Bastardi spia dobre

No i když chodím na filmy s tím, že nic nečekám, tak tohle jsme nečekal ani když jsem nic nečekal. Autoři se absolutně nenamáhají s vysvětlováním divákovi. Bud pozorně koukej, poslouchej a doufej, že z toho alespoň půlku pobereš a nebo nám polib prdel. Opravdu brutální styl vyprávění, kdy něco doklapne až ve scéně dvacet minut po události či dialogu a někde prostě nepomůže ani svěcená voda. Poměrně syrový, sexuálně zcela otevřené leč kdybych se ve filmu lépe orientoval a nemusel každou scénu dávat do souvislosti s každou jinou scénou určitě by to pomohlo. Herecký majstrštyk ve scénaristickým bludišti. (23.11.2013)

Sorry, ale tohle byl ultra nesmysl. Ani po 100 minutách tak pořádně vlastně nevím, co se komu kde a jak dělo, jen tuším, ale z toho tušení mi vycházejí tak minimálně dva naprosto různé filmy. A ani po 100 minutách vlastně nevím, která ženská byla která. Děj skáče neustále sem tam, A když se film časem blíží ke konci a vy čekáte, že teď se objeví něco, co všechno vysvětlí, bum, je konec. Autoři jsou fakt Saláti. Škoda Vincenta. (02.03.2014)

Teda pobrat, co se vlastně v tomhle filmu děje, dá jednomu docela zabrat. Bezprostředně po dokoukání nemám pocit, že bych měl úplně ve všem jasno, ale je mi to tak nějak jedno, protože mě ten film spíš celkově moc neoslovil. Přišel mi divný, protivně fragmentární a obsazený samými hnusnými herci, snad s výjimkou Chiary Mastroianni, u níž mi ale pro změnu přišlo skoro strašidelné, jak je podobná svému otci - já jsem celou dobu netušil, že jde o dceru Marcella Mastroianniho, ale pořád mi přišla strašně povědomá, a teprve s naběhnutím závěrečných titulků, kde se objevilo její jméno, mi to došlo. Za sebe si myslím, že to asi nemusí být špatný film - minimálně kamera a soundtrack jsou super - ale pro většinu lidí to asi bude nestravitelné. Minimální počet hodnocení i komentářů, které si zde film vysloužil, mě vede k domněnce, že návštěvnost v českých kinech byla asi minimální a že je tento film českým divákům v podstatě neznámý. Osobně se tomu nedivím a sám bych film asi radši nikomu nedoporučoval - sám jsem si k němu cestu nenašel a chuť vidět ho znovu není (naopak jsem si uvědomil, že koukat na film jen proto, že se vám líbí jeho plakát, asi nemusí být vždy úplně dobrý nápad). (04.09.2015)

Sametové povrchy kůží tělesných fragmentů vedou neodvratně k šagrénu osudné pohovky. Nitka elegantní dámské obuvi provazuje příjemně fragmentární vyprávění. Epizodní role jsou parádní črty latentních příběhů. Klíčové odhalení ve druhé třetině filmu zanechá hlavní postavu v bezmoci, takže všechno co následuje, nemá zákonitě vnitřní sílu předchozího filmu a horkotěžko se ji snaží dohnat hlasitostí, krutostí a perverzí. (23.11.2013)

Chybovat je lidské, ale jen vůl by stejnou chybu udělal dvakrát, říkal jsem si loni, když jsem se znechuceně vypotácel z kinosálu po promítání Holly Motors v rámci Festivalu francouzského filmu a těšil se, že se příště podobným omylům obloukem vyhnu. Uplynul rok a na stejné akci jsem se dopustil téhož přešlapu. Podrobnější průzkum by mi totiž záhy odhalil, že za jménem Claire Denis se skrývá autorka neuvěřitelného dílka Miluji tě k sežrání zaujímajícího čestné místo v desítce mých nejděsivějších filmových zážitků. Denis je taktéž neúnavnou harcovnicí po filmových festivalech, kde její výtvory hodnotí hrstka filmových zasvěcenců, takže i když snímek figuruje v červené barvě, s pouhými 22 hodnotícími je to poněkud matoucí informace. Denis z psychologického dramatu poctivým úsilím stvořila rébus, který má díky důslednému zpřeházení scén ponejvíce podobu přesmyčky, ale nebojte se, dojde i na jiné druhy hádanek. Nejvíc času totiž divák stráví luštěním, kdo je kdo, kde se nalézá a proč se děje to či ono. Z některých filmů jasně cítíte, že režisér kašle na diváky a jde si důsledně za svou uměleckou vizí. Claire ale mate diváka záměrně. Jenže narozdíl od jiných režisérů, kteří tahají diváky za fusekle, není zábavná. Není to prostě Nolan nebo Lynch. Snímek se vleče neuvěřitelným způsobem a místo aby nutil k přemýšlení a provokoval, nudí. Když se po osmnácté během pěti minut podíváte na hodinky, je to určitý signál, že něco není v pořádku. U tohoto druhu snímku je lepší sedět na kraji řady, protože když náhodou zatoužíte jít na toaletu, nejste nuceni budit několik spolutrpících v řadě. Když se pracně film doklopýtá k cíli, je vám už tak nějak lhostejné, kde se skrývá pointa. Výsledný dojem pak připomíná hnisavý zánět. Líbit by se Parchanti mohli těm, kdo hledají "jiný" film a cítí se být povzneseni nad běžnou filmovou produkci. Narozdíl od Caraxe ale Denis není tak velký magor a její fantazie je mnohem víc limitující, takže nečekejte žádný rozlet. Celkový dojem: 10 %. (29.11.2013)