Mlhy Avalonu
The Mists of Avalon
Die Nebel von Avalon
Réžia:
Uli EdelScenár:
Gavin ScottKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Lee HoldridgeHrajú:
Anjelica Huston, Julianna Margulies, Joan Allen, Samantha Mathis, Caroline Goodall, Edward Atterton, Michael Vartan, Michael Byrne, Mark Lewis Jones (viac)Obsahy(1)
Příběh krále Artuše z Camelotu má mnoho podob a tento příběh je jednou z nich. Vše začalo uprostřed divoké války, kdy do země rozdělené svárem stoupenců bohyně Avalonu a přívrženců křesťanství vtrhli sasští barbaři a bez milosti zabíjeli jedny i druhé. Bylo nutno najít silného vladaře, kterého by uznali jak stoupenci Avalonu, tak stoupenci Krista, krále, který by dokázal sjednotit zemi dřív, než ji ovládnou barbaři. To je důvod, proč se spojí Vivian, nejvyšší kněžka pohanské bohyně vládnoucí odnepaměti ostrovu, s kouzelníkem Merlinem a obrátí se na Igraine, vévodkyni z Cornwallu, která, jak bylo zjeveno, se má stát matkou vyvoleného krále. Jeho otcem však nemá být její manžel Gorlois, ale muž se znamením draka, rytíř Uther, kterého jí Gorlois představí na zasedání rady a ten se také nakonec opravdu s pomocí intrik a kouzel stane otcem malého Artuše. Chlapec se i se svou starší nevlastní sestrou Morginou stane nejdůležitější postavou ve hře Vivian a Merlina. Ještě jako děti jsou odvedeni od rodičů a zatímco Vivian vychovává Morgiane jako svou nástupkyni, Merlin připravuje Artuše pro roli budoucího krále. Když je Morgiana o několik let později přijata mezi kněžky Bohyně, seznámí se se synem nejvyšší kněžky, rytířem Lancelotem, jenž přijel matku požádat o pomoc v boji proti Sasům, kteří opět vtrhli na ostrov, a později také s Guinever, dcerou krále Loedegranse, která byla předurčena stát se Artušovou ženou. Po Utherově smrti se Artuš stane králem, když přísahá věrnost bohyni Avalonu a získá nejen podporu bohyně, ale i magický meč Excalibur, s jehož pomocí rozhodujícím způsobem zasáhne do bitvy proti Sasům a zvrátí její výsledek na stranu Britů. Při korunovaci slíbí věrnost Avalonu i Bohu a vezme si za ženu křesťanskou princeznu Guinever. Lid je nadšen a zdá se, že nastává nová éra. Do té však osudově zasáhne lidská zloba, když žárlivá Morgausa použije kouzla a prokleje Guinever, láska, když se do sebe zamilují Lancelot a Guinever a také intriky mocné Vivien. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (95)
Kniha Mlhy Avalonu od Marion Zimmer Bradley patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy, a to zejména díky ženskému pohledu, feministickému pojetí, zobrazení pohanských zvyků, absenci jakýchkoli bojů a vykreslení myšlenek a pocitů ženských postav tak, že jsem jejich jednání byla schopna pochopit. Navíc se zde neobjevuje typické rozdělení postav na ty „zlé“ a „hodné“. Ve filmu se mi toho bohužel nedostalo. Ve filmu je celý ten příběh zmatený, nedokáži se ztotožnit s žádnou postavou (dokonce byly mnohdy zobrazeny jinak než v knize a ani obsazení se mi nelíbí) a přijde mi, že zde dali nevýznamné scény a ty, které mne zaujaly v knize, vypustili. Nicméně film se mi nelíbí asi z toho důvodu, že jsem si dříve přečetla knihu a očekávala jsem něco zcela jiného. ()
Velmi silný film, který mě dojímá. Asi nejlepší zpracování artušovské legendy. Atmosféra doby je zachycena výborně, zejména napětí mezi novým a starým náboženstvím je dramaticky vykresleno a na konci filmu ukápla nejedna slza. To, co na filmu cením, a co si z něj pamatuji, jsou myšlenky a jeho duch, který zastiňuje i možné chybky po dějové stránce. Ženské charaktery jsou opravdu silné a výborně zahrané. Ve filmu se také objeví česká krajina, čeští šermíři, kteří hrají nepřátelské Sasy. Např. hrad Točník, který je obklopen mořem, mě docela pobavil. ()
Další notně upravené (téměř bych řekl až nově převyprávěné) zpracování artušovské legendy bez Artuše - téměř. Na televizní film je to opravdu dobré, s báječnou atmosférou, výpravou i hereckými výkony. I ten příběh je zpracovaný docela zajímavě, takže to za ty tři hodiny nestihne nudit, ale na Merlina se Samem Neilem to samozřejmě nemá (na něj nemá skoro nic). Velký prostor je věnován ženám - bohužel ale Morgana není ani trochu zlá (naopak je to ta nejsympatičtější a nejhodnější holka pod sluncem), Guinevere zlá je, Vivien nemá s Excaliburem vůbec nic společného a někoho by tyhle změny mohly docela nasrat, já o nich naštěstí věděl dopředu, takže jsem se nasrání vyhnul. Ale i s těmito "drobnými" úpravami je to fajn film, který je překvapivě mnohem víc "historický", než fantasy. 70%. ()
Nečetl jsem knižní předlohu, ale vyprávění s pohledu tradiční čarodějnice a záporné postavy mne zaujalo. Triky, výprava a scénář odpovídají televizní produkci, i herecké výkony ujdou (až na Artuše; kdy už konečně někdo překoná výkon S. Conneryho?). Každopádně největší lahůdkou je pohrávání si s náboženskými symboly a podařené ztvárnění prolínání dvou odlišných kultur. ()
Předchozí znalost knihy je jako obvykle spíš na škodu, protože se divák ošívá a vzteká nad tím, co všechno vynechali a co všechno díky tomu nedává smysl, případně že takhle si postavy nepředstavoval. Když od toho ale odhlédnu a vykašlu se na to, že z původně krásných a okouzlujících Igraine a Gwenhvyfar udělali v prvním případě nevýraznou myš a v druhém cosi připomínající víc selku než královnu, zatímco původně ne až tak krásná Morgaine je kočka k pohledání, tak to je slušný exemplář historické fantasy. Další problém je stárnutí herců - Artuš a spol. vypadají během těch desetiletí v podstatě pořád stejně, ale to je slabé místo většiny filmů, které se odehrávají během delšího časového úseku. Jinak po všech stránkách koukatelný snímek, který se na artušovskou legendu dívá zase z trochu jiné strany a prozrazuje odvěké tajemství, že my ženy jsme odnepaměti intrikánské potvory. A komu se to přesto nelíbí: hele, je snad nějaký jiný film, kde se setkáte s Artušem, Lancelotem a Gueneverou coby součástí švédské trojky? ()
Galéria (19)
Fotka © Constantin Film
Reklama