Žena v klietke

Žena v kleci byla první, ale já si ji nechal shodou náhod tak nějak na konec. Řeč je o knižní sérii dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena. Další tři (filmová) zastavení vůbec nebyla špatná (některá – Složka 64 – dokonce vynikající). Jsme tak na začátku fungování oddělení Q, které má za úkol třídit staré nevyřešené případy. Prostě papírování, o které nikdo zrovna nestojí. Možná nadšený muslimský asistent Assad. Naopak vůbec ne komisař Carl, který se po nevydařené akci (jeden kolega mrtvý, druhý ochrnutý) vrací k policejnímu sboru, ale na oddělení vražd je brzy. Úkol je jasný (třídit a uzavírat), ovšem Carl je tvrdohlavý polda, takže se mu hned první spis nepozdává: sympatická politička, která měla před pěti lety záhadně zmizet při plavbě na trajektu. Jelikož jsem dřív viděl zmiňovaná tři pokračování, aspoň nyní jsem se tak trochu dozvěděl, proč je sebedestruktivní a věčně nakrknutý komisař Nikolaj Lie Kaas místy takový idiot. Nesnesitelný vyšetřovatel přišel o kolegy, navíc ho tíží krachy v osobním životě. Co se případu týče, je možná škoda, že má divák náskok před vyšetřovateli. To, že o političce leccos víme, nás mírně připravuje o napětí a momenty překvapení. Vadí i trošku zjednodušené charaktery, víc bych toho třeba rád věděl o Assadovi nebo i záporákovi, proč se rozhodl páchat „zlo“ zrovna pět let. A ještě jedna věc je slabší, protože u severských kriminálek bývá alfou a omegou: působivější atmosféra. (28.06.2020)

Knihy s oddělením Q jsou mojí oblíbenou četbou a tak jsem byl na jejich filmové zpracování docela zvědav. Karla Morcka si představuji značně odlišně, ale jelikož N. LieKaas je dobrý a osvědčený herec a sympaťák k tomu, zas mi to tolik nevadí, když navíc Assad je svému literárnímu předobrazu už mnohem bližší. Co se týče zápletky, ta dostává před psychologií na rozdíl od knih jednoznačně přednost, ale to se celkem dalo čekat. Zvolený způsob vyprávění mi sedl, Morckovo soukromí a služební linie jsou vyváženy tak akorát a tak jsem celkem spokojen, 3,5* a těším se na další díl. (13.08.2017)

Výborná kriminálka, která se nesnaží zbytečně vršit zvraty a naopak jde čistě za svým cílem a soustředí se na velmi silný emocionální závěr. Lie Kaas solidní, bez emocí, nejsem na něj v téhle poloze zvyklý. Trochu to působí jako úvod do seriálu, ale proč ne, jsem celkem zvědavý na další případy oddělení Q. (02.06.2023)

První ze série Oddělení Q, které mě prostě baví. Dánská krimi patří k tomu nejzajímavějšímu, co je v žánru severských napínáků k mání. Mimochodem, nedivím se, že bývají tyto přetáčeny hollywoodskými supy. Však co mě převelice těší, nikdy takováto vykrádačka nepředčila originál (viz. Zločin nebo Milénium). Pokud se někdo pustí i do prznění Oddělení Q, opět u skalních evropských fandů narazí. Ústřední dvojice detektivů je natolik autentická, že ji, z profláknutých Amíků, nepřeválcuje asi nikdo a atmosféra, kterou do filmů umí vložit Dánové, ta se kvalitně obšlehnout nedá.. :) (05.05.2019)

50 %. Seversky ponurý a bezútěšný příběh ze zaprášeného policejního archivu ve sklepě, v jehož průběhu mi v hlavě duněli Queeni a jejich klasika Under Pressure :-)) Bohužel chvílemi i ucouraná až lehce nudná dánská depresárna o tom, že za jízdy se nemá nejen mluvit na řidiče, ale ani si s ním hrát na slepou bábu! Též návod pro všechny začínající kreativní psychopaty, jak spojit příjemné s užitečným a jak svou oběť psychicky zdeptat a dostat ji pod tlak. Provinilou dámu sbalit, ošustit, jako by se (před 20 lety) nechumelilo... a pak tu buchtu šoupnout do papiňáku! Dvě nejděsivější scény filmu? Zubaře se bojím odjakživa, takže mi zvedla kufr ta tfujtajbl scéna Sama sobě dentistkou. A podruhé mi běžel mráz po zádech, když se kriminalista Carl Mørck po hodině a půl kožených a otrávených ksichtů poprvé pokusil usmát. Brr... TOHLE byla ta největší hrůza! Shrnuto: Kvalitně tísnivé, ale očekávatelný vývoj, navíc absence alespoň jedné mně sympatické postavy. (06.06.2014)