Traja bratia

Jízda, Obecná škola, Kolja a lehce i Tmavomodrý svět, který už však pohořel na mizerné milostné zápletce. Pak už to nešlo. Respektive Vratné lahve mě doslova otrávily, Kuky nezaujaly. Plácaly všechno dohromady, diváka však toho oslovilo pramálo. Tři bratři jsou v mnohém podobní. Dramaturg šel zřejmě na pivo, pravděpodobně každý den a při každém důležitém momentě natáčení, a my tak musíme sledovat slepenec Šípkové Růženky, Červené Karkulky a Dvanácti měsíčků. Tři bratři si v každé pohádce najdou svou vyvolenou, i když třeba takové Karkulce je zhruba devět let. Docela velká sázka na jistotu. Přitom režisér Svěrák je v nejlepších letech, je sice poměrně hravý, nijak víc s tím však nepracuje, jeho příliš didaktický otec spíš obtěžuje. Hudební duo Svěrák-Uhlíř mám rád, tady neselhává tolik, jak jsem se podle některých názorů obával. (27.04.2015)

Než jsem se na Tři bratry podíval, zakázal jsem si kritizovat dva silné alergeny - pány Dyka a Kluse. Ono totiž velmi podobný odpor v roce 1968 vyvolalo obsazení Václava Neckáře do Šíleně smutné princezny... A dnes je z té pohádky klasika, že. Ale ke Třem bratrům - i když bych výhrady našel (například vlk mohl více zpívat a méně mručet, když už měl hlas Františka Segrada), téměř všechny okamžitě maže pocit, který jsem z filmu měl. Úsměv střídal smích od začátku do konce, úžasná režie a bohatá výprava spolu se skvěle orchestrovanou Uhlířovou hudbou obstaraly velkolepost, herecké obsazení našlapané tak nevídaně, že jsem si rázem vzpomněl na hudební komedie Zdeňka Podskalského, v nichž se také objevoval kdekdo a často jen na pár vteřin. Co Tomáš Klus a Vojtěch Dyk? Budete se divit, ale jsou výteční. Klus je coby romantický hrdina nesmírně sympatický, Dyk má zase obstojný komický talent - stejně jako třetí bratr Zdeněk Piškula. Ano, to nejlepší přišlo na začátek (odvyprávění příběhu Růženky) a třetí pohádka má ze všech nejslabší texty (zajímavé a vtipné rýmy dostali do úst vlastně jen skvělí měsíčci, například Polívkovo "Máš to doma kruté zřejmě, bratře Září, vystřídej mě") a konec je trochu uspěchaný, ale stejně nedám nižší známku. Pátá hvězdička je tak trochu natruc zdejším nizounkým hodnocením, která se mnohdy opírají o dosti zvláštní argumenty (třeba že prý ve Třech bratrech není zlo). (24.12.2014)

Tak takhle to bohužel nejde, Svěráci. Oceňuji sice řadu režijních a řemeslných nápadů typu vlk, či nějaký ten záchvěv typického svěrákovského humoru. Po scenáristické stránce to však větší bída snad ani být nemohla. Trojice příběhů totiž nejen, že k vykrádaným klasikám nepřidává zhola nic nového, ona je navíc převádí snad tím nejlínějším způsobem. Všechno je tu divně zkrácené a vlastně tu nefungují ani základní pohádkové propriety a zákonitosti. Proboha, dyť ty tři bráchové zde vlastně ani nic neudělali a ten šťastný konec dostali bez toho, aniž by se napravili či nedej bože něco udělali! První brácha je tak jen ve správný čas na správném místě, tomu druhému ke štěstí stačí, když přijde jako vůl třikrát k tomu samému baráku a o pedofilní lince se raději ani zmiňovat nebudu. Prostě slušné wtf, které ještě více kazí nepovedené a překvapivě i nemelodické písničky. Dost možná nejslabší Svěrák ever. 50% (25.10.2015)

Nejlepší pohádky mívají příběh plný tajemství a záhad. Což Brašulové splňují, ale paradoxně z druhé strany - jak je kurnik možný, že nejlepší a nepřekonatelný filmařský duo vyprodukuje něco tak fádního, nemastnýho a neslanýho? To je záhada jako prase. Písničky jsou fajn, ale dohromady se jedná o 90 minutovej videoklip bez špetky děje. I mistr Svěrák se někdy utne. Bohužel. (19.08.2014)

Jsem více ctitelkou tvorby Svěráka Zdeňka, nežli Jana, ale tady je to zřejmě poprvé, kdy jeho scénář zavrhuju. Takto si totiž představuju tvar, který měl syn otci hodit na hlavu, tak jak se to přihodilo během příprav Vratných lahví. Dále mi extrémně vadí casting, kdy i v každé jednozáběrové roli musíme mít nějaké ty populáry - příkladně sudičky v pohádce o Růžence představované Rottrovou, Bittovou a Černockou, stejně jako ty hlavní role jsou svěřené takovým celebritám Klusovského a Dykovského typu. V dalším plánu mě pak zabíjejí všechny ty Čvančarové a Míčové, kdy se nám ty herečky vůbec nesnaží hrát jinak, než ve svým dospěláckých projektech. Lábus už zřejmě dávno zapomněl, kterého je pohlaví a tak by se dalo pokračovat dále a dále... Ze širšího hlediska bych si sice dovedla představit takto rozehranou Šípkovou jako samostatnou muzikálovou pohádku a vlastně bych se s ní i potěšila, kdyby alespoň ten princ byl jiný. Způsob jakým je tu udělaná Červená Karkulka mě nechává klidnou v tom slova smyslu, že verze se Zdenou Kavkovou z roku 1920 tímto zůstává cele nepokořena. Mít tu na místo vlka Jerseyského ďábla z papundeklu fakt nepotřebuju. Navíc pohádka 12 měsíčků už svojí celovečerní podobu nedávno získala a i proto bych do toho triptychu volila jinou. Chtělo by to něco, co by více navazovalo a nebylo to spojené jen vyloženě náhodně. Těch normálních princezen či dívek (nikoli malých holčiček) máme k výběru dostatek, není tedy důvod kombinovat klasický mustr o zakleté krásce s dětskou Karkulkou a naprosto mimoňskou Maruškou, která si beztak svou pohádku odehrává sama a její příští manžel jde akorát zrovna okolo, když už je po všem. Nicméně interakce s diváky do cca osmi let funguje a to pro ospravedlnění existence takového tvaru - zdá se - postačuje. Otázkou zůstává proč identická Troškova láska k idealizovanému vesnickému baroku je v jeho filmech haněna, zatímco identicky aplikovaný nápad u Svěráka by pojednou kýčem být neměl? (29.08.2014)