Tore tančí

Precítiť túto trpiteľskú odyseu do morku kosti mi bránil fakt, že trpiteľ ju podstúpil opakovane a dobrovolne. Cynicky povedané: "Kto chce kam, pomôžme mu tam." Tore tanzt nekritizuje vieru, neobhahuje idealizmus ani netrestá zlo, prameniace z temných kútov človeka. Iba ich, premýšľajúc, necháva vojsť do extrémnej a tragickej konfrontácie. Odvážne a silné. (30.06.2013)

Raz za čas príde dráma, ktorá ma pocitovo totálne rozloží, to je aj prípad Tore tanzt - neskutočne krutým a bolestivým spôsobom prerozprávaný príbeh chalana, člena kresťanskej sekty, ktorý hľadá Ježiša a nájde... V každom prípade, životná cesta Toreho nie je taká jednoduchá, akoby sa snáď na prvý pohľad mohlo zdať. Charaktery všetkých zúčastnených postáv sú tu vrstva po vrstvičke veľmi dobre vykreslené a motív Toreho konania tak dostáva zásadný a hlboký rozmer. Zároveň sa snímok dotýka mnohých citlivých spoločenských tém, pričom nemilosrdne a bez príkras tak nadstavuje zrkadlo ľudskej povahe. Viem, ono sa to zle počúva, ale je to proste tak, a basta. Česť výnimkám. Samozrejme, obyčajne sa to tak nehrotí, ale v zárodku a princípe je to univerzálna ľudská črta. Ľudia, čo krútia hlavou nad "nezmysleným" Toreho chovaním a jeho dobrovoľným martýrstvom by mali nad filmom ešte popremýšľať. Je málo filmov, ktoré dokážu v divákovi vzbudiť tak intenzívny emotívny zážitok, toto je jeden z nich. (24.02.2015)

Tore je hodný chlapec a Benn je zlý muž. Sami si tipněte, jak asi dopadne jejich střet. Přišlo mi, že snímek zobrazuje střet dobra a zla. Dobro reprezentuje věřící Tore, který ve šlápějích Ježíše Krista celý snímek trpí a po každém ublížení se zvedne a napochoduje si pro další příděl šikany a teroru. No jo, ale Ježíš byl syn Boží. Zlo reprezentuje většina nevěřícího zbytku v jejímž čele stojí táta - úchylák, který rád przní svoji neuvěřitelně ohavnou dceru. Kdo zlo zrovna nekoná, ten mu tiše přihlíží. Napětí se nádherně stupňuje. Zpočátku má člověk pocit, že sleduje totální sračku, ale nakonec se z toho vyklube dost intenzivní drama. Závěrečné zjištění, že byl film inspirován skutečnou událostí, mě dohnalo k tomu, že udělení 3 kousků, nebude doprovázeno výčitkami svědomí. (12.07.2016)

Poslechněte rodiče a nelezte do sekty, kde si členové hrají na Ježíše, co věří v Ježíše, jinak špatně skončíte. Hlavní postava mě neskutečně srala a vytáčela svými rozhodnutími, že jsem mu občas krutý osud i přál. Je těžké bez znalostí autorčina názoru rozpoznat, zda se jedná o kritiku extrémního křesťanství nebo zvrácenosti jedné německé rodinky nebo o temných místech uvnitř nás. Asi šlo o kombinaci všeho zmíněného. Hodně silnej film útočí dvakrát. Diváka zasahuje překvapivě skrze nevypočítatelný a brutálně agresivní chování tyranů a zároveň skrze jasný, dogmatický a zcela pasivní chování Toreho. Skvěle zahraný, skvěle natočený. Katrin Gebbe čekají zítřky plné úspěchů. (04.07.2013)

Hledání Ježíše ve špatný čas a na nesprávném místě… Nevyzpytatelný film, od něhož by bylo velkou chybou očekávat průzkum „punkové sekty“ kdesi v německém zapadákově. Punkový úvod je pouze záminkou pro mnohem komplexnější zamyšlení nad ovládaným/ovládajícím z provokativní perspektivy těch „normálních“. Ze všech aktivních postav se dá vyčíst velmi málo, neboť jednají nevyzpytatelně a na první pohled několikrát popírají sami sebe (ironicky vyjma dogmatika Toreho). Ačkoli jsem měl v některých okamžicích dojem, že jednání postav příliš řídí autorská zvůle, musím se poklonit před sugestivním účinkem, kterého bylo dosaženo. Snímek od jisté chvíle vyvolává nesnesitelnou tíži, touhu někam odvrhnout svůj hněv vůči tyranům na plátně, což naráží de facto do prázdna, protože motivace stále chybí – čím méně divák zná a odváží se očekávat (doufám, že vševědoucí diváci, co mají sklony odhalit jakoukoli pointu po patnácti minutách, zde ustoupí ze své vášně), tím pro něj bude stupňovaná krutost hůře snesitelná. Podobně nevyzpytatelný je i styl, poněvadž film má minimálně tři tváře: výborně natočené scény opojení hudbou (nejen punk, ale i moderní disco) střídají klidné „mezihry“, které se nakonec překlopí v naturalistickou úzkost všech zúčastněných. Nejsem vůbec příznivec efektních scén násilí na zvířatech a přišlo mi, že na konci se koloběh absurdit šponoval až příliš dlouho, což jsou dva důvody pro ubrání jedné hvězdy. Rozhodně mi snímek neimponoval jen svou nevyzpytatelností, jako spíše myšlenkami, co se snažil rozvíjet. Otázka, zda je víra odvahou či následkem strachu, nachází legitimní odpověď v obou cestách, leč následky se drasticky liší. Opravdu podlý a nepříjemný film, „radost“ pohledět… (MFFKV 2013) (01.08.2013)