Exodus: Bohovia a králi

Bale je herec, který mi ve většině filmů sedí a Exodus není žádný výjimka. Netvrdím, že vše je dokonalé a jak má být, ale vizuální stránka a zpracování doby se povedlo. Čekal jsem trochu něco jiného, více soubojů, nějakou tu válku, ale převážně vše vyřeší bůh a díky vizuálním orgiím s tím nemám velký problém. Exodus je typ filmu, kterých je za rok jen hrstka, takže takovýchto skvostů si vážím a jsem rád za každé dílo .. 7/10 = 73% (12.03.2015)

Rozhodně lepší než Aranofoskiho Noe, ale přece jen z toho mohl Ridley vytřískat více. Exodus je epická a vizuálně strhující senzace, která je poměrně prázdná, chladná, bez emocí a s přepísklou stopáží, toť mi zde mírně vadilo k plnohodnotnému zážitku. Hodinu a půl se vlastně nepřihodí nic zajímavého krom putování Mojžíše po světě, tohle by se dalo rozhodně zkrátit a naopak se věnovat více Egyptským ranám, které skončí poměrně rychle, ale k nim nelze být žádná výtka jsou perfektně natočené, strhující a dech beroucí. Při závěrečné Tsunami vám doslova spadne "držka", nic lepšího jsem nikdy neviděl. Obdivuhodné jak jde technologie kupředu, škoda, že tempo nedostalo větší přišlápnutí na plyn, to bych se možná i rozplynul. Must see on big screen!! 75% (31.12.2014)

Ridley Scott jede vizuálně na autopilota a dějově se naopak pouští na tenký led. Mojžíš se praští do hlavy a na základě toho utvoří elitní židovské komando terorizující nevinné Egypťany, aby se k němu nakonec přidal "protivnej spratek" Hospodin. Těžko se tu fandí straně, jejíž utrpení není zobrazeno, pouze se o něm mluví, a doopravdy trpí pouze ti "zlí" a především faraon, který se jen snaží splnit svoje poslání a Mojžíš ho svojí agresivitou vyloženě vyprovokuje. Když se faraon ptá "jaký fanatik by věřil v Boha, který vraždí nevinné," nejde, než mu dát za pravdu. Takže potud Mel Gibson approval! (A mít ten není zrovna fajn.) Pokud by to Scott myslel jako zajímavý test abrahámovské víry, bylo by to zajímavé, nejspíš se mu ale děj pouze rozpadl pod rukama z úplně stejných důvodů jako Robin Hood. Legendě bez kontaktu s historickou skutečností se snaží dodat i přes zachování nějakého toho nadpřirozena nádech realističnosti, aniž by to ale udělal pořádně a aniž by si uvědomil, jak nesmyslný konstrukt vznikne. Takže se střídají nudné pasáže - to když se děje to, co víme, že se stát musí, a děje se to přesně tak, jak musí (protože něco vizuálně nápaditého bychom tu hledali marně), s těmi prostě "divnými", v nichž nesympatický Mojžíš dělá nepochopitelná rozhodnutí. Aronofsky a Scott si měli vyměnit projekty - mám pocit, že víc fantasy a méně snahy o "takhle by se to zhruba mohlo stát" by jedině prospělo. I ten Princ egyptský zůstává nepřekonán, jeho náboj a emoce tu zoufale chybí. (25.12.2014)

Tak jsem zase o fous chytřejší. Starozákonní Bůh není žádný velebný stařec, ale rozmazlený, arogantní hajzlík, který místo aby lupou upaloval mravence, má naneštěstí schopnost hromadně vraždit děti, vyvolávat hladomory a jiné mory o kobylkách nemluvě. A zblblý Moše mu to žere. Do Klokánku s tebou, ty parchante! (10.03.2015)

Exodus je povrchní vyprávěnka plná hezkých obrázků, ale bez jakékoli práce s postavami. Chybou scénáristy zřejmě bylo, že přespříliš spoléhal na inspiraci Biblí, což ale nestačí, protože několikastránkový biblický příběh plný plytkých postav vydá maximálně na dobrý námět, nikoli však na dobrý scénář. A to platí dvojnásob zejména v případě, kdy se scénárista vzdá klasické interpretace Mojžíšova příběhu. Například Mojžíšově proměně jsem nevěřil ani za mák. Rovněž Ramsesovo záporáctví bylo až kýčovitě schématické. Oceňuji snahu o racionální vysvětlení Mojžíšovy komunikace s bohem, egyptských ran nebo zázraku rozestoupení Rudého moře. Ale proč si, sakra, dává scénárista tolik práce s racionalizací některých zázraků a Mojžíšovy motivace, když se jindy zase pouští do vysvětlení čistě nadpřirozených? (08.09.2015)