Laggies

Lynn Shelton u mě zabodovala s nezávislým dramatem Sestra její sestry. Příjemně plynoucí konverzačku přináší i tentokrát, prohodí několik životních pravd, pár postav nechá na scestí a postupně je tlačí na tu, nebo tamtu stranu. Hořkosladká komedie představuje přerostlé dítě Keiru Knightley na prahu třicítky, která nemá práci ani žádnou praxi, respektive netuší, co chce jednou v životě dělat, která očekává, že lehce troubovitý přítel jednou poklekne na koleno, která nechápe své letité kamarádky, a která by si občas chtěla zkusit jen tak pro radost sjet na prkně. Pocitových snímků o „koulích na noze“ tu už bylo nesčetně, často s nevýraznou dějovou linkou, nicméně s hledáním té pravé životní cesty. I Keira zahazuje na týden „svůj“ život a nastěhuje se k náctileté náhodné kamarádce, která jí nebude soudit. A ta má osamělého tátu právníka, který se zdá být přísný, ale ve skutečnosti je to bourák s tváří (nedoceněného) Sama Rockwella. Každý udělá nějakou tu chybku, a přiznejme si, má je i scénář, ale ve výsledku to hlavně díky výtečným hercům skvěle klape, původně dokumentaristku Shelton milerád pochválím za solidní atmosféru a cynické rejpaly poprosím, ať jdou o dům dál. (21.01.2015)

Pubertální já přežívající v těle třicítky, strach ze ztráty svobody a nutnosti se rozhodovat sama a nést za to následky, hledat to své místo a toho svého… slečny, my víme své. Vy, pánové, berte tento film jako dokument. A vězte, že jestli se budete na své vyvolené tvářit stejně hadovitě jako Anthony v letištní scéně, žádná si vás nevezme, na to můžete vsadit zásnubák. (23.08.2016)

Líbí se mi hlavní myšlenka filmu (spoiler) a sice, že člověk má občas v životě období, kdy jakoby zamrzne v čase a nikam se neposouvá. To je často způsobeno tím, že je obklopen stále stejnými lidmi se kterými má tendenci se chovat v rámci stejného vzorce chování. A hodně často je těžké tento standard nějak prolomit nebo si vůbec uvědomit, že se náš život stal předvídatelným zvykem a že se nemůžeme vyvíjet. Že ta hezká stabilita a čitelnost všech lidí kolem sebe nemusí být až tak výhradně pozitivní a že i dobře fungující vztah může být pouze jednou z těchto rutin, které si nevědomky udržujeme, lpíme na nich a místo budování budoucnosti stále přebýváme v minulosti. Tento film je takový hezký wake-up call a eye-opener pro ty všechny, kterých se to týká, včetně mě samotné. (03.02.2015)

ani nevím, co mě vlastně nakonec přimělo si film pustit, asi jedině ten Sam Rockwell, o to silnější zásah přišel. člověk k tomu musí mít nějaký osobní reálie, aby se mohl identifikovat s hlavní hrdinkou, ale to se přesně stalo mně, chvílema mě to až dojímalo, a i takový různý minimoudra mi přišly strašně pravdivý. a ten Sam zafungoval. dojem 5* (08.11.2017)

Laggies je obyčejný film o obyčejném tématu, ale má hodně sympatické herce, kteří dokážou prodat své postavy a moc pěkně se na něj dívá. Navíc to příjemně utíká, nenudí, dialogy nejsou o ničem a nechybí tomu vtip a částečný nadhled. Lynn Shelton odvedla slušnou práci, která neurazí, ale je vidět že má navíc, ale prostě se jí nechce, přestože náznaky ve filmu jsou. Keira Knightley je zde velmi fajn a je radost na ní koukat a bavit se na tom jak si neumí dát život do kupy. Chloë Grace Moretz se mě moc líbí, a také se mě líbí v jakých filmech hraje a jak se herecky posouvá, i když tady to asi nebyla nějaká extra výzva. Sam Rockwell je prostě fajn chlapík, který je všude za sympaťáka a tady tomu není jinak. V menších rolích mě potěšila Ellie Kemper a Kaitlyn Dever. Laggies pobaví, neurazí a je to sympatický film, který herci táhnou hodně nahoru. (19.01.2015)