Bastardi spia dobre

Bohužel to během dvaceti minut vystřílí všechno, co na tom je zajímavýho. Vrchol pak přijde ještě se scénou na schodech, tehdy jsem si říkal, že je to pořád ještě super. Jinak se to točí pořád dokola a všechno se doslovně říká a ukazuje, přestože je to srozumitelný. Upřímně by mě zajímalo, co je na tom pro mnohý diváky nepochopitelnýho. Kdo je kdo a o co jim jde je jasný během 5 minut, pak to v průběhu filmu zopakujou a dovysvětlí ještě asi milionkrát. Celá ta venkovská kukuřičná záležitost je zbytečná, ve finále vyloženě trapná. Škoda, odehrávat se to převážně v těch dvou bytech a okolí a srát na ty thrillerový rádobyšoky, byla by to pecka. (30.01.2014)

Hned po promitani jsem si pomylene rikala, ze vlastne neudelal zadny velky cin. Ale on se prece dokazal obetovat. Marne. Krute. (Hahá, podle teorie všívání je více bratrem, než lidskou bytostí!) A na poslednich deset vterin uz jsem zavrela oci. Predstavovala bych si ten zaver mene konstuovany a vice intuitivni. (Ackoliv mam v posledni dobe podezreni, ze nevim, co to slovo doopravdy znamena.) (23.11.2013)

Sametové povrchy kůží tělesných fragmentů vedou neodvratně k šagrénu osudné pohovky. Nitka elegantní dámské obuvi provazuje příjemně fragmentární vyprávění. Epizodní role jsou parádní črty latentních příběhů. Klíčové odhalení ve druhé třetině filmu zanechá hlavní postavu v bezmoci, takže všechno co následuje, nemá zákonitě vnitřní sílu předchozího filmu a horkotěžko se ji snaží dohnat hlasitostí, krutostí a perverzí. (23.11.2013)

Chybovat je lidské, ale jen vůl by stejnou chybu udělal dvakrát, říkal jsem si loni, když jsem se znechuceně vypotácel z kinosálu po promítání Holly Motors v rámci Festivalu francouzského filmu a těšil se, že se příště podobným omylům obloukem vyhnu. Uplynul rok a na stejné akci jsem se dopustil téhož přešlapu. Podrobnější průzkum by mi totiž záhy odhalil, že za jménem Claire Denis se skrývá autorka neuvěřitelného dílka Miluji tě k sežrání zaujímajícího čestné místo v desítce mých nejděsivějších filmových zážitků. Denis je taktéž neúnavnou harcovnicí po filmových festivalech, kde její výtvory hodnotí hrstka filmových zasvěcenců, takže i když snímek figuruje v červené barvě, s pouhými 22 hodnotícími je to poněkud matoucí informace. Denis z psychologického dramatu poctivým úsilím stvořila rébus, který má díky důslednému zpřeházení scén ponejvíce podobu přesmyčky, ale nebojte se, dojde i na jiné druhy hádanek. Nejvíc času totiž divák stráví luštěním, kdo je kdo, kde se nalézá a proč se děje to či ono. Z některých filmů jasně cítíte, že režisér kašle na diváky a jde si důsledně za svou uměleckou vizí. Claire ale mate diváka záměrně. Jenže narozdíl od jiných režisérů, kteří tahají diváky za fusekle, není zábavná. Není to prostě Nolan nebo Lynch. Snímek se vleče neuvěřitelným způsobem a místo aby nutil k přemýšlení a provokoval, nudí. Když se po osmnácté během pěti minut podíváte na hodinky, je to určitý signál, že něco není v pořádku. U tohoto druhu snímku je lepší sedět na kraji řady, protože když náhodou zatoužíte jít na toaletu, nejste nuceni budit několik spolutrpících v řadě. Když se pracně film doklopýtá k cíli, je vám už tak nějak lhostejné, kde se skrývá pointa. Výsledný dojem pak připomíná hnisavý zánět. Líbit by se Parchanti mohli těm, kdo hledají "jiný" film a cítí se být povzneseni nad běžnou filmovou produkci. Narozdíl od Caraxe ale Denis není tak velký magor a její fantazie je mnohem víc limitující, takže nečekejte žádný rozlet. Celkový dojem: 10 %. (29.11.2013)

Mohlo by to být akční, hrdinostředné, protivné, hrdinské, happyendové. Naštěstí je to francouzský, a nikoli americký film. Dobrá hudba, a dost erotiky (Lola Créton, Chiara Mastroianni). Edit po přidání dalších komentářů: Tak jsem si myslel, že absencí českých titulků prostě jenom nechápu souvislosti a špatně se orientuju v postavách, ale jak vidno, ani diváci v kině na festivalu neměli jasno, ty ženský se fakt pletly. (20.11.2013)