Jahodová proklamace

Veslování, sex a revoluce. No dobře, i trocha toho rock'n'rollu, ale drogy tentokrát víceméně absentují, spíš ku prospěchu věci. Věcí je zde „deník obyčejného revolucionáře“, takového normáního slušňáka, který moc neví, co se sebou, ze všeho nejvíc ho zajímají holky a právě kvůli jedné holce a ze zvědavosti se pustí cestou, která nevyhnutelně směřuje k blízkému setkání s pendrekem… Poprvé zhlédnuto konspiračně na koleji v dobách těsně předlistopadových (teď tu v komentářích pobaveně zjišťuji, co jsme my konspirátoři tenkrát netušili, totiž že v sedmdesátých letech to u nás bolševik v klidu pustil do kin), z čehož logicky vyplynula mocná identifikace a intenzivní zážitek (nijak zvlášť jsme tenkrát neprožívali paradoxní fakt, že se naši blíženci ve filmu zaklínají Guevarou, Maem a Leninem – symboly ideologie, se kterou jsme měli nevyřízené účty my), ale ani při zpětném pohledu to vůbec není marné pokoukání díky výborně vystižené chaotické atmosféře ve společnosti i v hlavách protagonistů. Na svou dobu žádné velké formální výboje, ale dědictví experimentujících šedesátých let je dobře znát, hlavně střihač se sympaticky vyřádil. Doporučil bych o pár minut delší mezinárodní verzi, sice ochuzenou o jednu zajímavou výměnu názorů s mužem zákona a o pár dalších drobností, ale zase bohatší o scénu s revolučně rozdychtěnou blondýnou, co sice neviděla Absolventa, ale zato ví, že „Lenin měl rád velká prsa!“, vrhající ještě o něco realističtější světlo na hrdinovo následné ideologické probuzení. (18.03.2014)

Ne, tak tohle mě nechytilo. Příběh o tom, že americká mládež má ve srovnání s Evropou houby problémy, proto si je musí vymyslet, aby kvůli nim mohla stávkovat a protestovat. V závěru pak dostane přes hubu, zestárne a novou generaci čeká stejné dobrodružství na novo. Samozřejmě je to pravdivé, ale není to víc jak za 60%. A už vůbec to není Forman. (23.10.2009)

Nemohu dát (zatím) žádné hodnocení. Film jsem viděl někdy kolem poloviny sedmdesátých let. Bůh ví, co vedlo bolševika, že pustil do kin film plný dlouhých vlasů, jeansů a bigbítu, když zrovna tyto entity tak zavile pronásledovali všichni ti tesiloví supermani normalizace. Jo, ve vzpomínce je to na 5*, ale vzpomínky často klamou..... Dodatek 17. 12. 2010. Vzpomínky opravdu často klamou, nebo jsem se já změnil. Hudba je tam moc pěkná - Buffy St. Marie, CSN&Y. Kamera hezky evokuje dobovou atmosféru volnosti. Jen mi ten film někdy připadá spíše jako dokumentární film než komponovaný příběh. Při sledování jsem si vzpomněl na vyprávění V. Merty o jeho pobývání mezi revolučními studenty v Paříži v létě 1968 a na knihu Za sklem od Roberta Merla. Stejný mix naivity, přehnaných nadějí, ale i demagogie operující módními revolucionářskými frázemi. Nicméně, hlavního hrdinu více zajímala lepá revolucionářka než světová revoluce. (28.02.2010)

Dokonalá hudba a vcelku sympatický hlavní hrdina činí tento film snesitelným. Na hlavním hrdinovi se mi líbilo, že nebyl úplnej hipík, ale normální kluk, který jen vyjadřoval nespokojenost s dobou. Jenže ten zbylej hipísáckej massive mi byl hrozně nesympatickej. Já je jen vidim a už mě štvou. Vadí mi ta jejich nebetyčná blbost, všude plakáty s Mao Ce-tungem a přitom pějou lásku. Blbci. Celý film je navíc dost chaoticky nasnímán a nijak mne neoslnil. Samozřejmě pro ten finální lynč studentů žádná omluva neexistuje a neschvaluji ho. (16.10.2010)

Už v komentári k Formanovmu Hair som sa vyjadril, že ma neoslovilo hnutie hippies, aj keď som k nemu mal generačne blízko. Tento film moje predchádzajúce vyjadrenie iba priklincoval. Čo už mám chápať alebo dokonca obdivovať na mase mladých ľudí, ktorí chcú silou-mocou protestovať, len nevedia proti čomu? A vyzdvihovať na filme peknú dobovú hudbu je síce možné, ale ja zvyknem dobrú hudbu počúvať bez toho, aby som si s ňou musel pustiť aj nezaujímavý film. (01.11.2009)