Morriconeho geniální hudby. Stejně tak ani jeho Velké ticho není pouhopouhým béčkem s litry krve a přehrávajícími herci - má totiž neskutečnou ATMOSFÉRU. Zatímco ostatní spaghetti westerny se topily v potu a slunci, tenhle se topí ve sněhu a bahně. Hlavní, bezejmenný hrdina nepromluví jediné slovo, zato Klausi Kinskému jede huba na plné obrátky. Dobro versus zlo, pomsta za zastřelené rodiče versus střílení chudáků za pár šupů. Kdo asi zvítězí? Jenom abyste nebyli na konci překvapení, závěr totiž přesně odpovídá průběhu celého filmu - krev, sníh a pocit, že jste viděli něco výjimečného. (16.10.2010)

Chudáci koně. To je jedna z věcí, která mě upřímně zarazila a pozorovat, jak se mnohý komoň boří po břicho do sněhu (a to i za předpokladu, že sníh bylo vlastně kvantum pěny na holení a ač je to u krajinkových záběrů nepravděpodobné, pořád se mi ta varianta líbí víc)... Nu, alespoň je to jedna z věcí, které dodávají drsnou atmosféru, která by mohla být lepší, nebýt Morriconeho, který spíš než on sám zněla mému uchu jako Morriconeho nápodoba podobná té, která je patrná u hlavního hrdiny s jistým Dolarovým Blonďákem. Docela mě překvapil Klaus Kinsky, který mě bavil, vždycky jsem ho totiž považoval jen za jednookého, mezi herecky slepými, ale jak vidno zde, možná mu trošku křivdím. Závěr je mým snem, kéž by se podobně laděných zjevovalo vícero, tomuhle snad chyběl jen cynický humr. (04.09.2013)

Stylový spaghetti western, který místo do prašných dálav amerického západu zamířil do zasněžených hor Utahu, jenže... Jenže každý potecionální klad tu má rovnou i svou odvrácenou tvář. Tak kupříkladu Trintignantova role je jak dvojče Eastwoodových drsňáků z dolarové trilogie (v některých záběrech se skloněným kloboukem, strništěm a doutníkem jakoby mu z oka vypadl), jenže jeho charismatu nedosahuje ani zdaleka. Morriconeho hudba je samozřejmě skvělá, jenže je trestuhodně upozaděná. I když naštěstí ne úplně zazděná. Výtečná kamera zdatně maskuje lacinou výpravu, jenže to by nesměla být někdy tak "trhaná" (třeba titulková scéna, místo aby koně jízdu na koni sledovala plynule, tak ho nechá přejet od jednoho kraje obrazu k druhému a pak se prudce pohne a celé se to opakuje znovu a znovu). Výkon Klause Kinskiho, jenže to by nesměl v některých scénách tlačit na pilu až příliš a samozřejmě Corbucci, který rozhodně není žádný režisérský amatér, jenže Leoneho formátu také ani zdaleka nedosahuje. Proč ho tedy tak okatě vykrádat? Zdá se, že je to průměrné italské špagetové béčko jakých v šedesátých letech vzniklo nepočítaně, že? Jenže on to je dobrý film, dokonce víc než pouze dobrý. Jen to chtělo vydat se vlastní cestou a ne zůstat u toho, že se přemístí "dolarovka" do podhůří Skalistých hor. Jenže ono to i tak stačí na jeden z nejlepších snímků tohoto subžánru. Snad jediná oblast, která je "jenže" zcela ušetřena, je zasněžená atmosféra a drsnost charakterů, kde se nikdo s ničím nemaže a raději rovnou jedná (rozuměj střílí) než planě kecá do větru. Tvůrcům to dokonce vydrží i během závěru (jenže to by nesměli natočit i alternativní konec). A poznámka na závěr: Český distributor pokračoval v tradici originálu. Název na první pohled přeložil dobře i účinně, jenže pouze do chvíle kdy to uvidíte. (13.04.2008)

Western a staré filmy to je pro mne vražedná kombinace... Neměl jsem je nikdy rád, ale tohle mě opravdu dostalo... Nádherná, nádherná hudba která dala filmu tu správnou atmosféru, charismatický Klaus Kinski a málomluvný Jean-Louis Trintignant. A ten nečekaný konec... WAUUU - 5. 12. 2010 - 75% (28.05.2011)