Para Elisa

Docela jsem se na tento španělský kousek těšil, protože je nejčastěji přirovnáván k australskému The Loved Ones, jenže jak se ukázalo, nešahá mu ani po kotníky. Stále častěji mi začíná připadat, že španělská tvorba začíná v poslední době lehce upadat na úkor kupříkladu té francouzské. Jaume Balagueró je samozřejmě číslo jedna, ale většina ostatních se jej snaží jen napodobovat a moc se jim to nedaří. Juanra Fernández je ve svém oboru teprve začátečníkem, ale pokud na sobě nezačne víc makat, stane se jeho další tvorba jen průměrným patosem a brzy upadne v zapomnění. Tento obyčejný thriller je toho jasným důkazem. Pokud totiž někdo láká na psychický teror, tak je potřeba mu jej i slušně naservírovat a ne že zůstane jen u tuctového náznaku a jedinou věcí, kterou se dá „teror“ nazvat je řev jedné z hereček, při kterém vás začnou bolet ušní bubínky. Oceňuji, že si Fernández napsal i scénář, jenže v něm zůstalo tolik děr, že ani výrobci ementálu by se nemuseli stydět. Potenciál filmu zůstal z poloviny nevyužit, spousta věcí je nedotažených do konce, většina zajímavého mimo záběr kamery a stopáž mohla být klidně delší, protože useknutý konec mě pěkně nasral. Když k tomu přidám i „klasické“ nelogické chování a situace, nejsem schopný tomuto filmu dát prostě víc než obyčejný průměr. Po jeho zhlédnutí však začínám vážně uvažovat, že si v práci posbírám pár mašliček z hroznového vína a svážu s nimi svojí starou, abych si vyzkoušel, jestli to vážně funguje. To si samozřejmě dělám prdel, stejně jako si jí ze mě dělal sám režisér. Slabých 50% (28.11.2014)

Tým úbohým študentkám sa v hororoch zásadne neoplatí privyrábať si ako opatrovateľky. Pokiaľ si ich nevyhliadne miestny psychoš, tak sa môžu stať – ako v tomto prípade – obeťou svojho zamestnávateľa. A komu by sa už len dobrovoľne chcelo byť ľudskou bábikou, že? Španielsko malo niekoľko rokov silnú hororovú formu, ktorú však už dávnejšie stratilo, čoho ďalším dôkazom je aj "For Elise". Tá sa snaží, napína, atmosfearuje a hysteričí, no nemá v sebe dostatok potenciálu, aby vyprodukovala niečo špeciálne / pôsobivé. Časom sa tým pádom dostavia nevyhnutné explo-scénky a musím povedať, že už dávno na mňa v nejakom vážnom horore nepôsobili tak silene, až úsmevne. Takže nakoniec je z toho ledva rutinná žánrovka; opozeraná, miestami až nudná, síce nie vyložene zlá, ale rozhodne nie dobrá. (11.08.2014)

Já teda zklamaný nejsem. Zápletka je dostatečně creepy, stopáž je (možná až moc) kraťoučká, takže když si Elisu představím jako hororovou povídku, nemám sebemenšího důvodu být nespokojený. Potenciál zůstal trochu nevyužit, to nebudu okecávat, demence postav je taky místy až příliš vysoká, ale pokud jsem dal této Balaguerově povídce čtyřhvězdu, tak tady by bylo blbý konat jinak. 70% (24.08.2014)

Umný a navrch s triezvou minutážou podaný španielsky pokrm, ktorý môže smelo fungovať ako polnočné prekvapenie. Študentka umenia si obnáša svoje finančné suchoty v službách dementnej máminy, ktorá je schopná obetovať nie len svoju, ale aj ktorúkoľvek dušu a telo svojej im(bec)obilnej dcére.Faynové od castu až po celkový záznam. Záverečná "vyrovnávačka " bola lahodnou bodkou za touto kvalitne vyformátovanou terror skratkou a to bez absencie žánrovo tak obľubenej červene. (15.02.2014)

Po hodně dlouhé době mě španělský film příjemně překvapil. Komorní, úsporné a bezvýchodné. Když se dostanete do spárů dementní matky, co má dementní dceru, pak nemůžete očekávat mnoho štěstí. V jistém okamžiku se snímek promění v Misery nechce zemřít, ovšem ne na dlouho. Ana příliš o život nebojovala. Jenže proč? Protože byla omámená...a to jsem si musel celou dobu připomínat. Jo bylinky jsou svinstvo. Nejen že po nich můžete oněmět, dokonce vás i pěkně oblbnou. Absence otevřených gore scén tentokrát nevadila. Dal bych spíše 3*, jenže konec si prostě hvězdu navíc zaslouží! (10.01.2015)