Tenshi no tamago

Vizuálně nádherné, ale jinak to je bída. Film utíká tak pomalu a jednotlivé záběry trvají tak dlouho, že jsem si někdy myslel, že se přehrávač zasekl nebo moje oči zamrzly. Příběh je nejasný - ze začátku mě ještě bavilo se namáhat, ale po únavném a zdlouhavém soustředění jsem to vzdal. Dokoukal jsem to, ale se zatnutými zuby a uschlou slinou v koutku. Oči naběhlé soustředěním, ale je to utrpení. Jako meditační klip na 10 minut by to bylo nádherné, ale sledovat 71 minut nudu, se nedá. (19.10.2013)

Slovem těžko uchopitelná 70ti minutová metafora, těžící z neuvěřitelně "vodní" hudby a (na rok 85) krásné animace. Každý toto anime o vajíčku pochopí asi jinak:)). Prostě Oshîho láska k temné neutěšené atmosféře, pocit podchlazení a existenciální snová onanie "Am I dreaming of a butterfly or am I the butterfly's dream?" (03.12.2006)

Z potemnelej samoty prastarých mestských uličiek, plíživého lynchovského šerosvitu, hrozivej grotesknosti Tetsua, prekonanej postindustriálnej spoločnosti, nočných môr, preludov a biblických výjavov tká Mamoru Ošii existencionálne podobenstvo. Využíva svoje tradičné trademarky. Pohľad na ruky, skúmajúci vlastnú identitu. Úderná atmosférická audiovizuálna stránka, ktorá prehovára každým detailom viac, než všetky slová. Symbolické obrazy, naťahujúce sa pre interpretačný výklad hlboko do náboženských a filozofických spisov. O to viac, že tentoraz je slov málo, no o to viac sa v obrazoch skrýva... ////////// Nasledujúca časť obsahuje SPOILERy a pokúšam sa v nej stručne interpretovať základnú osnovu deja. Za podivného šelestu stien a hrozivých zvukov vydávajú sa cudzinec a dievča na krížovú cestu po krajine zničenej apokalypsou. Obchádzajú tvory dávnych dôb, sochy bez života. Kdesi vysoko na múroch nad nimi nehybne stojí Archa, skamenelá a prázdna. Z oblohy zostupujú anjeli a zaznievajú nebeské chorály. Vajce padá do vody a započína život v troskách zničenej civilizácie. Nevinné dievča sa mení v ženu a dostáva sa jej nanebovziatia. Cudzinec zostáva na zemi a ďalej nesie svoj kríž... Kto je to dievča? Kto je ten cudzinec? Myslím, že má zelvopyr pravdu. Sme to my, tí, ktorí sa prebúdzame zo sna a uvedomujeme si pravdu. A kto sú tí kamenní rybári, ženúci sa za nehmotnými tieňmi, preludmi, bielymi veľrybami? To sú tí, ktorí v sne pretrvávajú, i umierajú... ////////// Mám pocit, že týmto dielom, ktoré akoby prichádzalo z iných časov, iných svetov, mi povedal Ošii viac, než oboma dielmi Ghost in the Shell. Je to azda preto, v skutočnosti obsahuje menej a preto som sa hneď na prvý raz dostal do omnoho väčšej hĺbky. Mnoho scén vo mne zanechalo nezabudnuteľný dojem, mnoho ráz som hľadel ako zhypnotizovaný a sledoval sugestívne výjavy, ktoré sa predo mnou rozprestierali. Brilantné spojenie zvuku a obrazu, pohrávanie sa s postsynchrónmi, špirálovitý zostup do útrob veľkého mystéria, to je Tenshi no tamago. Až je mi ľúto, že muselo prísť vytriezvenie... Veľmi rád sa stávam cestovateľom medzi Ošiiho fikčnými svetmi, na tej tenkej línii medzi alternáciami reality a naším svetom. Niekedy by som sa do nich najradšej ponoril natrvalo... 100% (13.01.2015)

Hodně tlačené na pilu γνῶθι σαυτόν. Buď přijmete otázku na tělo, jak je to s vaší duchovností, nebo ne. Kdo je ta dívka? Inu, to jsem já. Kdo je ten poutník s křížem na rameni a ovázanými stigmaty? Inu, to jsem také já. A kdo jsem já? (nejčastější dialog filmu). Na této arše voda nikdy neopadla, novou šanci jsme nedostali, nebylo koho spasit. Všechno jsou jen stíny minulosti -- zkamenělí tvorové, živé fosilie. Město, které je mystická Praha za Meyrinka, Drážďany zavražděné na konci války, zapomenutá sláva Vídně, Mnichova, Cremony. PS.: vejce je nutné rozbít, abyste mohli dělat omeletu. (we must have died alone, a long long time ago.... who knows? not me -- we never lost control. You're face to face with a man who sold the world) (08.08.2011)

Přestože mám rád, když filmy dávají mnoho prostoru pro představivost, tak mi tento film vůbec nesednul. Možná potřebuji stavět na něčem pevně daném, nebo mě nezaujal natolik, abych nad ním po skončení popřemýšlel. I tak bych se docela rád dozvěděl, co bylo smyslem toho všeho. Během nekonečných pasáží jsem sice něco dohromady dal, ale závěr všechny mé úvahy rozcupoval na kousky. Snad nešlo jen o pokus zamotat hlavu divákovi, který doposud neusnul. Co se mi naopak na filmu líbilo byla pěkná atmosféra, která by se dala přirovnat k Vampire Hunterovi D. Bohužel i ta má uspávací efekt a tak film rozhodně nedoporučuji pouštět po jedenácté večer a už vůbec ne těm lidem, co vyhledávají lehké a svižné filmy. (15.02.2008)