Duch nad zlato

* Preiss + Kubařová, ostatní je totální sračka. A to i s ohledem na český subžánr "štědrovečerních sraček"... ehm, pohádek. To i to Peklo s Mádlem dřív odpoledne byla lepší věc. Chjo. Natočte už konečně nějakou štědrovečerní pohádku, která bude plnit svůj účel i bez toho, že by prachsprostě kopírovala, kradla, držela se jakýchsi zaběhnutých kolejí, pospíchala do finále a zabíjela přítomný herecký ansámbl. Chjo, pane Zelenko, co jste to napsal? Co jste to natočil? Průjemnou štědrovečerní věc, na kterou si za patnáct minut už nikdo raději nevzpomene. (24.12.2013)

CITÁT - Táta ve válce pad a mámu z toho trefil šlak........... Viktor Preiss s naušnicí v uchu? Vůbec se to k němu nehodí. Klasika - chytrý ke štěstí přišel, pak se vožral a ještě dlužil. Inu, pohádka. Místo Aladinovo lampy je tu něco jiného a jako bonus vícero přání, než jen tři. CITÁT - To nebude žádný chudák........ Dobré kostýmy (až na tu naušnici) a celkem slušné herecké obsazení. To je však vše. (25.12.2014)

Jedna hvězdička, že se na to dalo koukat a druhá za výkon Viktora Preisse, jeho podání ducha jako italského zlatníka se mi moc líbilo a asi i proto jsem se dodívala do konce. Bohdalku raději nekomentovat, ta role mi k ní vůbec nesedla, připadala mi oteklá a celé to bylo křečovité. Nemusí přece hrát za každou cenu v každé pohádce. (25.12.2013)

Duch nad zlato se řadí do armády naprosto předvídatelných a rutinních vánočních zářezů České televize typu loňských Dvanácti měsíčků, jimž chybí dostatek tvůrčí fantazie a až příliš spoléhají na dětské publikum. Humor nefunguje, zápletka je nezajímavá a herci se většinou pitvoří přesně tak, jak jsme u českých pohádek zvyklí. O naprosto otřesně a nesnesitelné Bohdalové ani nemluvě. Jediným hereckým tahounem a vlastně opravdovým pozitivem celého filmu tedy zůstává neselhávající Viktor Preiss, jenž svého ducha Arnolda zahrál s grácií, krade si pro sebe každou minutku a objeví se zde díky němu i nějaký ten povedený vtípek. Takhle se na pohádkové klasiky rozhodně navazovat nedá. 50% (26.12.2013)

Duch nad zlato je taková tuctová pohádka, kterou zřejmě do příštích Vánoc zapomenu ( a proto bych si sem ráda sama pro sebe sdělila, že tohle fakt znovu vidět už nechci z následujících důvodů). Začnu tím lepším: andersenovský námět je něco, co je pro mě sázka na jistotu. Jeho temnější pohádky mám ráda a, ač ta o kouzelném křesadlu nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším, musím uznat, ža příběh je poměrně (jednoduchý, a proto) dobrý. Co taky lze pokazit na křesadlu, ve kterém přebývá dobrý duch, který splní svému pánovi jakékoli přání. Duch Viktora Preisse se mi líbil - jeho humor, gesta, italština... dobré. ROzvíjení příběhu je už ale složitější, a to pohádce škodí. Stejně tak - zde tolikrát zmiňovaná - demence VŠECH postav. Co mě ale naprosto znechutilo, je výkon a osoba Jiřiny Bohdalové. Pořád jsem přemýšlela, jestli má tak blbě udělané zuby, nebo jestli je to naschvál. To samé ta nafouknutá a botoxem nacpaná tvář, příšerný výraz vůbec a hlavně ta mluva a herecký výkon vůbec. Tohle není Nesmrtelná teta, ale spíš hodně ošklivá parodie na hafana z Kačenky a strašidel. Tahle role/herečka (moje chyba - nejsem schopna to v případě J.B. odlišovat) pro mě posílá tuhle pohádku do odpadu a už ji nechci vidět. Jen snad... pokud někdy někdo vystříhá všechny Jiřinčiny scény. Pak o tom budu přemýšlet. (25.12.2013)