Kúzlo mesačného svitu

Tentokrát sme tu mali dobrý film od Woodyho Allena. Nie perfektný, ale dobrý. Emma Stone a Colin Firth sa dobre zmocnili svojich rolí a dávajú filmu dobrý smer. Koniec je tiež príjemný. Zvyšok je príjemný, sledovateľný a zaujímavý. Užil som si to, som rád, že som film videl, možno si ho pozriem nieekdy aj znovu. (11.03.2015)

Woody Allen vzhledem k svému pokročilejšímu věku bilancuje a uvažuje nad tím, co bude potom… a jestli něco bude. Vede dialog sám se sebou, jestli věřit nebo nevěřit, při čemž, logicky, převáží jeho celoživotní stanovisko. A tuhle trochu hořkou pilulku obalil do milostné romance, která je jednoduchá a přitom půvabná. ____ Colin Firth je skeptik, věčně v útočné a naštvané náladě, který na chvíli podlehne dojmu, že svět není tak bohaprázdné místo, jak si vždycky myslel. A i když se později přesvědčí, že ne každý zázrak je pravý, jeden zázrak se tu přece jenom odehraje. Mnohem méně nápadný, ale stejně tak vzácný. _____ Milá retro atmosféra podbarvená správně zvolenou hudbou dělá z tohoto snímku jednu z divácky vděčných allenovek. /21. 8. 17./ (21.08.2017)

Přímo magicky vlídný film s ukrutně vtipným Colinem Firthem, nádhernou atmosférou jižní Francie i dvacátých let minulého století a s poselstvím, že "k životu potřebujeme iluze", které sice Woody Allen použil už ve Stínech a mlze (a jinde), ale to mi ani v nejmenším nevadí. Že jsem pointu prohlédl dříve, než ji prozradil film? No to je toho. Kouzlo měsíčního svitu není vrchol Allenovy filmografie ani žádný přelomový titul. Je to ovšem roztomilá komedie natočená přesně v duchu "pamětnických" filmů, která buď neurazí, nebo rovnou nadchne. Zklamat ale snad ani nemůže. "Začínal jako hadí muž. Zajímavá volba, když chce někdo vypadnout z reality." (02.09.2014)

Komentář obsahuje spoilery. Od pětačtyřicátého filmu osmasedmdesátiletého tvůrce jsem vážně nečekal velkou originalitu. Woody Allen se o ni bohužel ani nesnaží a pouze oprašuje již dříve použité motivy: starší muž zamilovaný do mladší ženy (Manhattan, Užívej si, co to jde), komunikace s mrtvými (Alice), význam sebeklamu a víry v iluze (Purpurová růže z Káhiry), mágové, iluzionisté a šejdíři (Prokletí žlutozeleného škorpiona, Sólokapr). Výchozí premisa by dobře posloužila jedné z Allenových knižních povídek, ale na ploše celovečerního filmu se vyčerpává po první půlhodině. Následujících více než třicet minut sledujeme namísto dalšího rozvíjení zápletky dvě a více osob jedoucích pomalým automobilem nebo vedoucích statický dialog o smrti, Bohu a lásce až za hrob. Vinou chabě motivovaného závěrečného zvratu (který nevysvětluje, jak se na celé hře podíleli Catledgeovi) jde o film nejen mizantropický, ale také mizogynní. Bolestínskému a jízlivému, ačkoli díky Firthovi zároveň neodolatelně šarmantnímu hulvátovi je dáno za pravdu, takže může zůstat sám sebou. Jeho oběť, kterou se po velkou část filmu snaží usvědčit ze lži (paralela k Allenovu osobnímu životu?), již naopak nemáme proč obdivovat. Najednou se před námi ocitá mladá a naivní podvodnice, která nepochopitelně podléhá zlému stárnoucímu cynikovi a nikoli mladému, mužnému a zámožnému hráči na ukulele (soudě ze stoupající popularity tohoto nástroje mezi mladými umělci, hádám, že se Allen skrze Brice vysmívá dnešní mládeži a rychle pomíjejícím trendům). Jediným vysvětlením pro její rozhodnutí z poslední scény je Allenovo toužebné přání, aby se věci měly právě takto, aby krásné dívky typu „manic pixie dream girl“ podléhaly nesnesitelně sarkastickým intelektuálům, kteří na svém chování odmítají cokoli měnit. Vypadá to, že jedinou odměnou pro Sophii za její pomoc s nalezením Stanleyho druhé mízy bude dennodenní připomínání její intelektuální méněcennosti. Kromě pár bonmotů, jejichž pointu Allenovi fanoušci vycítí ve vzduchu dlouho dopředu, a dvou neodolatelných herců, nabízí tahle obhajoba lásky mezi starším mužem a výrazně mladší ženou už jen sofistikovanou vizuální stránku. Skutečnost, že byly pitoreskní a často směle dlouhé záběry Francouzské riviéry a elegantně oblečených herců pořízené na širokoúhlý 35mm film, však pozbývá na významu v kinech s digitální projekcí, tzn. v naprosté většině z nich. Apendix : Bezprostředně po projekci dvouhvězdičková záležitost. Téhož večera jsem nicméně viděl Menzelovy Donšajny a uvědomil si, že zamilovanost starého pána do jeho vlastního ega může nabýt i mnohem zrůdnější podoby. 55% (07.08.2014)

Allenovi to podľa mňa s kúzelníkmi príliš nejde. Ani Scoop, ani Prekliatie žltozeleného škorpióna neboli žiadne zázraky a Kúzlo ním tiež nie je. Kúzlo síce nejaké má, ale prekvapivo občas drhnú dialógy a keďže sme v romantickej komédii, presne vieme, kam to smeruje. Predvídateľnosť neprekryje ani prekvapivý zvrat pred rozuzlením a to aj napriek tomu, že ma presne v tomto prevedení nenapadol. No a každá z postáv tu neustále ospevuje krásu Emy Stone, čo nechápem ešte viac, ako Firth jej nadprirodzené schopnosti. Mám proste iný vkus, ako jeho kúzelník a nepriťahujú ma ani "médiá". (03.10.2016)