Everest

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Reinhold Messner kdysi řekl, že hory nejsou nic zlého ani dobrého, nejsou nepřítel ani přítel; prostě jsou zde. A přestože mohou v horách být bouře i laviny, nikdy nejsou zlomyslné. V tomto duchu pojal Kormákur i svou decentní rekonstrukci jedné z největších tragédií na střeše světa. Přesná hudba, dokonalé zakomponování triků do záběrů, nestrojený lidský rozměr. Žádné efektní nesmysly vertikálních limitů, jen souboj člověka s horou, která nemůže nikdy prohrát. Ona je tou hlavní hrdinkou a nepatrné existence toužící ji zdolat jsou za horolezeckými brýlemi a kyslíkovými maskami jen zaměnitelné položky, které ve své touze dostat se nahoru marně bojují s vědomím, že žádná hora za lidský život nestojí. Chápu je. Je to droga, jejíž účinky přebijí znalost faktu, že každá závislost sebou přináší nebezpečí.. Předpokládám, že cliffhanger Gabe Walker by někde v místě Hillaryho výšvihu připustil, že se drobátko ochladilo a na tričko s krátkým rukávem by si oblékl lehkou šusťákovou bundu z Walmartu.. (26.07.2017)

Nejdřív jsem četl knihu, tak jsem drobet otráven. Domnívám se nicméně, že nečíst knihu, vůbec bych se neorientoval. Ani jedno není dobrá vizitka. Předem jsem znechuceně říkal, že čekám, že hvězdám bude učiněna úlitba, že musejí dostat svých pár scén, které budou jen o nich. A stalo se. Jakoby se nedalo obejít bez slzoždímání, nechat to jen na příběhu a přírodě. Prostě hollywoodská rutina, skoro až nuda z takového trháku... (24.09.2017)

Ťažko sa hodnotí snímok, ktorý sa snaží zobraziť niečo, s čím človek nemá žiadne skúsenosti. Za mlada som mal problém vyliezť na jabloň (respektíve z nej zliezť) dnes oberám višňu za pomoci "dvojaka", takže nakoľko je "Everest" skutočne reálnou dobrodružnou drámou, môžu usúdiť akurát "horolezci, horolezkyně, horolezčata", ktorí podstúpili niečo viac, ako len výlet na Vtáčnik. Je to dobrý film, bavil ma, miestami mi dokonca ostalo mrazivo, takže ja radšej ostanem v teple svojho bytu, sem tam si zahrám fucik a možno raz vybehnem kuknúť na Kľak. (20.11.2015)

Uživatel DaViD´82 napsal víceméně to, co jsem chtěl napsat i já. Nečetl jsem Krakauerovu knihu, ale film mě donutil si pár věcí o výpravě dohledat. Tvůrci se evidentně snaží jakoukoli osobní vinu kohokoli za ztrátu pěti z osmi životů (tři Indové nejsou pro film asi dost atraktivní, aby byli vůbec zmíněni) potlačit, leč i tak mi už z filmu přišlo, že jak Fisher tak především Hall si počínali jako nezodpovědní idioti. Tento dojem mi další informace spíše potvrdily. A navíc mezi přeživšími to potom dost skřípalo co se pohledu na událost týče, zatímco film je líčí jako "jsme všichni jedna rodina" aneb "o mrtvých jen dobře". Film je sám o sobě dobře natočen a např. scéna záchrany Weatherse vrtulníkem letícím na absolutní hranici dostupu zatlačuje do židle. Dal bych čtyři, problém je, že mi právě tento konkrétní příběh tuhle bandu "pravých mužů dobývajících hranice lidských možností" dost zprotivil, zvláště poté, co jsem si zjistil další informace. Nakonec tři, i když velice solidní. Ta jedna neudělená hvězda tak nejde na vrub Kormákura. (27.11.2016)