Gagarin: Prvý vo vesmíre

----- "To je dneska den, co hoši ! Takový ještě na planetě Zemi nebyl." ----- Jeden z těch výpravných příběhů, jejichž vnitřní síla se zdá být nevyčerpatelná ... a jejichž elementy jsou poskládány v kompaktní celek, který prakticky nelze nabourat zvenčí, protože veškeré výhrady a připomínky přestojí stejně jako loď Vostok 1 návrat do zemské atmosféry. Získal si mě lehce ... hned v prvních minutách. Nejspíš i proto, že jsem vždycky stála PŘI NĚM, při sedmadvacetiletém nadporučíkovi, který jako první ze všech lidí vzlétl do vesmíru. Snad pro jeho odvahu ... snad pro široký úsměv a upřímný pohled, které jsem vídala na fotografiích ... snad proto, že byl první. Splnil si velký sen - ten největší, bohužel právě proto už nemohl uhnout z předurčené cesty, která uhasila chlapeckou jiskru v jeho očích a všechno nadšení a odhodlání ... poté, co je dobrovolně předal celému světu. Tu nalajnovanou a nesmlouvavou cestu důrazněji připomněl jen jeden telefonát Nikity Sergejeviče Chruščova ... to když ho "potřeboval živého". Protože snímek respektuje realitu, ale zároveň chce především vzdát poctu svému hrdinovi - a zanechat jeho obraz čistý, prostý velmocenských politických hrátek, které mu předčasně zlámaly křídla ... ještě předtím, než tragicky zahynul. Prostřihy do minulosti nenásilně pootevírají dveře do světa, který ho formoval - a přibližují poměry, z nichž pocházel ... než se stal legendou, které patří čestné místo v pozemských dějinách kosmonautiky - a třeba i tam někde nahoře ... v nekonečném vesmírném prostoru mezi zářícími hvězdami - s dobrým výhledem na tu nejkrásnější Modrou planetu. ----- "Na nás zapomenou, ale jeho si budou pamatovat vždycky." ----- (11.05.2021)

Neviem brať ruské filmy a ruskej histórií vážne. Tu si aspoň dovolili dve-tri vetičky proti systému a to chcelo odvahu. Inak je to také výpravné, preskakujúce z jednej dejovej linky na druhú. Našťastie sa to nenesie v nejakých filozofických rovinách rozoberania človeka, čo ide do vesmíru. Dekel mi to nevzalo, ale ani nepobúrilo. 2 z 5 (20.03.2021)

když už se občas podívám na americké blockbustery, tak proč nezkusit i komerční ruské ;-). Stejně jak americké působí proamericky, tento je zas propagandistický směrem na východ, ale taková tehdy byla doba. Jinak je to průměrný „životopisný“ snímek, kde se dostanete bohužel jen trošku pod povrch tehdejších událostí a života Jurije Gagarina. Chyběl tomu nějaký náboj, který by děj oživil a zpestřil, a proto mě přišel málo komplexní a jednostranný. Znovu na hraně tří hvězdiček, ale tentokrát se přikloním k nižší známce - zase mě to tolik nebavilo. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (17.01.2014)

Jaroslav Žalnin má skoro stejně krásný úsměv jako měl Gagarin. Což mu možná pomohlo mě přesvědčit, že jsem spolu s Jurijem Alexandrovičem prožívala jeho let. Spolu jsme byli nadšení, že to dokázal. A spolu jsme se stali prvními dobyvateli vesmíru. Film o hrdinovi musí být hrdinský epos, což Parčomenko ví. A nejen že to ví, umí to i prosadit na plátno. (01.10.2013)

Můj vztah ke Gagarinovi není kosmický, ale pozemský, až přízemní. Některý z učitelů přišpendlil po úspěšném obletu Země Gagarinovu fotografii na školní nástěnku. V nadšení žáka šesté třídy jsem si ji po konci vyučování odšpendlil, abych ji ukázal doma rodičům. Stálo mě to dvojku „zmravu“ (tehdy jsem ani nevěděl, že se jedná o "dvojku z mravů"). Film o nadšení, snaze dosáhnout něčeho nevídaného, ale i latentních rozbrojích a pozdějším zneužití hrdiny. Režisér a scénárista Pavel Pachomenko nasadil hned od počátku první komickou rychlost: všechno je úžasné, super-optimistické, o možných selháních se mluví jen když je záhodno, aby vynikla hrdinova chrabrost a neochvějnost. Pohled na Gagarina jako na člověka (na člověka chybujícího a pochybujícího) tu nenajdete. Přesto však je škoda, že hrdinní dobyvatelé ztrácejí náš zájem na úkor muzikantů a sportovců. (05.06.2015)