Chybějící obraz

Ideově upomíná na Valčík s Bašírem. Ve vzpomínkovém dokumentu si tvůrce vypomáhá animací, v tomto případě nezvyklou statickou řezbářskou prací, s níž dokáže vytvářet ilustrativní obrazy podporující vlastní slova, i když někdy, když je zasazuje do dobových černobílých záběrů, začnou barevné figurky působit nepřirozeně. Ale takový Pol Potův jakože komunistický režim v Kambodži byl. SVou cenu má i rámující téma "chybějících a trvalých obraz", které v naší paměti buď absentují (jelikož je smyl příliv času a hrůz), nebo setrvávají. (03.07.2013)

Film Chybějící obraz není pouhým narativním dokumentem překračujícím za pomoci animace hranici subjektivního prožitku. Je naopak rozsáhlejší meditací přesahující jeden lidský osud a odrážející celý úděl národa podrobeného děsivému revolučnímu experimentu. Scény s keramickými figurkami nahrazují ony palčivé chybějící obrazy, které je nutné doplnit, aby výsledný pohled byl co nejúplnější. Pohlcující mimoobrazový komentář rytmicky navázaný na pomalý proud obrazů v až hypnotickém proudu propojuje nejosobnější zážitky s kolektivním osudem a přechází i na metadokumentární rovinu sdělující postřehy z nedokonalého hledání pravdy a marné honby za úplností. I když pro znalce této kambodžské epizody film nenabízí radikálně nové poznatky, nabízí alespoň osobní pohled z první ruky a sadu neodbytných neotázek, které čekají na zodpovězení v divákově mysli. Tímto oslovováním jednoduše není možné zaujímat lhostejnou pozici a můj pocit z filmu skutečně byl, že nesedím vně nabízených obrazů, ale jsem "tam", uvnitř oživované minulosti, kde můžu vést s tvůrcem bezprostřední a obohacující dialog. (04.07.2013)

První, čím tento "dramatický" a emocionálně zainteresovaný dokument zaujme, je vizuální zpracování - střídají se jak klasické hrané záběry, archivní, dobové černobílé záběry, tak statické obrazy z vymodelovaného prostředí a poskládaných figurek symbolizujících právě popisovanou situaci. Myslím, že je to trochu kýčovité, není v tom jasný řád. Nehybné obrazy značně zpomalují tempo vyprávění, přičemž to samotné už je vedeno ve velmi vláčném, polobásnickém duchu. Autor nemá ujasněno, zda chce přednášet fakta, subjektivně vzpomínat, či snově polemizovat a filozofovat. Výsledek připomíná dort pejska a kočičky, působí stejně zajímavě jako v jiných částech nudně... 4/10 (05.07.2013)

Spíš než dokument se jedná o filmový esej a osobní zpověď režiséra, který vypráví svůj životní příběh. Obrazové záznamy z nechvalně proslulých vražedných polí Rudých Khmerů téměř neexistují nebo zmizely, Rithy Panh je tedy musí nahradit svými vzpomínkami, které jsou ztvárněny vyřezávanými figurkami. Přeživších z vražedných polí je málo, většina z otrocky pracujících skončila v hromadných hrobech tak jako figurky skončily na konci filmu v krabici. Nepodbízivá, formálně neotřelá, promyšlená a silná výpověď. (04.07.2013)

Zaujímavou a originálnou formou spracovaný kambodžský dokument o revolúcii v 70. rokoch. Kam komunizmus prišiel, tam napáchal škody. Kambodžu (vtedy okolo 8-miliónová krajina) zasiahol komunizmus vo svojej agrárnej podobe veľmi tvrdo, keď približne 25% celkovej populácie podľahlo nespravodlivému a krutému režimu. Jediné čo ľudia mohli vlastniť bolo čierne oblečenie a lyžičku. Súčasťou každodenného života bola tvrdá poľnohospodárska práca, "re-edukácia" v súlade s ideológiou, podvýživa, mučenie a popravy. 80% (17.07.2014)