Everest

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Trestuhodně promrhaný potenciál. Nemastné i neslané dobrodružné drama jak příběhově, kdy sledujeme takřka 90 minut příliš mnoho postav, abychom je nakonec během očekávané "všechno se pos*alo" sekvence ve tmě a pod záplavou identických kníračů ani nerozpoznali, tak i herecky, jelikož jediní Jason Clarke a Josh Brolin disponují v očích scénáristů takovou důležitostí, aby si zasloužili více prostoru nejen v dialogovém úvodu, ale i později v nelichotivé pozici ležmo čelem do sněhu. Vizuál je pravda velice působivý a přesvědčivý a scény, kde se hlavní úlohy ujímá běsnící počasí, představují takřka bolestivý fyzický zážitek, ale bohužel zabírají příliš málo stopáže a filmu zoufale schází nějaký výrazný dramatický oblouk nebo alespoň jakýkoli vzrušující okamžik nad rámec povrchně recitovaného velkoformátového spektáklu. Plusem zůstává, že Kormákur točí vrcholné scény syrově, bez emocionálních výlevů a bez amerických hrdinských vložek, ale tentokráte to bohužel nestačí... 65% (17.11.2015)

30 %. Ukrutná nuda, pri ktorej som si prial, aby do deja v Hummeri vleteli (najlepšie na padáku á la A-Team) hrdinovia z predchádzajúceho režisérovho filmu Denzel Washington a Mark Wahlberg (a Wahlberg začal žmurkať na čašníčky), aby sa to aspoň trošku rozhýbalo. Alebo aspoň aby som zaživa umrzol. Bohužiaľ sa nič z toho nestalo. A tak som trpel. A trpel. A trpel. Potom, našťastie, prišli titulky. Strašná nuda pozliepaná snáď z desiatok klišé. Nič na tom pre mňa nemení ani fakt, že je táto dráma inšpirovaná skutočnými udalosťami. Nesympatické, v lepšom prípade neviditeľné postavy, polovica z nich pre dej zbytočná a hraná ťažko priemernými hercami. Asi dva okamžiky ma jemne dojali, vrátane konca, ale to predtým... no číra katastrofa, vážení. Číra! (09.12.2016)

Na téma horolezectví se kdysi velmi přesně vyjádřil Ivan Mládek "horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu co je hodně špičatá" ale Rob a jeho parta upřimně míněných rad Ivana Mládka nedbal a zadělal tak divákům na pěkný nervák. První část filmu má v režii přehlídka výtečné filmařiny, krásné záběry, prostor pro herecké výkony, časově přijatelná seznamovačka s postavama a několik dramatických scén (krásně nasnímaný přechod žebříku ). Druhá polovina se mění v hon na divákovi emoce a dobře pracuje s očekáváním věcí příštích. Pokud jde o herectví větší prostor mají z těch všech jmen jen Jason Clarke a Josh Brolin, ale ani u nich není moc co hodnotit, protože hlavní role se tady ujmula slečna přiroda a nejen ona, ono i 3D (Imax) ač jsem spíše jeho odpůrce, tak musím uznat, že tady není na efekt, ale že v Everestu 3D skutečně hraje, některé scény v Everstu (uvazovaní lan, přechod přes žebřík, vznešenost a nádhera Himalaijí ) vynikají právě díky trojitému déčku. Plný počet jsem nedal snad jen díky některým scénám u konce, které tlumily emoce, ale i tak palečky jsem si během filmu promačkal pěkně. (18.09.2015)

Chtěl jsem si to vychutnat víc. Na druhou stranu film boří mýty, že legendární hora pojmenována po britském geodetovi George Everestovi je ideálním povyražením pro nejrůznější zazobané dobrodruhy, kteří touží po exkluzivním selfíčku. Dominanta Himalájí i zabíjí. A nevybírá si. Tragédie z roku 1996, o které si něco poslechneme, zasáhla dvě společnosti, které se zabývaly komerčními expedicemi na Mount Everest. Existuje víc svědectví a rekonstrukcí, co se tehdy nahoře vlastně stalo, samozřejmě s tím, že si často protiřečí. Nejprve poklábosíme u čaje, pak si užijeme pár cool záběrů, pak už lezeme po kolenou, pak se s omrzlinami po celém těle na dálku loučíme se svou milou. Žádný popcorn to ale není. Tady se leze podle fyzikálních zákonů, tady se umírá nikoliv podle výše konta, tady se efektně neskáče jako ve zředěné zimní pohádce Vertical Limit. Everest režiséra Baltasara Kormákura je komorní vyprávění, kterak by tihle chlapáci výšlap i sestup zvládli, nebýt jejich komerčních závazků v podobě nestandardního chování všech těch snílků, mnohdy slabých fyzicky i morálně. Tvůrci předložili směs několika lidských příběhů, tam prostších, tam silnějších, emoční díry ale mnohdy nezakryli. Což je asi největší škoda. Zkušení herci nedostávají tolik prostoru, sic si Kormákur drží odstup, šlechetné sebeobětování hrdinů se přesto dostaví. Převládá spokojenost, ale za to, že si jednou/brzy zase pustím starého dobrého Cliffhangera, se fakt nestydím. (21.10.2015)